32 Cdo 3132/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3132/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2012 Spisová značka:32 Cdo 3132/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3132.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poplatky správní Vodní hospodářství Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 14 předpisu č. 35/1979Sb. ve znění do 31.12.1998 § 10, § 12, § 14, § 16, § 17 předpisu č. 58/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3132/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem v Praze 5, Holečkova 8, PSČ 150 24, identifikační číslo osoby 70 88 99 53, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 88, proti žalované SLH, a.s., se sídlem v Brně, Cejl 494/25, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 45 35 91 56, zastoupené JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem v Sušici, nábřeží Jana Seitze 131, o zaplacení částky 4,060.975,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 283/1999, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2010, č. j. 8 Cmo 368/2006-298, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2010, č. j. 8 Cmo 368/2006-298, se v prvním výroku v bodu b) a ve druhém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 17. listopadu 1998 (po jejích změnách připuštěných soudem prvního stupně) domáhal po žalované zaplacení částky 1,388.860,- Kč s 0,1% penále denně z titulu nezaplacení poplatků za vypouštění odpadních vod do povrchových vod v roce 1996 a 1997 vybíraných žalobcem jako správcem vodního toku podle nařízení vlády ČSSR č. 35/1979 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 35/1979 Sb.“). Povinnost platit úplatu za vypouštění odpadních vod do povrchových vod stanovil zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (dále jen „vodní zákon“) v ustanovení § 44. O zaplacení jistiny, tj. úplaty za vypouštění odpadních vod ve výši 1,388.860,- Kč, bylo již rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. května 2004, č. j. 22 Cm 283/99-146, jenž byl co do jistiny potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2005, sp. zn. 8 Cmo 180/2004-177 (dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem zamítnuto rozsudkem ze dne 25. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 1116/2007, a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 9. července 2009, sp. zn. III. ÚS 1204/09). Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. prosince 2005, č. j. 22 Cm 283/199-226, řízení o zaplacení částky 247.720,- Kč zastavil (výrok I.), žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 3,813.255,- Kč (výrok II.), žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 1,615.035,68 Kč [bod a) prvního výroku] a v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit částku 2,198.219,32 Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl [bod b) prvního výroku]. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud rekapituloval, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalované byly úplaty za vypouštění odpadních vod v letech 1996 a 1997 stanoveny podle nařízení vlády č. 35/1979 Sb. a že žalovaná byla v prodlení s jejich zaplacením. Sporným zůstal nárok na zaplacení penále za prodlení s úhradou úplaty vyplývající z ustanovení § 14 odst. 2 nařízení vlády č. 35/1979 Sb. Ohledně nároku na penále za prodlení do 30. září 1998 v celkové výši 1,590.473,- Kč a v částce 24.562,68 Kč za prodlení od 11. prosince do 31. prosince 1998 považoval za nedůvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou, neboť jde vztah mezi podnikateli a promlčení se tak posuzuje podle úpravy v obchodním zákoníku. Odvolací soud dospěl k závěru, že k uplatnění nároku na zaplacení penále za dobu od 1. ledna 1999 do 25. dubna 2005, resp. 12. května 2005, není žalobce aktivně legitimován s ohledem na skutečnost, že 1. lednem 1999 nabyla účinnosti ustanovení § 12, § 14 a § 16 zákona č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (dále též jen „zákon o poplatcích“). Ustanovením § 16 zákona o poplatcích byla zrušena část třetí nařízení vlády č. 35/1979 Sb., obsahující úpravu povinnosti platit penále v ustanovení § 14 odst. 2 tohoto nařízení. Ustanovení § 12 zákona o poplatcích upravilo správu poplatků tak, že je vykonávají místně příslušné finanční úřady, přičemž znečišťovatel poplatky platí na účet příslušného finančního úřadu. A konečně ustanovení § 14 zákona o poplatcích určovalo, že zpoplatnění za znečištění vypouštěním odpadních vod za rok 1998 a předchozí roky se řídí dosavadními předpisy. Vzhledem k této úpravě žalobce není ve věci o zaplacení penále za dobu po 31. prosinci 1998 aktivně legitimován. Proti prvnímu výroku bodu b) a druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil přechodné ustanovení § 14 zákona o poplatcích, na jehož základě dospěl k závěru o nedostatku aktivní legitimace k uplatnění nároku na penále od 1. ledna 1999. Zdůrazňuje, že bylo prokázáno, že penále se vztahuje k nezaplaceným poplatkům za vypouštění znečištěných vod za roky 1996 a 1997. Jestliže zákonodárce v přechodných ustanoveních uvedl, že zpoplatnění za rok 1998 a předchozí roky se řídí dosavadními předpisy, měl nepochybně na mysli, že povinnost hradit poplatky podle dosavadních předpisů se vztahuje nejen na platbu poplatků, ale i na příslušné sankce, které se uplatní, není-li poplatek včas uhrazen, a zcela nepochybně i na subjekt, který podle dosavadních předpisů poplatek vybírá. Považuje za nelogické vykládat ustanovení § 14 zákona o poplatcích tak, že zpoplatnění za znečištění se týká pouze poplatků a nikoli penále a že podle tohoto ustanovení bude poplatky a penále od 1. ledna 1999 vybírat jiný subjekt, než subjekt oprávněný podle dosavadních předpisů. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Vady uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), dovoláním nejsou namítány a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal. Dovolací soud tedy přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím dovolatel zpochybnil správnost právního posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Posoudit, zda rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci je se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená z pohledu dovolacích námitek přezkoumat správnost právního závěru odvolacího soudu, podle něhož žalobce není od 1. ledna 1999 aktivně legitimován k uplatňování nároku na zaplacení penále s ohledem na ustanovení § 12 odst. 1 a § 14 zákona o poplatcích, byť jde o penále za prodlení se zaplacením úplaty za vypouštění odpadních vod do vod povrchových za roky 1996 a 1997, tedy za účinnosti dřívější právní úpravy. Podle ustanovení § 44 vodního zákona (ve znění účinném do 31. prosince 1998) ti, kdož vypouštějí do vod povrchových nebo podzemních odpadní vody, jsou povinni za to platit úplaty v rozsahu, který stanoví vláda České republiky. Podle ustanovení § 8 odst. 1 nařízení vlády č. 35/1979 Sb. právnické a fyzické osoby, které vypouštějí do povrchových vod odpadní vody (dále jen „znečišťovatel“) obsahující znečištění v ukazatelích uvedených v části A přílohy, jsou povinny za vypouštění těc