33 Cdo 3945/2009 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3945/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2011 Spisová značka:33 Cdo 3945/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3945.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 515 odst. 1 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3945/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod věží 3, proti žalovaným 1) Z. G. a 2) J. G., zastoupeným JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského 6, o zaplacení 123.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 153/95, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2009, č. j. 37 Co 72/2007-145, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.832,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Cardy, advokáta se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 3. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou ze dne 17. 2. 1995 domáhal po žalovaných zaplacení částky 223.500,- Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání kupní ceny za nemovitosti, které jako bývalí spoluvlastníci prodali třetí osobě. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 26. února 1998, č. j. 5 C 153/95-40, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 123.500,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, zamítl žalobu o zaplacení dalších 100.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a zastavil řízení o vzájemném návrhu, jímž se žalovaní po žalobci domáhali zaplacení částky 96.140,- Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. dubna 2001, č. j. 44 Co 336/98-54, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Blansku (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 7. listopadu 2002, č. j. 5C 153/95-83, žalobu o zaplacení 123.500,- Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. ledna 2006, č. j. 37 Co 121/2003-113, tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že nárok žalobce vyplývá z bývalého spoluvlastnického vztahu k nemovitostem. Okresní soud v Blansku (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 3. května 2006, č. j. 5 C 153/95-122, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 123.500,- Kč spolu s 17 % úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 1995 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaní smlouvou ze dne 17. 1. 1992 koupili dům č. p. 94 s pozemkem č. 441 v katastrálním území V. O. Kupní smlouvou ze dne 13. 5. 1992 pak prodali ideální polovinu těchto nemovitostí žalobci a jeho tehdejší manželce J. S. Dne 27. 10. 1994 uzavřeli všichni spoluvlastníci předmětných nemovitostí kupní smlouvu, podle které nemovitosti prodali Z. P. a J. K. za sjednanou kupní cenu 1,053.000,- Kč. Kupní cena byla podle ujednání smluvních stran zaplacena tak, že její část ve výši 750.000,- Kč kupující poukázali Bance Haná, a.s. na úhradu dluhu žalovaného a částku 303.000,- Kč uhradili žalobci a J. S. ve sjednaných splátkách. Kupní smlouva z 27. 10. 1994 obsahovala prohlášení prodávajících, že jejich „vzájemné finanční vypořádání bude řešit jejich samostatná dohoda a smlouva“; taková dohoda, resp. smlouva uzavřena nebyla. Podle dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů uzavřené dne 29. 11. 1994 mezi žalobcem a J. S. připadla pohledávka z kupní ceny, jakož i pohledávka vůči bývalým spoluvlastníkům, žalobci. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaní žalobci částku 123.500,- Kč dluží, jelikož mu nevydali část kupní ceny, která mu podle velikosti jeho spoluvlastnického podílu na prodaných nemovitostech náležela. Nepřisvědčil námitce započtení, kterou učinili žalovaní dne 2. 5. 1996; jejich pohledávky za žalobcem vzniklé před 2. 5. 1993 posoudil jako promlčené a uzavřel, že zbylé pohledávky nepředstavují investice žalovaných do společných nemovitostí, nýbrž jde o výdaje související s podnikáním žalovaného. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. dubna 2009, č. j. 37 Co 72/2007-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, které doplnil provedením dokazování za účelem zjištění, jaké konkrétní pohledávky uplatnili žalovaní k započtení, popř. kdy. Uzavřel, že žalovaným se nepodařilo prokázat, že učinili vůči žalobci úkon započtení svých padesáti pohledávek z titulu investic do nemovitosti v celkové hodnotě 272.737,- Kč; dopis z 30. 12. 1994, který žalovaní zaslali právnímu zástupci žalobce, a jímž hodlali prokázat, že učinili projev směřující k započtení svých pohledávek na žalovanou pohledávku, totiž neobsahuje údaje, z nich by bylo možné spolehlivě dovodit, že úkon započtení byl skutečně učiněn, popř. jaké konkrétní pohledávky (v jaké výši a z jakého titulu) žalovaní uplatňují k započtení proti pohledávce žalobce. I kdyby tudíž žalovaní úkon započtení skutečně učinili, šlo by o právní úkon neplatný pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Namítají „nedostatek aktivní legitimace žalobce a absenci právního důvodu pro vymáhání žalované částky“. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že vypořádání kupní ceny mezi prodávajícími bylo vědomě upraveno již kupní smlouvou ze dne 27. 10. 1994 a žalobci tudíž nesvědčí právo na vydání jakéhokoli doplatku podílu z kupní ceny. V této souvislosti připomínají, že pouze oni investovali do předmětných nemovitostí, čímž zvýšili jejich hodnotu, a bylo proto logické, že od kupujících inkasovali větší část kupní ceny. Neobstojí tedy závěr odvolacího soudu, že nebyla-li uzavřena v kupní smlouvě avizovaná dohoda o vypořádání kupní ceny mezi prodávajícími, vyplývá nárok žalobce na vydání části kupní ceny odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu z ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví. Tento závěr je nejen nesprávný, ale představuje podle nich nepřípustný zásah do autonomie vůle účastníků kupní smlouvy. Neexistence avizované dohody nemohla nic změnit na tom, že vzájemné vztahy mezi prodávajícími a kupujícími a mezi prodávajícími navzájem byly jasně, určitě a srozumitelně upraveny již samotnou kupní smlouvou. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř. dovolatelé zpochybňují závěr odvolacího soudu, že v řízení neprokázali „zápočet nákladů na zhodnocení nemovitosti“. Z provedeného dokazování podle nich vyplynulo, že pouze oni dům zhodnotili a že žalobce se na tomto zhodnocení nepodílel ve stejném rozsahu, ačkoli s celkovou rekonstrukcí domu souhlasil. Soupis jím předložených výdajů, které údajně vynaložil na rekonstrukci domu, není podložen relevantními doklady o zaplacení. Odvolací soud rovněž nevzal v úvahu, že žalobce neplatil účty za elektřinu, vodu či poplatky spojené s vlastnictvím a užíváním nemovitostí. Žalovaní jsou přesvědčeni, že tyto skutečnosti měly být zohledněny „v rámci započtení na žalovanou částku“ popř. „v rámci posouzení, zda kupní smlouva obsahovala úpravu úhrady kupní ceny tak, jak bylo spravedlivé a jak se na tom smluvní strany dohodly“. Ze všech výše uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaných jako nedůvodné zamítl. Zdůraznil, že v kupní smlouvě je výslovně uvedeno, že finanční vypořádání mezi prodávajícími bude řešeno samostatnou dohodou a že není předmětem kupní smlouvy z důvodu nejednotnosti prodávajících. Soudy tak správně dovodily, že pokud nebyla uzavřena jiná dohoda o vypořádání kupní ceny, pak je třeba vycházet z ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví, z něhož vyplývá, že mezi spoluvlastníky, jejichž podíly na společné věci byly stejné, má být kupní cena rozdělena rovným dílem. Tvrzení žalovaných, že vztahy prodávajících byly upraveny již samotnou kupní smlouvou, je zcela v rozporu jak s textem této smlouvy, tak s výpovědí svědka K., který uvedl, že k dohod