4 Tdo 1102/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1102/2017 citace  Název judikátu:Zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 10. 2017 Spisová značka:4 Tdo 1102/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1102.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1102/2017-47 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2017 dovolání obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 6 To 174/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 83/2014, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 32 T 83/2014, byl obviněný V. P. (vedle spoluobviněného P. K.) uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil společně se spoluobviněným P. K. tím, že oba obvinění jako příslušníci Police České republiky při výkonu služby v obci Ch., části obce R. v okrese Ú. n. L., dne 2. 7. 2013 v době okolo 20.40 hodin při šetření dopravní nehody, k níž došlo tak, že poškozeného cyklistu M. K., stojícího před domem v R. srazili M. K., jako řidič a D. K., jako spolujezdec osobním vozidlem značky Mitsubishi Sigma, stříbrné barvy, bez přidělených registračních značek, vykonávali ve věci vedené pod č. KRPU-153139/ČJ-2013 svou pravomoc v rozporu s ustanovením § 158 odst. 1 tr. řádu, resp. § 58 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť v úmyslu umožnit M. a D. K. vyhnout se trestnímu stíhání nebo postihu za přestupek neprovedli na základě oznámení M. K. potřebné šetření o okolnostech jím oznámeného sražení vozidlem a k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin nebo přestupek, ačkoliv disponovali informacemi o věrohodnosti tvrzení M. K., kterého oba dva nabádali, aby si vše rozmyslel, a v rozporu s tvrzením M. K. sepsal obviněný P. podle § 61 zákona č. 273/2008 Sb. úřední záznam o podaném vysvětlení, ve kterém uvedl, že si M. K. újmu na zdraví přivodil sám pádem z jízdního kola, a úřední záznam předložil k podpisu M. K., čímž oba obvinění jednali i v rozporu s obsahem služebního slibu podle § 17 odst. 3 a ustanovením § 45 odst. 1 písm. b), i) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Za to byli oba obvinění podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku jim byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 32 T 83/2014, podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 6 To 174/2016, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 6 To 174/2016, podal obviněný V. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že rozhodující soudy vzaly za prokázané skutečnosti, které v celém trestním řízení prokázány nebyly a soud se ani na prokazování těchto skutečností nezaměřil, čímž postupoval v rozporu s principy spravedlivého procesu. Zdůraznil, že se důsledně mělo dbát na to, aby byly prověřeny jednak skutečnosti svědčící ve prospěch obviněných a jednak skutečnosti svědčící v jejich neprospěch. Dle něj nebylo prokázáno, že by znal M. a D. K. či M. K., ani že by znal blíže obec R. a její obyvatele, rovněž nebylo prokázáno, že by nabádal svědka M. K., aby změnil výpověď. Poukázal na to, že M. K. uvedl v trestním oznámení, že byl v minulosti několikrát soudně trestán, dokonce, že byl dva roky ve výkonu trestu odnětí svobody, v posledních několika letech byl rovněž několikrát trestán a užívá příležitostně drogy. Dále uvedl, že si předmětný den půjčil kolo od J. N., přítomen byl také T. P. a L. M., a že jej vozidlem Mitsubishi srazili bratři K. z kola blízko jeho domu a M. K. jej posléze začal kopat do levého boku. Dále uvedl, že slyšel pana K., jak na K. něco křičí, a poté se pokálel. Následně se šel k panu K. opláchnout a čekal u něj 10 minut, než budou K. pryč, pak šel domů, kde se vykoupal a počkal na přítelkyni paní T., které vše sdělil, ta jej odvezla do nemocnice, přičemž cestou to vše ohlásili v Chlumci na Policii ČR. Tato věc byla nahlášena jako trestní oznámení dne 2. 7. 2013 ve 21:29 hodin a není zde ani zmínka o tom, že by obvinění dopravní policisté měli vyšetřovat věci v rozporu se zákonem a svou pravomocí. Obviněný podotkl, že nebyl slyšen svědek K. ohledně nehody, která se měla dne 2. 7. 2013 stát panu K. V další části dovolání dovolatel rozebírá jednotlivé důkazy a dospívá ke zjištění, že tyto neprokazují spáchání trestné činnosti jeho osobou. Je toho názoru, že předmětný skutek nelze podřadit pod přečin zneužití pravomoci úřední osoby, že měla být uplatněna zásada in dubio pro reo a měl být obžaloby zproštěn. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný v dovolání uplatňuje argumentaci známou již z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání, se kterou se rozhodující soudy nižších stupňů řádně a dostatečně vypořádaly. Dle jejího názoru není žádných pochybností o tom, že došlo k dané dopravní nehodě a že obviněný (spolu s obviněným P. K.) tuto dopravní nehodu odmítl vyšetřit, resp. vůbec odmítl potvrdit, že k ní došlo. Jednoznačně tak naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Navíc jsou podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dovolací námitky obviněného námitkami čistě skutkovými, v rámci nichž pouze vytýká rozsah dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství má však za to, že skutkové závěry jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a nalézací soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bez dalšího odkázala. S ohledem na shora popsané skutečnosti státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila současně ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě k