32 Cdo 3278/2008 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3278/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2008 Spisová značka:32 Cdo 3278/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3278.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 107 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3278/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. Z., proti žalované E. B. spol. s r.o., zast. JUDr. J. G., advokátkou o 621.998,34 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 756/94, o dovolání České republiky, zast. Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2008, č. j. 7 Cmo 240/2007-220, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2008, č. j. 7 Cmo 240/2007-220, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2007, č. j. 9 Cm 756/94-206, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 24. dubna 2008, č. j. 7 Cmo 240/2007-220, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. června 2007, č. j. 9 Cm 756/94-206, jímž tento soud rozhodl tak, že v řízení bude místo stávajícího žalobce pokračovat s českým státem, zastoupeným Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, územním pracovištěm H. K., odborem odloučeného pracoviště v T. V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. Dále uvedl, že se žalobce J. Z. žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 1. 4. 1994, domáhal po žalované zaplacení částky 621.998,34 Kč. Z úmrtního listu vystaveného matrikou Městského úřadu D. K. n. L., bylo zjištěno, že žalobce J. Z. zemřel. Soudní komisař JUDr. K. P. dne 21. 3. 2006 sdělil, že všichni zákonní dědicové po zemřelém J. Z. dědictví odmítli, a proto jako odúmrť připadlo státu. V podání ze dne 3. 4. 2007 soudní komisař soudu prvního stupně sdělil, že právním nástupcem zůstavitele se stala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a protože věřitelé neakceptovali nabídku na převzetí aktiv dědictví na úhradu jejich pohledávek, navrhl tento subjekt likvidaci dědictví, přičemž o tomto jeho procesním návrhu nebylo dosud rozhodnuto. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky uvedené v ust. § 107 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť žalovaný dne 19. 7. 2002 zemřel, dědicové ze zákona dědictví platně odmítli, a proto se procesním nástupcem žalobce stala Česká republika, na čemž nic nemění ani skutečnost, že do rozhodnutí odvolacího soudu nebylo v této dědické věci, vedené Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 18 D 911/2002, vydáno rozhodnutí, jímž by se potvrdilo, že dědictví připadlo státu, jelikož toto rozhodnutí má toliko deklaratorní povahu, když dle ust. § 462 občan. zák. dědictví připadá státu již v okamžiku smrti zůstavitele. Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora. Dovoláním ze dne 21. 7. 2008 napadla Česká republika, zast. Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, shora uvedené usnesení odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s ust. § 237 odst. 3 os.ř. Své námitky dovolatelka podřadila dovolacímu důvodu uvedenému v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V odůvodnění svého dovolání dovolatelka zejména uvedla, že otázku zásadního právního významu ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s ust. § 237 odst. 3 o.s.ř. spatřuje v nesprávném postupu soudů obou stupňů, jež rozhodly o procesním nástupci po zemřelém žalobci J. Z., ačkoli dědické řízení vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 18 D 911/2002 nebylo doposud ukončeno a dovolatelka navrhla likvidaci dědictví. Není proto zřejmé, že dovolatelka převezme pohledávku z neurčeného závazkového vztahu, jež je předmětem řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 Cm 756/94. Dovolatelka namítla nedostatek své pasivní legitimace, neboť procesním nástupcem může být jen ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního, a proto za situace, kdy není postaveno najisto, zda dědictví po zemřelém žalobci připadne státu z titulu odúmrti dle ust. § 462 občan. zák., nebylo možné rozhodnout o tom, že procesním nástupcem zemřelého žalobce je Česká republika. Dovolatelka brojí rovněž proti postupu soudů obou stupňů, jež se nevypořádaly s touto její argumentací, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z výše uvedených důvodů dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dle § 243b odst. 3 o.s.ř. zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání, jak vyplývá z předkládací zprávy soudu prvního stupně a obsahu spisu, nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, má stanovené náležitosti a za dovolatelku ve smyslu ust. § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. jedná osoba uvedená v ust. § 21a o.s.ř. Dovolatelka se mýlí, pokud přípustnost svého dovolání dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s ust. § 237 odst. 3 o.s.ř., neboť v souzené věci bylo odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, a proto lze přípustnost dovolání podřadit pod ust. § 239 odst. odst. 2 písm. b) o.s.ř. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud přezkoumal usnesení odvolacího soudu dle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady ze spisu nevyplývají a ani dovolatelka netvrdila, že by řízení bylo těmito vadami postiženo. Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Dovolatelka v dovolání namítla, že za situace, kdy dědické řízení vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 18 D 911/2002 nebylo doposud pravomocně ukončeno, dovolatelka navrhla likvidaci dědictví a není postaveno najisto, zda dědictví po zemřelém žalobci připadne státu z titulu odúmrti dle ust. § 462 občan. zák., soudy obou stupňů nemohly rozhodovat o tom, že procesním nástupcem po zemřelém žalobci J. Z. je Česká republika. Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že se žalobce J. Z. v žalobě ze dne 31. 3. 1994, doručené soudu prvního stupně dne 1. 4. 1994, domáhal po žalované zaplacení částky 621.998,34 Kč. Z úmrtního listu vedeného v knize úmrtí matričního úřadu D. K. n.L., okres T., ve svazku 1, roč. 2002, listu 3, poř. č. 2, bylo zjištěno, že žalobce J. Z. v průběhu řízení zemřel. Usnesením ze dne 28. 5. 2004, č. j. 9 Cm 756/94-147, soud prvního stupně řízení dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušil s odůvodněním, že Okresní soud v Trutnově doposud nerozhodl v dědické věci vedené pod sp. zn. „18 D 910/2002“ (správně 18 D 911/2002). Soudní komisař pověřený soudem dle § 175zd o.s.ř. - JUDr. K. P. dne 19. 7. 2002 soudu prvního stupně sdělil, že všichni zákonní dědicové po zemřelém J. Z. dědictví odmítli. Přípisem ze dne 25. 3. 2004 soudní komisař JUDr. K. P., soudu prvního stupně sdělil, že účastníky dědického řízení po zemřelém J. Z., jsou M. Z., A. Z., a K. Z. Přípisem ze dne 15. 11. 2005 soudní komisař JUDr. K. P. soudu prvního stupně sdělil, že opatrovnický soud schválil právní úkon – odmítnutí dědictví za poz. nezl. K. Z. Jelikož i další dvě zletilé dcery dědictví odmítly, bylo jednáno s poz. bratrem zůstavitele J. Z. Přípisem ze dne 21. 3. 2006 soudní komisař JUDr. K. P. soudu prvního stupně sdělil, že všichni zbývající zákonní dědicové, tj. dvě poz. neteře a poz. synovec dědictví po zůstaviteli odmítli, a dědictví tak jako odúmrť připadá státu – České republice, přičemž dle jeho názoru lze ve sporu vedeném u soudu prvního stupně pokračovat s právním n