Nejvyšší soud 33 Nd 366/2026 – Návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti

Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 15. 4. 2026 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení 11 315,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 2. 12. 2025 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 4. 3. 2026 do zaplacení jako úhrady za provedení přepravy.

Ve vyjádření ze dne 19. 5. 2026 žalovaná navrhla, aby věc z důvodu vhodnosti byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně. Návrh odůvodňuje tím, že sídlo žalované zapsané ve veřejném rejstříku je formálním, provozovna žalované i faktické těžiště výkonu její podnikatelské činnosti se nachází v Napajedlech. Při přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně by žalované, do jejíchž práv je žalobou zasahováno, vznikaly podstatně nižší náklady řízení spojené s účastí na jednání, nahlížením do spisu apod.

Žalobkyně se k návrhu žalované na přikázání věci podáním ze dne 30. 6. 2026 vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Namítla, že skutečného sídla žalované by se mohla dovolávat toliko žalobkyně. Poukazuje-li žalovaná na ekonomii řízení, je to právě žalovaná, která řízení o bagatelní částce neúměrně protahuje a obstruuje řízení o jednoduché právní otázce.

Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 3, u něhož je věc projednávána, a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc podle návrhu přikázána, důvod k přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. jsou zejména takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší a především po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Při úvaze o možném přikázání věci jinému soudu je však nutno mít na zřeteli, že zákonem stanovená místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nezbytné vykládat restriktivně (srovnej například nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, či ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/2007, dostupné na http://nalus.usoud.cz, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Nd 280/2022, ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 30 Nd 494/2020, či ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 23 Nd 89/2020, rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Delegace vhodná je tedy výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Nd 159/2015).

V usnesení ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Nd 256/2024, Nejvyšší soud uvedl, že skutečnost, že právní zástupce účastníka nemá v obvodu místně příslušného soudu sídlo, resp. že jeho sídlo a sídlo místně příslušného soudu dělí velká vzdálenost, nemůže být sama o sobě důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Obecně totiž platí, že situace, že některý z účastníků či jeho zástupce nemá bydliště či sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi svým bydlištěm nebo sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je pro něj cesta k příslušnému soudu spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 29 Nd 112/2022, ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 23 Nd 172/2022, a ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 23 Nd 618/2023). Uvedené platí tím spíše v případech, v nichž protistrana s navrhovanou delegací nesouhlasí (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).

Důvody pro delegaci vhodnou ve smyslu § 12 odst. 2 a 3 o. s. ř. vznesené žalovanou nejsou s ohledem na shora uvedené dostatečné k prolomení ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. I s přihlédnutím k negativnímu stanovisku žalobkyně nelze považovat okolnosti, na základě kterých žalovaná navrhla přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně, za natolik závažné, aby odůvodnily navrhovaný postup.

Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.