32 Odo 1143/2006 — Nejvyšší soud

32 Odo 1143/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2007 Spisová značka:32 Odo 1143/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1143.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1143/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, zast. Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, proti žalovanému V. K.,  zast. advokátkou, o 150.204,90 Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 197/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. března 2006, č. j. 5 Co 291/2006-138, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.131,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. března 2006, č. j. 5 Co 291/2006-138, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 12. 2005, č. j. 7 C 197/2005-94, jímž tento soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 150.204,90 Kč, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soudem prvního stupně byl správně a úplně zjištěn skutkový stav, a proto vyšel z jím učiněných skutkových zjištění. Žalobkyně prostřednictvím Vojenského útvaru v S. prováděla telefonický průzkum trhu za účelem zadání oprav automobilové techniky tohoto útvary s tím, že výběr zhotovitele oprav probíhal na základě listin „Průzkum trhu na zabezpečení opravy“ č. j. 1059/2003-4325, 1059/2003-4325 a 1059/2003-4325. Tyto listiny nelze pokládat dle odvolacího soudu za návrh na uzavření smlouvy, jenž by po případné akceptaci žalovaným zakládal smluvní vztah, neboť v nich byl pouze obecně a nekonkrétně vymezen rozsah požadovaných oprav. Takto byly osloveny jednotlivé firmy, z nichž byla vybrán žalovaný, který nabídl za požadované opravy nejnižší cenu. Poté došlo dle soudů obou stupňů k uzavření tří ústních smluv o dílo mezi žalobkyní a žalovaným, jejichž předmětem bylo provedení oprav automobilové techniky, Z listin „Průzkum trhu na zabezpečení opravy“ č. j. 1059/2003-4325, 1059/2003-4325 a 1059/2003-4325, soudy obou stupňů zjistily, že žalovaný nabídl za provedení oprav těchto automobilů cenu 250.000,- Kč u opravy první uvedené skupiny vozů, resp. 180.000,- Kč u druhé uvedené skupiny a částku 232.000,- Kč u skupiny třetí. Po provedení oprav žalovaný postupně vyúčtoval fakturami celkem částky 355.857,90 Kč, 183.841,80 Kč a 272.505,20 Kč, které mu žalobkyně uhradila. Ze shodných výpovědí svědků, zejména zaměstnanců žalobkyně, bylo zjištěno, že rozsah oprav jednotlivých vozidel byl oproti jejich obecnému vymezení v „Průzkumu trhu na zabezpečení opravy“ v průběhu oprav konkretizován, neboť se při započetí a v jejich průběhu objevovaly potřeby dalších oprav, jejichž rozsah byl v průběhu prací stejně jako navýšení ceny díla ústně odsouhlasen. Faktury vystavené žalovaným odpovídaly faktickému rozsahu provedených oprav a protože žalobkyně neuvedla, které práce, jež dle jejího názoru nebyly provedeny a  nesprávně zaplaceny, přičemž se vrácení této částky žalobkyně domáhá (150.204,90 Kč), odvolací soud ve shodě s názorem soudu prvního stupně uzavřel, že smluvní strany splnily řádně své povinnosti  plynoucí z ústně uzavřených smluv o opravě shora uvedené techniky dle § 536 a násl. obch. zák., neboť zhotovitel provedl opravu výše uvedené techniky ve sjednaném rozsahu, a žalobkyně jako objednatel zaplatila tomu odpovídající cenu. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodl tak, jak uvedeno shora. Dovoláním ze dne 29. 6. 2006 napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a své dovolací námitky podřadila dovolacímu důvodu uvedenému v ust. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť se domnívá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále důvodu uvedenému v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že věc byla nesprávně právně posouzena. V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že vadu řízení spatřuje v tom, „že obsah napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (…) si  v jednotlivých částech odůvodnění protiřečí“, neboť z něj na jedné straně vyplývá, že obsah ústně uzavřených smluv již nelze zjistit, a na druhé straně konstatuje, že rozsah oprav a jejich cena byl oproti jejich vymezení v „Průzkumu trhu na zabezpečení opravy“ rozšiřován. Za vadu řízení, „již považuje žalobkyně za otázku zásadního právního významu“, označila dovolatelka to, zda mohou účastníci řízení učinit nesporným, že byla uzavřena smlouva, aniž by specifikovali, jaký byl obsah této smlouvy, zvláště když žalobkyně nikdy v řízení netvrdila, že by s žalovaným smlouvu na opravu vojenské techniky uzavřela. Uzavření smlouvy není podle dovolatelky otázkou skutkovou, nýbrž právní. Za otázku zásadního právního významu dovolatelka označila rovněž to, „zda při nemožnosti zjistit obsah (…) smlouvy o dílo a způsobu jejího plnění může soud využít myšlenkovou konstrukci ‘takto tomu bylo zpravidla, bylo tomu tedy stejně i v daném konkrétním případě‘, jak to odvolací soud učinil v odůvodnění napadeného rozhodnutí“ a otázku, zda okolnost, že žalobkyně uhradila žalovanému jím vystavené faktury, je důkazem právního důvodu jejich vystavení a oprávněnosti výše fakturovaných částek. Žalobkyně s poukazem na ust. § 495 obč. zák. zastává názor, že zaplacení faktur nemůže zakládat právní důvod fakturovaných částek. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V podání ze dne 10. 8. 2006 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve svém vyjádření zejména uvedl, že žalobkyně brojí zejména proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů a že dovolatelkou položené otázky nemají zásadní právní význam. Závěrem proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně odmítl a zavázal ji k náhradě nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, za dovolatelku ve smyslu ust. § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. jedná JUDr. J. R., zaměstnanec Vojenského úřadu pro právní zastupování Ministerstva obrany, tedy osoba s právnickým vzděláním, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.). Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Zbývá dodat, že vady podle podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a ani vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně. Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce z