32 Odo 90/2002 — Nejvyšší soud

32 Odo 90/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2003 Spisová značka:32 Odo 90/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.90.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 95 předpisu č. 99/1963Sb. § 211 předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 90/2002-127 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Františka Faldyny CSc., v právní věci žalobce J. O., s. d., proti žalované o. K., zastoupené JUDr.L. B., advokátem, o zaplacení 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 1/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. května 2001, č.j. 15 Co 886/2000-88, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. května 2001, č.j. 15 Co 886/2000-88, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. června 2000, č.j. 7 C 1/2000-43, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 5.000.000,- Kč s příslušenstvím. Proti svému rozsudku připustil odvolací soud dovolání k řešení otázek zásadního právního významu, a to 1. zda neoprávněný majetkový prospěch vznikl žalované a 2. k počátku běhu subjektivní prekluzivní a promlčecí lhůty k vydání neoprávněného majetkového prospěchu. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud vycházel ze správných zjištění soudu prvního stupně, že mezi žalobcem a MNV K. byla uzavřena dne 4.2.1988 hospodářská smlouva o spolupráci podle § 164 hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „hosp. zák.“), jejímž obsahem byly práva a závazky stran při výstavbě nákupního střediska v K. v akci „Z“, že tato smlouva byla změněna dodatkem ze dne 13.9.1989 a téhož dne byla uzavřena podle § 360a hosp. zák. a vyhlášky č. 151/1978 Sb. hospodářská smlouva o sdružení finančních prostředků. Podle druhé smlouvy plnil žalobce žalované 5.000.000,- Kč, a to i přesto, že přípisem ze dne 2.5.1990 jí sdělil, že není schopen realizovat další financování výstavby nákupního střediska z vlastních zdrojů. Hospodářskou smlouvu ze dne 4.2.1988 právně vyhodnotil odvolací soud jako absolutně neplatnou pro rozpor s vyhláškou číslo 90/1984 Sb. o správě národního majetku, podle které nemohly národní výbory vlastním jménem nabývat práv a zavazovat se v souvislosti s nově vytvářeným národním majetkem. Smlouvu ze dne 13.9.1989 shledal rovněž neplatnou podle ustanovení § 21 odst. 1 hosp. zák., neboť neobsahuje náležitosti stanovené v § 360a hosp. zák. a v § 5 písmeno a) bodu 5 vyhlášky č. 151/1978 Sb. o sdružování prostředků socialistických organizací, a to způsob finančního vypořádání v případě odstoupení od smlouvy a náležitosti stanovené v § 5 písmeno b) bodu 5 téhož předpisu. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy odvolací soud shledal neplatnými a žalobce podle smlouvy ze dne 13.9.1989 zaplatil žalované 5.000.000,- Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu podle § 123 hosp. zák., které je povinna organizace, jež plnění přijala, vrátit. Objektivní lhůta pro vydání neoprávněného majetkového prospěchu počala plynout dnem úhrady jednotlivých splátek.Jde-li o subjektivní lhůtu považoval odvolací soud za rozhodné datum pro počátek jejího běhu den 10.2.1993, kdy žalobce prohlásil, že nemá prostředky na dostavbu nákupního střediska a nemá zájem o jeho dostavbu, nevzdává se však nároku na finanční vypořádání. Od tohoto data začala běžet subjektivní prekluzivní lhůta k vydání neoprávněného majetkového prospěchu u splátek do 1.5.1990 podle § 131 odst. 4 hosp. zák. ve znění platném do 30.4.1990 a činila jeden rok. Začala běžet ode dne, kdy se žalobce dověděl, že neoprávněný majetkový prospěch byl získán a kdo jej získal. U splátek zaplacených po 1.5.1990 platí úprava provedená novelou hospodářského zákoníku, zákonem č. 103/1990 