33 Cdo 2227/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2227/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2015 Spisová značka:33 Cdo 2227/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2227.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Změna poměrů Smlouva o smlouvě budoucí Dotčené předpisy:§ 50a odst. 3 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 9. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2227/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně A. V., zastoupené Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Mohelnici, Okružní 10, proti žalované J. P., zastoupené Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 95/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 23. srpna 2012, č. j. 12 Co 176/2012-181, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 23. srpna 2012, č. j. 12 Co 176/2012-181, se v měnícím výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě-pobočce v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým ve věci vydaným rozsudkem ze dne 16. srpna 2011, č. j. 9 C 95/2009-137, uložil žalované a B. P. povinnost uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce č. 850/16 v budově sestávající z domů na pozemku p. č. 1504 – zastavěná plocha a nádvoří, se spoluvlastnickým podílem o velikosti 1471/100000 k pozemku p. č. 1504, vše zapsané na listu vlastnictví č. 3314 pro obec a katastrální území M. u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště v Šumperku; soud prvního stupně tak rozhodl poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 15. června 2010, č. j. 9 C 95/2009-58, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 27. října 2010, č. j. 12 Co 326/2010-71, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 28. 5. 2003 uzavřeli žalobkyně (jako budoucí kupující) a manželé B. a J. P. (jako budoucí prodávající) smlouvu o budoucí kupní smlouvě, kterou se budoucí prodávající zavázali převést vlastnictví ke shora specifikované budoucí bytové jednotce „kdykoliv ve lhůtě po uplynutí pěti let od účinnosti kupní smlouvy, na základě které se budoucí prodávající stanou vlastníky bytu (...) včetně příslušejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu, popř. pozemku (...) do 15 dnů od doručení takové výzvy“ (dále jen „sporná smlouva“ nebo „předmětná smlouva). Současně uzavřeli smlouvu o budoucí nájemní smlouvě k témuž „bytu“, ve které se (tehdy) manželé P. jako budoucí pronajímatelé a žalobkyně dohodli na tom, že na výzvu žalobkyně uzavřou smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou pěti let. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. května 2007, č. j. 9 C 276/2006-20, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 5. prosince 2007, č. j. 40 Co 1097/2007-42, bylo manželství B. a J. P. uzavřené dne 3. června 1989 rozvedeno. Od počátku července 2006 manželé nevedli společnou domácnost a B. P. se od žalované odstěhoval. Po rozvodu žalovaná žádala Obecní úřad v Lukavicích, Městský úřad v Mohelnici a Obecní úřad v Moravičanech o „přidělení bytu“, které tyto obce hodlaly pronajmout; žádost odůvodnila svou tíživou sociální situací. Od prosince 2003, kdy manželé P. uvolnili žalobkyni sporný byt, bydleli v nájmu. Společně koupili v Ú. dům, do kterého se hodlali do roku nastěhovat. Uzavřeli proto několik úvěrových smluv a vzali si hypotéku na koupi domu a jeho opravy. Peníze, jež získali od žalobkyně za uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ve výši 225.000,- Kč, použili tak, že v rozsahu částky 125.000,- Kč zaplatili kupní cenu bytové jednotky městu M. a zbytek použili na investici do domu v Ú. Dům nikdy zcela neopravili; jde v podstatě o hrubou stavbu nezpůsobilou k bydlení. Jelikož po rozvodu manželství si bývalí manželé nevypořádali zaniklé společné jmění manželů (SJM), ze zákona vzniklé podílové spoluvlastnictví k bytové jednotce vypořádali následně tak, že její výlučnou vlastnicí se stala žalovaná. Ta nemá jinou možnost než bydlet v pronajatých bytech. Žalobkyně bydlí ve sporném bytě žalované. Soud prvního stupně shledal způsob sjednání doby, do které měla být realizační smlouva uzavřena, určitým a tedy platným. Ve vztahu k řešení otázky, zda došlo k podstatné změně poměrů podle § 50a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.) - dále jen „obč. zák.“, uzavřel, že taková situace nenastala. Žalovaná nemá sice po rozvodu manželství vlastní možnost bydlení a má v péči dvě nezletilé děti, žalobkyně je však ve stejné situaci. Při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní navíc uhradila plnou kupní cenu v budoucnu převáděné bytové jednotky. Přes změny okolností na její straně, které soud prvního stupně hodnotil jako významné, přihlédl k okolnostem věci a situaci žalobkyně. Uzavřel, že lze po žalované spravedlivě žádat, aby realizační smlouvu podle smlouvy ze dne 28. 5. 2003 uzavřela. Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. srpna 2012, č. j. 12 Co 176/2012-181, zastavil řízení o odvolání B. P. (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované uzavřít blíže specifikovanou kupní smlouvu s žalobkyní zamítl (výrok II.); zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Po doplnění dokazování dohodou bývalých manželů P. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 22. 7. 2011, zjistil, že žalovaná se stala výlučnou vlastnicí sporné bytové jednotky. Na rozdíl od soudu prvního stupně (při respektování závěru o platnosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní) dovodil, že původní účel a smysl předmětné smlouvy byl následně nastalou podstatnou změnou poměrů žalované (rozvod jejího manželství s B. P., její status samoživitelky nezletilých dětí bez zajištění vlastního bydlení) zmařen, a její závazek uzavřít realizační smlouvu zanikl podle § 50a odst. 3 obč. zák. Ostatně nemohl přehlédnout, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dohodou o zrušení a vypořádán podílového spoluvlastnictví pozbyl B. P. vlastnické právo ke sporné bytové jednotce a její výlučnou vlastnicí se stala žalovaná. Nereagovala-li žalobkyně na tuto situaci a nadále trvala na žalobě vůči oběma původně žalovaným, nebylo možno žalobě ani z tohoto důvodu vyhovět. V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně mu vytýká, že s rozvodem manželství žalované spojuje závěr o podstatné změně poměrů podle § 50a odst. 3 obč. zák. Z obsahu spisu o rozvodu jejího manželství plyne, že B. P. se od ní odstěhoval již v roce 2002, a tak již tehdy bylo jejich manželství v rozpadu. Smlouvu ze dne 28. 5. 2003 tak budoucí prodávající uzavírali v době, kdy žalovaná musela vědět o poměrech v manželství, které nasvědčovaly tomu, že se rozpadne a bude rozvedeno. Nelze proto hovořit o tom, že (došlo-li k rozvodu manželství) okolnosti, za nichž byla sporná smlouva uzavřena, se změnily. Jinak řečeno, poměry žalované při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí již byly ve vztahu k manželství neutěšené, podstatně se nezměnily, a vyústily v rozvodu. Soud měl přihlédnout k tomu, že žalovaná pracuje a podniká, takže zcela jistě její situace není taková, aby odůvodňovala aplikaci § 50a odst. 3 obč. zák. Dodala, že pozbyl-li B. P. vlastnické právo na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce, byla žaloba nadále důvodná vůči žalované. Žalovaná navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout. Dovolatelka nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací so