32 Cdo 2978/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2978/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 4. 2018 Spisová značka:32 Cdo 2978/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.2978.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva mezinárodní Smlouva kupní Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 756 obch. zák. čl. 1 odst. 1 písm. a) předpisu č. 160/1991Sb. čl. 7 odst. 2 předpisu č. 160/1991Sb. čl. 61 odst. 1 písm. b) předpisu č. 160/1991Sb. čl. 74 předpisu č. 160/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2978/2016-312 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Solarpower GmbH, se sídlem Gartenstraße 7, Willmering, Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalovaným 1) Servis FVE a. s., se sídlem v Praze 7, U průhonu 1588/11a, identifikační číslo osoby 28444744 a 2) M. B., oběma zastoupeným Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Maiselova 60/3, o zaplacení částky 201 664 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 64/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, č. j. 8 Cmo 6/2016-270, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, č. j. 8 Cmo 6/2016-270, se v prvním až čtvrtém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: V řízení zahájeném dne 15. 8. 2012 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 201 664 EUR s příslušenstvím jakožto náhrady škody představující ušlý zisk, který by získala, kdyby žalovaná 1) neporušila své povinnosti z kupní smlouvy uzavřené dne 11. 11. 2011 mezi žalobkyní a žalovanou 1), jejímž předmětem byla dodávka fotovoltaických panelů (dále též jen „kupní smlouva“), od níž obě strany odstoupily. Nárok vůči žalovanému 2) dovozuje z jeho ručitelského závazku. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, č. j. 21 Cm 64/2012-232, uložil žalované 1) zaplatit žalobkyni částku 159 649 EUR s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu proti žalované 1) co do částky 45 015 EUR s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu proti žalovanému 2) v celém rozsahu (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VIII.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně jako prodávající a žalovaná 1) jako kupující uzavřely dne 11. 11. 2011 kupní smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala dodat žalované 1) 5 480 kusů fotovoltaických panelů TIANWEI z polykrystalického křemíku dohodnutého typu a výkonu, jejichž výrobcem je společnost Tianwei New Energy (Chengdu) PV Module Co., Ltd., za kupní cenu 957 904 EUR, a žalovaná 1) se zavázala dohodnutou kupní cenu zaplatit. Smlouva o koupi zboží byla uzavřena mezi stranami, jež mají místa podnikání ve dvou různých státech, které jsou smluvními stranami Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ze dne 11. 4. 1980, publikované pod č. 160/1991 Sb. (dále jen „Vídeňská úmluva“ nebo „Úmluva“). V článku 8 bodě 1.3 kupní smlouvy strany sjednaly použití českého práva. Vzhledem k tomu je třeba vztahy z kupní smlouvy posuzovat podle Vídeňské úmluvy a vztahy jí neřešené podle českého práva, zejména podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“). Podle ujednání v kupní smlouvě měla žalobkyně na dohodnuté místo (podle tvrzení účastníků do Bulharska) dodat zboží do 15 dnů poté, co bude na její bankovní účet připsána první část kupní ceny - tj. 10 % dohodnuté kupní ceny - a k zajištění úhrady kupní ceny bude zřízeno zástavní právo k akciím kupující. Tuto první část kupní ceny měla žalovaná 1) zaplatit do 60 dnů od podpisu kupní smlouvy a zástavní právo k akciím kupující mělo být zřízeno akcionářem kupující do 2 měsíců od podpisu kupní smlouvy. Oba tyto závazky měla žalovaná 1) splnit do 10. 1. 2012, což neučinila. Žalobkyně přípisy ze dne 6. 3. 2012, 30. 3. 2012 a 5. 4. 2012 vyzvala žalovanou 1) ke splnění ve smlouvě dohodnutých povinností, v prvním a v posledním uvedeném přípise jí poskytla dodatečnou lhůtu ke splnění povinností s tím, že jinak od smlouvy odstoupí a bude požadovat náhradu škody. Následně přípisem ze dne 20. 4. 2012 pro porušení těchto povinností ze strany žalované 1) od kupní smlouvy odstoupila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná 1) porušila své povinnosti z kupní smlouvy, žalobkyni tak vzniklo právo od smlouvy odstoupit a za škodu, která tím vznikla, odpovídá žalovaná 1) podle článku 74 a následujících Vídeňské úmluvy. Podle článku 81 odst. 1 Vídeňské úmluvy není nárok na náhradu škody odstoupením od smlouvy dotčen. Zabývaje se výší škody, soud prvního stupně citoval články 74, 75 a 76 Vídeňské úmluvy a k nim uvedl, že vycházel z článku 76 a jako základ pro výpočet náhrady škody stanovil rozdíl mezi dohodnutou kupní cenou a cenou obvyklou a od tohoto rozdílu odečetl částku odpovídající nákladům, které žalobkyně dříve vynaložila na srovnatelný obchod. Pro určení obvyklé ceny soud prvního stupně ustanovil znalce. Od sjednané kupní ceny odečetl obvyklou cenu zjištěnou znaleckým posudkem, dospěl k částce 189 060 EUR a od této částky odečetl odpovídající obvyklé náklady na srovnatelný obchod ve výši 32 411 EUR. Výsledná částka 156 649 EUR představuje škodu vzniklou žalobkyni, na jejíž úhradu má právo proti žalované 1). Ve zbývajícím rozsahu žalobu proti žalované 1) zamítl. K odstoupení žalované 1) podle článku 72 odst. 1 Vídeňské úmluvy a ustanovení § 348 odst. 1 obch. zák. od kupní smlouvy přípisem ze dne 11. 4. 2012 odůvodněném tím, že žalovaná 1) nemá osvědčeno, že žalobkyně splní závazek dodat dohodnuté panely, soud prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny podmínky, aby žalovaná 1) mohla od smlouvy odstoupit, protože v rozporu s článkem 72 odst. 2 Vídeňské úmluvy svůj úmysl žalobkyni předem nesdělila. Prohlášení žalovaného 2) soud prvního stupně nepovažoval za ručitelský závazek podle ustanovení § 303 a násl. obch. zák., když Vídeňská úmluva ručení neupravuje. Z kupní smlouvy zjistil, že pod podpisy obou smluvních stran je text: „Já, M. B., rodné číslo … bytem … zaručuji, že kupující splní veškeré své povinnosti vyplývající pro něj z této smlouvy.“ Prohlášení žalovaného 2) tak, jak bylo formulováno (podle překladu předloženého žalobkyní), neobsahuje závazek, že pokud kupující veškeré své povinnosti ze smlouvy nesplní, učiní to za něj žalovaný 2) sám. Nebylo by to ostatně ani možné, protože žalovaná 1) se zavázala mimo jiné zřídit zástavní právo ke svým akciím. To za ni žalovaný 2) udělat nemohl, jeho prohlášení lze spíše chápat jako jakési ujištění či příslib, že dohlédne na to, resp. udělá vše pro to, aby žalovaná 1) své závazky ze smlouvy splnila. Uvedl, že i kdyby bylo možno dovodit opak, ručitelský závazek by se mohl vztahovat toliko k povinnosti zaplatit kupní cenu z kupní smlouvy (tento závazek však odstoupením od kupní smlouvy nepochybně zanikl), nikoliv k náhradě škody, která nemá původ v kupní smlouvě, ale je zcela novým závazkem se samostatným důvodem vzniku. Je proto vyloučeno, aby prohlášení žalovaného 2) mohlo být považováno za závazek nahradit škodu vzniklou v budoucnu porušením smlouvy. To by muselo být v tomto smyslu v prohlášení formulováno, aby závazek, který by se ručitel zavázal uhradit, mohl být považován za určitý. Žalovaný 2) proto není ve sporu pasivně legitimován. K odvolání všech účastníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem a) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 159 649 EUR s příslušenstvím proti žalované 1) zamítl, b) potvrdil jej ve výroku III. o zamítnutí žaloby co do částky 159 649 EUR s příslušenstvím (napadené odvoláním) proti žalovanému 2), c) změnil jej ve výrocích V. až VII. o nákladech řízení a potvrdil ve výroku VIII. o nákladech řízení (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až čtvrtý výrok) a odmítl odvolání žalovaného 2) [pátý výrok]. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry, že vztahy mezi účastníky založené kupní smlouvou a prohlášením žalovaného 2) je třeba posuzovat podle Vídeňské úmluvy a vztahy jí neřešené podle českého práva (v souladu s článkem 8 bodem 1.3 smlouvy), zejména podle obchodního zákoníku, že žalovaná 1) od smlouvy platně a účinně podle článku 72 Vídeňské úmluvy neodstoupila a že smlouva zanikla odstoupením žalobkyně. Soudu prvního stupně vytkl, že důsledně nedbal zjištění, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované 1) za tvrzenou škodu, tj. zda údajná škoda v