Sb. Subjektivní lhůta podle této úpravy činila dva roky a počátek jejího běhu byl upraven shodně. Odvolací soud uzavřel, že právo žalobce na vydání neoprávněného majetkového prospěchu je zčásti prekludováno a zčásti promlčeno, neboť žaloba byla podána 16.11.1999, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty, jde-li o splátky zaplacené do 30.4.1990 i promlčecí lhůty, jde-li o splátky zaplacené po 1.5.1990, neboť žalovaná vznesla námitku promlčení. Běh a povahu lhůt posoudil odvolací soud v souladu s ustanovením článku III zákona č. 103/1990, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník. Proti celému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť odvolací soud nesprávně stanovil datum rozhodné pro běh prekluzivní subjektivní lhůty a stejně tak i subjektivní promlčecí lhůty k vydání neoprávněného majetkového prospěchu. Má za to, že u splátek zaplacených do 1.5.1990 je nutno aplikovat § 131 odst. 4 hosp. zák. ve znění platném do 1.5.1990 a u splátek uhrazených po tomto datu pak § 131b odst. 2 hosp. zák. ve znění novely provedené zákonem č. 103/1990 Sb. Z hlediska běhu subjektivních lhůt, jak prekluzivních, tak promlčecích, namítá, že soudy se měly pečlivě zabývat zkoumáním okamžiku, kdy se žalobce dověděl o tom, že byl získán neoprávněný majetkový prospěch a kdo jej získal, a to v kontextu všech skutkových zjištění učiněných okresním i krajským soudem. Je přitom nutné vycházet z faktu, že mezi účastníky bylo jednáno tak, jako by smlouvy byly platné. To dokládá fakt, že účastníci uzavřeli dne 9.9.1998 smlouvu o zrušení závazků, a tedy přinejmenším do tohoto data neměla žádná ze smluvních stan ani tušení, že smlouvy jsou neplatné. Před tímto datem neměl žalobce ani tušení o tom, že byl získán neoprávněný majetkový prospěch a kdo jej získal.Poukazuje v této souvislosti na to, že i odvolací soud ve svém rozsudku konstatoval, že neuzavřený právní vztah trval do 9.9.1998, kdy obě strany uzavřely smlouvu o zrušení závazků z těchto smluv a zavázaly se provést vzájemné vypořádání. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká pochybení v tom, že při svém rozhodování vycházel ze zápisu ze dne 10.2.1993 a stanovil uvedené datum jako rozhodné pro běh prekluzivní i promlčecí subjektivní lhůty. Žalobce k tomuto datu nemohl vědět, že byl získán neoprávněný majetkový prospěch a kdo jej získal. Stejný závěr pak činí dovolatel ohledně dokumentu ze dne 14.11.1996, z jehož obsahu rovněž neplyne, že by účastníci projednávali otázku neplatnosti uzavřených hospodářských smluv. Oba zápisy tak byly odvolacím soudem interpretovány způsobem, díky němuž dospěl soud k závěru, který je v přímém rozporu se skutečným obsahem vzájemných jednání mezi žalobcem a žalovanou. Ve vyjádření žalovaná poukazuje na to, že stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí a prekluzivní lhůty závisí na okamžiku, kdy nastane určitá právní skutečnost, tedy v daném případě placení finančních prostředků a vědomí, komu jsou tyto finanční prostředky placeny a nikoliv na úsudku poškozeného o tom, kdo za neoprávněný majetkový prospěch odpovídá. Závěr učiněný odvolacím soudem ohledně počátku běhu zmíněných lhůt považuje za správný. Podle bodu 17., hlavy I. části dvanácté, zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, neboť odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.lednem 2001. Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve svém potvrzujícím rozsudku vyslovil přípustnost dovolání ve výroku rozhodnutí pro řešení vymezených právních otázek, a je i důvodné, i když z jiných důvodům než které uplatnil dovolatel. K vadám řízení uvedeným v § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž došlo v řízení před odvolacím soudem, a které představuj