32 Cdo 3744/2017 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3744/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2019 Spisová značka:32 Cdo 3744/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3744.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dotace Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 165/2012Sb. ve znění od 01.01.2013 do 01.10.2013 § 28 předpisu č. 165/2012Sb. ve znění od 01.01.2013 do 01.10.2013 § 50 odst. 6 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění od 01.01.2013 do 20.05.2014 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 11. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3832/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3744/2017-354 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně OTE, a. s., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 192/79, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 2137/12, proti žalované E.ON Distribuce, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28085400, zastoupené Mgr. Davidem Vosolem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o zaplacení částky 142 755 678,03 Kč (o žalobě podle § 244 a násl. občanského soudního řádu), vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 256/2015, o dovolání žalobkyně  proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2017, č. j. 8 Co 136/2017-289, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2017, č. j. 8 Co 136/2017-289, v té části výroku o věci samé, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2016, č. j. 27 C 256/2015-205, v zamítavém výroku o věci samé co do částky 141 606 792,74 Kč, a ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, jakož i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2016, č. j. 27 C 256/2015-205, v zamítavém výroku o věci samé co do částky 141 606 792,74 Kč a ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. II. Ve zbytku se dovolání odmítá.Odůvodnění: Žalobkyně se v souzené věci domáhala, aby žalované jako provozovateli příslušné regionální distribuční soustavy byla uložena povinnost zaplatit jí jako operátorovi trhu s elektřinou (dále jen „operátor trhu“) za elektřinu vyrobenou ve výrobnách elektřiny v období od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013 a spotřebovanou účastníkem trhu bez použití distribuční soustavy, konkrétně za lokální spotřebu výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě, částku 142 755 678,03 Kč, kterou doúčtovala žalované podle § 13 odst. 1 a § 43 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013 (dále též jen „zákon č. 165/2012 Sb.“). Žalovaná částka sestává z částky 141 606 792,74 Kč na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, druhotných zdrojů energie a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (dále jen „podpora elektřiny“ či „podpora elektřiny z podporovaných zdrojů“) a z částky 1 148 885,30 Kč na krytí nákladů spojených s podporou decentrální výroby elektřiny.  Žaloba byla podána podle § 244 a násl. občanského soudního řádu poté, co byl návrh, jímž žalobkyně uplatnila tento nárok ve správním řízení, rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“ či „Úřad“) ze dne 15. 4. 2015, č. j. OLP-15168-31/2013-ERÚ, zamítnut a předsedkyně ERÚ rozhodnutím ze dne 13. 7. 2015, č. j. 15168-37/2013-ERÚ, podaný rozklad zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Žalovaná založila svou procesní obranu na argumentu, že k tomu, aby výrobcům elektřiny účtovala tuto složku ceny z lokální spotřeby, tedy z elektřiny, kterou nedistribuuje, není dostatečná právní opora.  Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č. j. 27 C 256/2015-205, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, která soud prvního stupně vzal v souladu s § 250e odst. 2 věty první občanského soudního řádu za svá z rozhodnutí ERÚ a podle nichž žalobkyně je držitelem licence na činnosti operátora trhu, která je vydávána jako výlučná pro celé území České republiky, a žalovaná je držitelem licence s předmětem podnikání „distribuce elektřiny“. Žalobkyně v distribučním regionu žalované doložila v období leden až září 2013 lokální spotřebu elektřiny 242 983 298 MWh, cenu na krytí nákladů podpory podporovaných zdrojů energie 141 606 792,74 Kč (tj. 583 Kč/MWh) a cenu za krytí nákladů decentrální výroby 1 148.885,3 Kč (tj. 4,73 Kč/MWh); celkem se tak jedná o částku 142 755 678,04 Kč. Žalobkyně doúčtovala žalované tyto částky fakturami ze dne 14. 9. 2013, žalovaná však úhradu těchto opravných dokladů odmítla s tím, že příslušnou povinnost má pouze ve vztahu k elektřině distribuované skrze distribuční soustavu a u lokální spotřeby se o takovou elektřinu nejedná. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, podle něhož povinnost žalované zatížit příspěvkem na podporu obnovitelných zdrojů energie podle zákona č. 165/2012 Sb. v období od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013 také lokální spotřebu výrobců ze zákona nevyplývá. Své závěry založil v prvé řadě na argumentu, že ustanovení § 13 zákona č. 165/2012 Sb. rozdělovalo pokrytí podpory výroby elektřiny z podporovaných zdrojů na prostředky zahrnuté do ceny elektřiny (složka ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny) a prostředky zahrnuté v dotaci ze státního rozpočtu. Ustanovení § 28 odst. 1 tohoto zákona pak stanoví, že operátor má právo na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a provozní podporou tepla a tyto náklady mu jsou hrazeny provozovatelem regionální distribuční soustavy a provozovatelem přenosové soustavy z finančních  prostředků, které tvoří složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, a dále dotací z prostředků státního rozpočtu. Podle § 42 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb. má operátor právo též na úhradu nákladů spojených s podporou decentrální výroby elektřiny podle § 42 odst. 1, přičemž tyto náklady mu jsou hrazeny provozovateli regionálních distribučních soustav z finančních  prostředků, které tvoří složku ceny za distribuci elektřiny. Odvolací soud argumentoval, že podle důvodové zprávy k zákonu č. 165/2012 Sb. změna právní úpravy účinná od 1. 1. 2013 sice neřeší jiné postavení lokálních výrobců energie z hlediska zatížení jejich spotřeby příspěvkem na podporu zdrojů energie, avšak částka podpory výroby elektřiny z podporovaných zdrojů má být zahrnuta do ceny elektřiny, a to ve „složce ceny za přenos a distribuci elektřiny“ na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny. Na to pak navázal úvahou, že lokální spotřeba výrobců definovaná v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 541/2005 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona (dále též jen „Pravidla trhu s elektřinou“), za niž považuje elektřinu výrobci vyrobenou a následně spotřebovanou, která není dopravována zařízením distribuční soustavy a je tedy spotřebována, aniž by bylo využito služeb distribuce. V případě elektřiny spotřebované samotným jejím výrobcem pak logicky nedochází k účtování „ceny elektřiny“. Příslušná zákonná ustanovení je podle jeho názoru nutno vyložit tak, že pouze ten spotřebitel elektřiny, kterému je ze zákonného důvodu účtována „cena za přenos elektřiny a její distribuci“, tj. ten, komu byla elektřina přenesena a distribuována, je v konečném důsledku povinen se na úhradě takového podpůrčího příspěvku podílet. Ztotožnil se proto se závěry soudu prvního stupně, podle nichž povinnost žalované hradit žalobkyni podíl na nákladech spojených s podporou elektřiny stanovený v rámci složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny se vztahuje pouze k té elektřině, která je její distribuční sítí distribuována.   Odvolací soud nepřisvědčil žalobkyni, že ustanovení zákona č. 165/2012 Sb. je nutno vykládat v kontextu podzákonné úpravy, zejména vyhlášky č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a post