33 Cdo 307/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 307/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2013 Spisová značka:33 Cdo 307/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.307.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Dotčené předpisy:čl. 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 307/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně NESON, s. r. o. se sídlem ve Znojmě, Jarošova 1241/7, identifikační číslo 00351385, zastoupené Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti žalované RNDr. M. B., zastoupené Mgr. Radanou Halškovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 5, o zaplacení 61.585,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 59/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2011, č. j. 21 Co 50/2010-70, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2011, č. j. 21 Co 50/2010-70, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 11 C 59/2009-41, uložil žalované zaplatit žalobkyni 61.585,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalovaná si dne 26. 9. 2008 u žalobkyně, vydávající týdeník Znojemsko, objednala k publikaci inzeráty podporující její kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky, a to v termínech 7. a 14. 10. 2008 (čísla 41 a 42) za celkovou částku 123.170,- Kč. Po zveřejnění inzerátů však žalobkyni zaplatila jen polovinu této částky (61.585,- Kč). Zbytek plnit odmítla s odůvodněním, že žalobkyně jí poskytla vadné plnění, neboť v č. 42 ze dne 14. 10. 2008 zmíněného periodika byla mimo její objednanou inzerci publikována za použití její fotografie inzerce třetí osoby. Ta otázkou „opravdu znáte M. B.?“, při záměně jejího volebního hesla „chci být blíž ke Znojemsku“ za text „chci být blíže ke korytu“, a s textem znevažujícím její politickou prezentaci, zmařila pozitivní působení na voliče. Zatímco její inzerát byl zveřejněn na straně 16 periodika, text, jímž byl snížen efekt jejího inzerátu, byl publikován již na straně 14. Dopisem ze dne 15. 10. 2008 žalovaná sdělila žalobkyni, že od smlouvy odstupuje. Podle soudu prvního stupně účastnice uzavřely nepojmenovanou smlouvu podle § 51 a § 491 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Důvod odepřít soudní ochranu právu žalobkyně podle § 3 obč. zák. neshledal, neboť oba inzeráty byly publikovány v době a atmosféře „politického zápolení, kde pravidla soupeření nejsou prakticky regulována žádnou zvláštní normou, a soutěžitelé v politické konkurenci jsou povinni dodržovat pouze obecně závazné předpisy“. Zdůraznil, že „v politické ani jiné soutěži si těžko lze představit vyloučení otištění protichůdných názorů, zvláště v období pro tuto soutěž určeném“. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. září 2011, č. j. 21 Co 50/2010-70, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však již s jeho právním posouzením věci. Předně konstatoval, že za situace, kdy byly inzeráty již vytištěny, nemohla žalovaná platně od smlouvy odstoupit – taková možnost nebyla mezi účastnicemi sjednána a nemá ani oporu v občanském zákoníku. Jelikož žalobkyně poskytla plnění žalované podle jejího zadání, v požadovaných termínech a v objednaném rozsahu, nelze uvažovat ani o slevě z ceny plnění z titulu odpovědnosti za vady; vadnost plnění nutno totiž posuzovat ve vztahu k jeho obsahovému či technickému zadání, nikoliv však ve vztahu k účinkům, které měla inzerce vyvolat. Rovněž obsah jiných inzerátů v daném periodiku nebylo možno pro posouzení vadnosti plnění považovat za rozhodný, neboť podle § 5 zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v reklamě či inzerci v periodickém tisku. Žalobkyně tak nemůže odpovídat za to, zda inzerce žalované splní svůj účel, což v případě volební kampaně představuje oslovení potencionálních voličů. Tento závěr platí i v situaci, kdy třetí osoba negativně reaguje na volební inzerát žalované. Zásadní pro posouzení věci však odvolací soud shledal aspekt dobrých mravů, tj. že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s imperativem zakotveným v § 3 odst. 1 obč. zák. Podle odvolacího soudu žalobkyně postupovala v rozporu s dobrými mravy, pokud přijala a zveřejnila negativní inzerci třetí osoby a zveřejnila ji v témže vydání periodika. Tím zmařila účel inzerce žalované a překročila tak rámec slušných a poctivých závazkových vztahů. Za tohoto stavu považoval požadavek na doplacení ceny inzerce za nemravný a vyslovil tezi, že „rozpor s dobrými mravy znamená, že výkon práva žalobce sice formálně neodporuje zákonu, ale právě pro rozpor s dobrými mravy mu soud podle § 3 odst. 1 odepře právní ochranu, aniž by se tím cokoliv měnilo na samotné existenci práva žalobce“. V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., odmítá závěr odvolacího soudu o důvodech aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. Akcentuje, že v demokratické společnosti musí být zachována volná soutěž politických stran, kterou nelze omezovat pod žádnou záminkou včetně argumentace korektivem dobrých mravů. O přízeň voliče má právo soupeřit nejen žalovaná, ale i jiní kandidáti. Zveřejnění negativního inzerátu považuje za vyjádření snahy jiného politika zabránit zvolení žalované senátorkou. Argumentačně cituje z nálezu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, v něm Ústavní soud zdůraznil, že „pokud jde o obsah volební kampaně (...) v jejím průběhu jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Pokud volební zákon hovoří o požadavku čestného a poctivého vedení volební kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb (srov. § 56 odst. 1 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé). Nelze však tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů. Jeho negativní projevy lze regulovat, nelze je však zákonem vyloučit“. Právní závěry odvolacího soudu vedou k omezení volné soutěže politických stran, neboť nutí dovolatelku odmítnout inzerci politického konkurenta v situaci, kdy již přijal inzerci jednoho politického soutěžitele. Dovolatelka považuje za rozhodující, že v každém vydání týdeníku „Znojemsko“ upozorňuje, že neodpovídá za obsah zveřejněných inzerátů, a této okolnosti si musela být vědoma i žalovaná při zadávání objednávky inzerce. Žalobkyně žádným způsobem aktivně nepřispěla k formě či obsahu konkurenčního inzerátu. Obsah konkurenčního inzerátu nebyl v řízení obsahově zkoumán. To, že žalovaná byla ve volbách nakonec úspěšná, popírá její tvrzení o újmě způsobené negativní inzercí, že politická strana, za kterou kandidovala do Senátu, získala za její úspěšnou kandidaturu roční příspěvek ve výši 855.000,- Kč a že tento příspěvek je částečně určen i na pokrytí nákladů spojených s volební kampaní. Postoj žalované, která odmítá splnit svůj splatný závazek za inzerci v její úspěšné volební kampani, naopak odporuje dobrým mravům. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 lze vztáhnout pouze k volební kampani a nikoliv na poměry mimo ni, tj. na vztah mezi účastnicemi, který je vztahem občanskoprávním. Odvolací soud hodnotil konkrétní situaci – existenci negativního inzerátu ve spojení s