33 Cdo 3401/2022 – Nejvyšší soud

33 Cdo 3401/2022-523 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně V. Č., zastoupené JUDr. Robertem Matasem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované UNIQA Österreich Versicherungen AG, se sídlem ve Vídni, Untere Donaustraße 21, Rakouská republika, reg. číslo FN 63197m, zastoupené Mgr. Borisem Brázdilem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, o zaplacení 136.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 226/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 18 Co 65/2022-483, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.087,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Borise Brázdila, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 28 C 226/2015-456, ve spojení s opravným usnesením ze dne 30. 3. 2022, č. j. 28 C 226/2015-474, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 136.000 EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z pojistné smlouvy uzavřené mezi žalovanou UNIQA Österreich Versicherungen AG (jako pojistitelkou) a Torrex Chiesi Pharma GmbH Wien (dnes Chiesi Pharmaceuticals GmbH, dále jen „Chiesi AT“ - jako pojistníkem) vyplývá, že výkon práv z ní svědčí pouze pojistníkovi; tímto byly vyloučeny ze soudního uplatňování nároků ze smlouvy jakékoliv třetí osoby (tj. včetně žalobkyně). Žalobkyni se nepodařilo prokázat doručení výzvy pojistníkovi, aby uplatňoval její nároky u pojistitelky. Podle judikatury rakouských soudů za průkaz doručení nelze považovat pouhý doklad o podání zásilky. Při posuzování promlčení práva na plnění žalobkyni soud prvního stupně s odkazem na § 12 odst. 1, 2 a 3 rakouského zákona o pojistných smlouvách (Versicherungsvertragsgesetz – dále jen „VersVG“) a § 1494 ABGB dodal, že práva z pojistné události (dopravní nehody) žalobkyně uplatnila dne 24. 3. 2009. Nároky z pojistné události žalovaná zamítla dne 9. 6. 2009, přičemž toto datum je určující pro počátek běhu promlčecí lhůty podle § 12 odst. 3 VersVG. Podala-li žalobkyně žalobu až dne 24. 8. 2015, učinila tak až po marném uplynutí promlčecí lhůty, k čemuž došlo dne 24. 3. 2010. Z blíže rozvedených důvodů soud prvního stupně dovodil, že nedošlo ke stavení promlčecí lhůty z důvodu zdravotního stavu žalobkyně. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, č. j. 18 Co 65/2022-483, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z následujících zjištění: 1) Žalovaná je právnickou osobou zřízenou podle práva Rakouské repuubliky, která má sídlo ve Vídni, Untere Donaustraße 21, A-1029, a je zapsaná ve Vídni pod číslem 63197. 2) Žalobkyně byla zaměstnána u společnosti Torrex Chiesi CZ s.r.o. (dnes Chiesi CZ s.r.o.- dále jen „Chiesi CZ“), která je dceřinou společností rakouské právnické osoby - Torrex Chiesi Pharma GmbH Wien (dnes Chiesi Pharmaceuticals GmbH, dále jen „Chiesi AT“), jako odborný reprezentant. 3) Dne 16. 3. 2006 byla žalobkyně při plnění pracovních povinností účastnicí dopravní nehody, při které utrpěla zranění. 4) Dne 9. 3. 2007 byla žalobkyně uznána plně invalidní (invalidita III. stupně). 5) Společnost Chiesi AT jako pojistník měla u žalované jako pojistitelky sjednáno pojištění pro zaměstnance své dceřiné společnosti Chiesi CZ (podle seznamu 25 osob v Čechách) pojistkou č. 2618/000002-3u, ze dne 2. 1. 2006. V pojistné smlouvě se žalovaná a společnost Chiesi AT dohodly, že výkon práv z pojištění náleží výlučně společnosti Chiesi AT, a že pojistná smlouva se řídí rakouským právem. Součástí pojistné smlouvy byly i pojistné podmínky U500 (dále jen „PP“). 6) Dopisem ze dne 24. 2. 2009, zaslaným pojistitelce prostřednictvím pojistníka, bývalá právní zástupkyně žalobkyně oznámila pojistnou událost (dopravní nehodu), která měla za následek trvalou invaliditu žalobkyně pojištěnou ve smyslu PP. Dopis byl pojistníkem zaslán dne 16. 3. 2009 pojistitelce. 7) Pojistitelka požádala Dr. Singra o vypracování znaleckého posudku, přičemž za tím účelem se žalobkyně dne 25. 5. 2009 dostavila ke znalci do Vídně. 8) Dopisem ze dne 9. 6. 