33 Odo 745/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 745/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 8. 2006 Spisová značka:33 Odo 745/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.745.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 107 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 745/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobce G., S. o. š. a S. o. u., o. p. s., proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o zaplacení částky 769.228,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 5/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. prosince 2005, č. j. 11 Co 735/2004-107, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. prosince 2005, č. j. 11 Co 735/2004-107, v části, jíž bylo potvrzeno usnesení  Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. června 2004, č. j.  8 C 8/99-98, o tom, že procesním nástupcem žalovaného Š. ú. L., je Česká republika, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. června 2004, č. j.  8 C 8/99-98, se  zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. června 2004, č. j.  8 C 8/99-98, rozhodl tak, že „procesním nástupcem žalovaného Š. ú. L., je Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.“ Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR usnesením ze dne 28. prosince 2005, č. j. 11 Co 735/2004-107, usnesení okresního soudu, pokud jím bylo rozhodnuto, že procesním nástupcem Š. ú. L. je Česká republika potvrdil, jinak jej zrušil. Vyšel ze stejného zjištění jako soud prvního stupně, že dosavadní účastník řízení Š. ú. L. zanikl. Na základě výkladu ustanovení § 1 odst. 2 poslední věty zákona č. 157/2000 Sb., § 3 odst. 1 a § 52 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. a s odkazem na zákon č. 29/1984 Sb., zákon č. 564/1990 Sb. a zákon č. 320/2000 Sb. souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že je nezbytné rozhodnout podle § 107 odst. 3 o. s. ř. v platném znění; podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že uplatněný nárok byl ke dni zániku školských úřadů závazkem státu, s nímž je nutno nakládat podle  zákona č. 219/2000 Sb. Žalovaná pohledávka zůstává nadále závazkem státu, jehož jménem jedná příslušná organizační složka. Proto odvolací soud potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně  v části, jíž bylo rozhodnuto, že procesním nástupcem Š. ú. L. je Česká republika; naproti tomu je zrušil v rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto, že za stát jedná jako jeho organizační složka Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dovodil, že z žádného právního předpisu nevyplývá oprávnění tohoto ministerstva jednat v této věci za stát. Soudu prvního stupně uložil, aby si ujasnil, která organizační složka je v této věci příslušná jednat za stát a bez nutnosti rozhodnout o tom postupem podle § 107 o. s. ř. s ní začal jednat. Podle názoru odvolacího soudu by touto organizační složkou měl být Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, na který dnem 1. 1. 2003 přešla příslušnost hospodařit s majetkem ČR, včetně práv, se kterými byly příslušné hospodařit okresní úřady. Pokud by tato organizační složka státu vznesla věcné výhrady k zastupování ve věci, potom další příslušnou organizační složkou podle § 38 zákona č. 219/2000 Sb. bude ministerstvo financí. Proti usnesení odvolacího soudu podala Česká republika-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a důvodnost opírá o § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že školské úřady byly zřízeny zákonem č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, jako rozpočtové organizace (později definované jako „správní úřady ve školství“) přímo řízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) podle § 5 citovaného zákona ve znění platném do 31. 12. 2000, podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice a podle vyhlášky č. 205/1991 Sb. Přijetím zákona č. 132/2000 Sb. byla slova \"školský úřad\" ve všech ustanoveních zákona č. 564/1990 Sb. s výjimkou přechodných ustanovení v § 24 nahrazena slovy \"orgán kraje v přenesené působnosti, pokud tento zákon nestanovil jinak\". Současně byly okresním úřadům (část dvacátá šestá, čl.XXVI, § 4 odst. 1 zákona č. 132/2000 Sb.) vymezeny úkoly při přidělování finančních prostředků předškolním zařízením, školám a školským zařízením jim sloužícím, které byly zařazeny do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení zřizovaných a spravovaných obcemi; mimo to měly plnit úkoly zaměstnavatele vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení zřizovaná podle § 14, pokud neměly právní subjektivitu. Jiné činnosti ani majetek, které by přešly na okresní úřady zákonem č. 564/1990 Sb. ani zákonem č. 132/2000 Sb., určeny nebyly. Stejně tak ze zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, nelze dovodit, že by okresní úřady  převzaly veškerou agendu školských úřadů, tedy jak výkon státní správy, tak i majetkoprávní otázky, včetně řízení vyjmenovaných školských zařízení. Z uvedeného rozboru vyplývá, že okresní úřady nebyly univerzálními právními nástupci školských úřadů a podle dovolatelky nebyly do dnešního dne výslovně zrušeny. Navíc Okresní úřad L. nebyl od 1. 1. 2001 poskytovatelem dotací podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, neboť po tomto datu dotace poskytuje příslušný krajský úřad; ten by podle § 7a zákona č. 306/1999 Sb. – i když jde o orgán územní samosprávy a nikoliv o organizační složku státu – měl jednat ve věci za Českou republiku. Proto dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, podle něhož má v souzené věci jednat za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“). Nejde totiž ani o tzv. výlučné jednání Úřadu (§ 2 zákona č. 201/2002 Sb.), ani o dohodnuté jednání (§ 6), o vedlejší účastenství (§ 9), o přímou účast Úřadu v řízení (§ 11), ani o zastupování obcí (§ 13a). Úřad by mohl za stát vystupovat pouze v případě, pokud by se jednalo o jednání podle § 18 citovaného zákona, avšak o tento případ zjevně nejde. V závěru dovolání zpochybnila dovolatelka správnost postupu soudů nižších stupňů, s tím, že nebyl důvod rozhodovat o procesním nástupnictví. Dospěl-li totiž soud k závěru, že procesním nástupcem původního žalovaného je Česká republika, jde o změnu nastalou přímo ze zákona a šlo jen o určení organizační složky jednající za stát; z tohoto důvodu bylo nadbytečné vydávat usnesení o procesním nástupnictví. Ze shora uvedených důvodů navrhla, aby usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena. Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005)  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II, bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení [§ 240 odst. 1  o. s. ř., § 241 odst. 2 písm. b)  o. s. ř.] a že je podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.  a dospěl k závěru, že je dovolání opodstatněné. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst.