33 Cdo 843/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 843/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:33 Cdo 843/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.843.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 843/2024-220 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobců a) A. K., b) J. S., c) M. T., a d) R. T., zastoupených Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Můstku 383/1, proti žalované REALMA s.r.o., se sídlem v Praze 1, Vězeňská 116/5 (identifikační číslo 262 55 855), zastoupené Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o 365 312 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 156/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 91 Co 75/2023-190, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 197 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Hejduka, advokáta. Odůvodnění: Žalobou z 3. 7. 2020 se žalobci domáhali zaplacení majetkové újmy tvrdíce, že jim žalovaná v rozporu s kupními smlouvami, jejichž předmětem byl převod bytových jednotek, nedodala výplně výstupních otvorů u střechy domu, hromosvody a okenice, ačkoliv řádně uhradili kupní cenu. Podle zpracované kalkulace představuje žalovaná částka cenu chybějících částí. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. 15 C 156/2020-118, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně 182 656 Kč „spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 5. 2020 do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o osm procentních bodů“ a žalobcům c) a d) společně a nerozdílně 182 656 Kč „spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 5. 2020 do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o osm procentních bodů“; na náhradě nákladů řízení přiznal žalované 97 574,40 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že dne 18. 10. 2016 uzavřeli žalobci c) a d) s žalovanou rezervační smlouvu č. 37/16 a dne 4. 11. 2016 uzavřeli žalobci a) a b) s žalovanou rezervační smlouvu č. 38/16, v nichž se žalovaná jako budoucí prodávající zavázala na pozemku st. parc. č. 1051 v katastrálním území Bašť zahájit výstavbu domu a rezervovat předmět budoucí koupě za účelem jejího budoucího prodeje žalobcům jako zájemcům, kteří se zavázali zaplatit rezervační jistinu. Přílohou smluv byl mimo jiné dokument označený jako „Standardní výbava rodinného domu“ obsahující popis stavebního provedení domu a přehled jeho vybavení. Smlouvami o smlouvě budoucí kupní z 14. 2. 2017 a 15. 2. 2017 se žalovaná jako budoucí prodávající a žalobci jako budoucí kupující zavázali uzavřít kupní smlouvu. Žalovaná (prodávající) uzavřela s žalobci a) a b) jako kupujícími dne 3. 7. 2017 kupní smlouvu č. XY, kterou žalobci nabyli bytovou jednotku č. XY, vymezenou v domě č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. XY, včetně spoluvlastnického podílu 1198/2396 na společných částech nemovitých věcí, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY a XY pro obec a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, a s žalobci c) a d) jako kupujícími dne 21. 8. 2017 kupní smlouvu č. 37/17, kterou žalobci nabyli bytovou jednotku č. XY, vymezenou v domě č. p. XY, který je součástí pozemku parc. č. XY, včetně spoluvlastnického podílu ve výši 1198/2396 na společných částech nemovitých věcí, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY a XY pro obec a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY. Podle článku III odst. 4 kupních smluv jsou společnými částmi stavební části podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu, což platí i v případě, že se určitá část přenechá některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání (§ 1160 odst. 2 občanského zákoníku), a to zejména: vodorovné a svislé nosné konstrukce včetně základů domu, obvodové stěny domu; střecha domu včetně výplní výstupních otvorů, izolací, hromosvodů, dešťových žlabů a svodů venkovních či vnitřních; zápraží, schody, vchody a vstupní dveře do bytu, průčelí, výplně otvorů hlavní svislé konstrukce (okna včetně okenic). V protokolech o předání a převzetí domu ze dne 8. 8. 2017 a 25. 8. 2017, jimiž došlo k předání a převzetí bytových jednotek č. 1 a 2 v rodinném domě, žalobci prohlásili, že předmět převodu je prostý zjevných vad bránících užívání. Soud prvního stupně dovodil, že s ohledem na nejednoznačnost článku III odst. 4 kupních smluv nelze text vykládat izolovaně, když z pouhého znění smluv nebylo možné dojít k závěru, že předmětem koupě měly být rovněž okenice, výstup na střechu a hromosvod. Při výkladu předmětného ustanovení kupních smluv přihlédl k dokumentům předcházejícím jejich uzavření, a to zejména k projektové dokumentaci z roku 2016 a dokumentu označeném jako „Standardní výbava rodinného domu“. Vzhledem k tomu, že ani v jednom z těchto dokumentů, které obsahují detailní popis stavby, není žádný ze tří shora uvedených stavebních prvků obsažen, natož blíže specifikován, a navíc kupní smlouvy v předmětném ustanovení téměř výslovně kopírovaly znění nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, a obsahovaly podrobný popis stavebních součástí domu, dovodil, že předmětné prvky nebyly předmětem smluv. Žalovaná tak nedodáním uvedených stavebních prvků žalobcům neporušila smluvní povinnost z kupních smluv, její plnění nebylo vadné, a tudíž nárok žalobců na náhradu škody, resp. na vydání bezdůvodného obohacení je neoprávněný. Rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 91 Co 75/2023-190, Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobcům uložil zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 24 393,60 Kč. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru. Na práva a povinnosti z předmětných smluv aplikoval zvláštní ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném do 5. 1. 2023, dále jen „o. z“), o prodeji zboží v obchodě, tj. § 2158 a následující. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění sice nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Žalobci mohli svého práva dosáhnout uplatněním nároku z vadného plnění, tvrdí-li že koupené věci měly při převzetí vady, když nebyly předány spolu s hromosvodem, okenicemi a vstupem na střechu; mohli se tedy po žalované domáhat bezplatného odstranění vady či jiných nároků podle § 2169 odst. 1, 2 nebo 3 o. z. Předmětem žaloby však tyto nároky neučinili a ze skutkových tvrzení vyplývá, že právo z vadného plnění vůči žalované neuplatnili. Namísto toho se po žalované domáhali náhrady škody, což § 1925 o. z. vylučuje. Odvolací soud proto uzavřel, že zamítnutí žaloby soudem prvního stupně bylo správné. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu představované rozsudky Nejvyššího soudu z 30. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4980/2014, z 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, z 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, z 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008 a nálezy Ústavního soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16 a z 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 543/22, případně závisí na vyřešení otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny. Podle dovolatelů „Nejvyšší soud by … měl dát odpověď na … otázky“: 1) zda byl důkladně posouzen skutečný projev vůle smluvních stran, 2) zda byly kupní smlouvy podrobeny důkladnému právnímu posouzení, 3) zda byl s ohledem na článek III odst. 4 platně sjednán předmět koupě, 4) zda lze slevu z ceny požadovat i náhradou škody v rámci tzv. ocenění širším způsobem, 5) zda vylíčený skutek je „způsobilý udržet požadovanou náhradu škody“, 6) zda lze na danou věc apli