2009 doplněným znaleckým posudkem Dr. Singera pojistitelka odmítla poskytnout pojistné plnění. S odkazem na § 75 odst. 1 a 2 VersVG odvolací soud přijal závěr, podle něhož pojištěný může nakládat se svými právy bez souhlasu pojistníka a uplatnit tato práva u soudu, jen tehdy, je-li držitelem osvědčení o pojištění. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora Rakouské republiky sp. zn. 7 Ob 15/94 a sp. zn. 7 Ob 260/05 se pojištěný může samostatně domáhat svého nároku, pokud pojistník odepře podporu při uplatnění práv pojištěného, neboť takové jeho jednání se příčí dobrým mravům. Podle čl. 18 PP v případě rozdílných názorů o druhu a rozsahu následků úrazu nebo o tom, v jakém rozsahu je nastalé poškození způsobeno úrazem, rozhoduje lékařská komise. Při rozdílných názorech může oprávněný během 6 měsíců po obdržení vyjádření podat odpor a požádat o předložení lékařského posudku a oznámení jeho požadavků o rozhodnutí lékařskou komisi. Z dopisu ze dne 24. 2. 2009 je podle odvolacího soudu zřejmé, že žalobkyně v něm uplatnila nárok na pojistné plnění, nicméně nevyzvala k podání žaloby v případě neúspěchu jednání s pojistitelkou. Ve smyslu čl. 18 PP žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že by vyjádřila nesouhlas s postupem pojistitelky tak, že by pojistníkovi navrhla přezkum rozhodnutí lékařskou komisí, ačkoli v dopise ze dne 24. 2. 2009 deklarovala, že disponuje pojistnými podmínkami, které jsou jí známy. Dopis byl sepsán tehdejší právní zástupkyní žalobkyně, která na zamítavé stanovisko pojistitelky adekvátně nereagovala. Odvolací soud zdůraznil, že ve vztahu k vědomosti pojistníka o zdravotním stavu žalobkyně nelze přehlédnout fakt, že ke dni 31. 7. 2007 žalobkyně rozvázala dohodou pracovní poměr se společností Chiesi CZ. Od tohoto okamžiku již bez vlastní iniciativy žalobkyně nemohla mít tato společnost povědomí o jejím zdravotním stavu a přiznané invaliditě. Z jednání pojistníka tak nelze dovodit jeho nečinnost či úmysl nesledovat a neuplatňovat práva žalobkyně jako oprávněné z pojistné smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v nesprávném právním posouzení věci, jelikož soudy nižších stupňů nedostatečně zjistily obsah cizího práva. Vytýká jim, že se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 29 ICdo 96/2016, a usnesením ze dne 10. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4334/2014. Má za to, že při řešení otázky aktivní věcné legitimace soudy nesprávně vyložily rakouské právo a chybně rozložily důkazní břemeno ve vztahu k účinkům doručení písemnosti. Dovolatelce není známo, že by se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zabýval otázkou výkladu cizího práva. Ve vztahu k závěru o nedostatku její věcněprávní aktivní legitimace má za to, že jej přijaly soudy nižších stupnů „v rozporu s ustálenou praxí rakouského Nejvyššího soudního dvora“. Není srozuměna se závěrem, že se jí nepodařilo prokázat doručení výzvy žalované k vyplacení pojistného plnění. Podle přesvědčení dovolatelky Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil právní otázky: 1) Zda je podle rakouského práva a judikatury Nejvyššího soudního dvora nutné prokázat doručení přípisu pojištěného (jakožto slabší smluvní strany, domáhající se jednání pojistníka v rámci smlouvy o pojištění třetí osoby) prostřednictvím dodejky či jiného potvrzení o dojití s podpisem recipienta, anebo stačí prokázat pouze odeslání přípisu, a to třemi možnými způsoby včetně doporučené pošty. 2) Je dostatečným zjištěním cizího práva, pokud jsou v řízení předloženy dva protichůdné judikáty s odlišnými skutkovými okolnostmi a obecný soud bez konkrétního odůvodnění vybere jedno rozhodnutí, respektive jen předložené torzo rozhodnutí. 3) Lze podle rakouského práva odmítnout aktivní věcnou legitimaci pojištěné smluvním ujednáním mezi pojistitelkou a pojistníkem přesto, že pojistitelka od počátku jednala s pojištěnou, aniž by pojistníka informovala o závěrech řešení pojistné události. Dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odv