32 Cdo 592/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 592/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2016 Spisová značka:32 Cdo 592/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.592.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Řízení před soudem Dotčené předpisy:čl. II předpisu č. 330/2010Sb. § 3 odst. 1,5 předpisu č. 180/2005Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 592/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva “Mír“ Teplice, se sídlem v Teplicích, Gagarinova 1558, identifikační číslo osoby 00035351, zastoupeného Mgr. Martinem Sobkem, advokátem se sídlem v Teplicích, U Císařských lázní 368/7, PSČ 415 01, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, PSČ 110 00, o podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 88/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2015, č. j. 17 Co 167/2014-92, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 13. 8. 2013, č. j. 13 C 88/2012-41, zamítl žalobu ve sporu o podporu výroby elektřiny využitím energie slunečního záření (výrok pod bodem I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Rozsudkem ze dne 14. 7. 2015, č. j. 17 Co 167/2014-92, Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1) Dne 7. 1. 2010 uzavřely společnost IX MEDIA a. s., se sídlem v Jesenici – Horních Jirčanech, Jalovcová 612, identifikační číslo osoby 28197909, a žalovaná smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se zavázaly v budoucnu uzavřít smlouvu o připojení a vyvinout součinnost při připojení výrobny elektrické energie (fotovoltaické elektrárny) umístěné na adrese Javorová, Teplice – Nová Ves (dále též jen „FVE“) k distribuční soustavě vysokého napětí (dále též jen „smlouva o smlouvě budoucí“). 2) Smlouvou o převodu práva k připojení fotovoltaické elektrárny o výkonu 600kW ze dne 30. 3. 2010 a smlouvou o převodu práv a povinností ze dne 2. 4. 2010 postoupila společnost IX MEDIA a. s. veškerá práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí na žalobce. 3) Dne 30. 9. 2010 Energetický regulační úřad (dále též jen „ERÚ“) změnil rozhodnutí o udělení licence č. 110912123 tak, že držitelem licence k výrobě elektřiny vztahující se k FVE je žalobce. 4) Dne 20. 6. 2011 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě, ve které se žalovaná v návaznosti na žádost ze dne 18. 6. 2009 zavázala připojit při splnění uvedených podmínek FVE s celkovým instalovaným výkonem 571,5 kW k distribuční soustavě vysokého napětí, zajistit žalobci dohodnutý rezervovaný výkon a příkon a umožnit mu dodávku elektřiny z distribuční soustavy a žalobce se zavázal hradit žalované podíl na oprávněných nákladech spojených s připojením a se zajištěním požadovaného výkonu a příkonu (dále též jen „smlouva o připojení“). 5) Dne 27. 6. 2011 žalobce požádal žalovanou o uzavření smlouvy o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vyrobené v FVE ve formě výkupu podle § 4 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), zrušeného k 1. 1. 2013 (dále jen „zákon č. 180/2005 Sb.“). Žalovaná tuto žádost odmítla s tím, že žalobce nemá na podporu zákonný nárok. 6) Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. OLP-06480/2011-ERÚ, č. j. 06480-11/2011-ERU, ERÚ jako správní úřad věcně příslušný podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zamítl návrh žalobce, aby od něj žalovaná vykupovala elektřinu vyrobenou v FVE za výkupní cenu 5 500 Kč/MWh pro zdroj s instalovaným výkonem nad 100 kW včetně uvedený do provozu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 (dále též jen „rozhodnutí ERÚ“). 7) Rozhodnutím ze dne 26. 4. 2012, č. j. 06480-19/2011-ERÚ, předsedkyně ERÚ zamítla rozklad žalobce proti rozhodnutí ERÚ a toto rozhodnutí potvrdila. Žalobou podanou podle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), se žalobce domáhá projednání věci rozhodnuté ERÚ v občanském soudním řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, podle kterého žalobci nevznikl nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, neboť FVE o výkonu 571,2 kW nebyla v roce 2010 uvedena do provozu a připojena k distribuční soustavě byla až po 1. 3. 2011. Žalobce tak nesplnil podmínky pro podporu uvedené v zákoně č. 180/2005 Sb., ve znění po novele provedené zákonem č. 330/2010 Sb. (dále též jen „novela“). Jako nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalobce, že novela „není ústavně konformní, neboť nepřípustně zasáhla do jeho vlastnického práva, když jeho legitimní očekávání přiznané podpory bylo narušeno přijetím právní úpravy, která dosavadní podmínky změnila v době, kdy již žalobce investoval svůj majetek do podnikatelské příležitosti, která jej měla rozhojnit“. Odvolací soud zdůraznil, že ústavní požadavek na stabilitu právního prostředí, na ochranu důvěry občanů v právo a na respektování legitimních očekávání subjektů práva v žádném případě neznamená, že by právní úprava musela zůstat neměnná; zákonodárce je povinen reagovat na společenské a ekonomické změny tak, aby právní řád odpovídal reálným vztahům ve společnosti a aby nedocházelo ke zvýhodňování jedné skupiny osob na úkor jiné, aniž by takové zvýhodnění bylo odůvodněno veřejným zájmem. Přijetí právní úpravy omezující podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nelze podle odvolacího soudu považovat ani za nahodilé ani za neočekávané, naopak zákonodárce k tomuto kroku vedl nárůst množství podporovaných zdrojů energie a výrazný pokles investičních nákladů na jejich výstavbu, přijetí novely pak předcházela dlouhodobá diskuze vyvolaná úskalími přinášenými masívním budováním solárních elektráren, zejména pokud jde o stabilitu energetické soustavy a nárůst cen elektrické energie. Majetkové poměry subjektů, které ke dni účinnosti novely splňovaly všechny podmínky pro poskytování podpory, zůstaly nedotčeny a těmto subjektům zůstalo i nadále právo na podporu zachováno. Jelikož žalobce tyto podmínky k tomuto dni nesplňoval, musí nést podnikatelské riziko s investicí spojené. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to otázky, zda se na předmětnou věc vztahuje § 3 odst. 5 zákona č. 180/2005 Sb., ve znění po novele (tj. otázky výkladu přechodných ustanovení novely), a otázky, zda novela je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a zda (jako ústavně nekonformní) má být v předmětné věci aplikována. Podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého „se na danou situaci aplikuje ustanovení § 3 odst. 5 novely zákona č. 180/2006 Sb. (jde o zjevnou chybu v psaní, správně má být uvedeno č. 180/2005 Sb.), o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, provedené zákonem č. 330/2010 Sb.“. Odkazuje na Čl. II bod 1 zákona č. 330/2010 Sb. dovolatel uvádí, že v době schválení novely vládou již vybudoval FVE, získal od ERÚ licenci k výrobě elektřiny a podle tehdy účinné právní úpravy mu právo na podporu náleželo. Novela pak podle jeho názoru narušila legitimní očekávání investorů do obnovitelných zdrojů, a tedy v důsledku jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na vlastnictví a jeho ochranu a důvěru v právo. Novela je proto v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a jako taková neměla být v předmětné věci aplikována. Dovolatel je přesvědčen, že novela nepřípustně zasáhla do jeho vlastnického práva, když jeho legitimní očekávání přiznané podpory bylo narušeno přijetím právní úpravy, která dosavadní podmínky změnila v