Nejvyšší soud 33 Cdo 147/2026
Nejvyšší soud · 28. 1. 2026
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o žalobě proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022.
O co šlo: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2025, č. j. 5 Co 65/2025-50, zrušil usnesení ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-41, kterým Krajský soud v Praze zastavil řízení o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. 5 Co 161/2023-MOP-16, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Výsledek: Řízení o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-41, se zastavuje. (Řízení bylo zastaveno.)
Význam: Řízení skončilo bez věcného rozhodnutí.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněných K. K. a R. P., proti povinným P. R. a D. H., o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022, č. j. 20 Co 261/2022-554, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2022, č. j. 8 E 20/2015-521, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 261/2022-MOP, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, č. j. 5 Co 65/2025-50, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-41, t a k t o:
Řízení o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-41, se zastavuje.
Dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, č. j. 5 Co 65/2025-50, se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2025, č. j. 5 Co 65/2025-50, zrušil usnesení ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-41, kterým Krajský soud v Praze zastavil řízení o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. 5 Co 161/2023-MOP-16, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení soudů obou stupňů podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, proto řízení o dovolání povinného směřujícímu proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-41, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, ze dne 26. 10 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, č. j. 5 Co 65/2025-50, není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu