4 Tdo 852/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 852/2017 citace  Název judikátu:Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 8. 2017 Spisová značka:4 Tdo 852/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.852.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 11. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 852/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2017 dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 To 2/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 105/2016, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Obviněný M. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 29 T 105/2016, uznán vinným přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 7. 10. 2014 v odpoledních hodinách požádal svou tehdejší přítelkyni N. R., zda by nebyla schopna zajistit vystavení lékařského potvrzení, které by dokládalo nějakou zdravotní indispozici, aby se nemusel zúčastnit zkoušky insolvenčního správce, následně N. R. kontaktovala svého známého MUDr. Milana Čecha, lékaře interního oddělení N. N. H. s žádostí o lékařskou zprávu, aby K. nemusel následujícího dne ke zkoušce, kdy MUDr. Čech přislíbil vystavení lékařského potvrzení dokládajícího akutní zdravotní problémy K. a toto lékařské potvrzení si téhož dne v podvečerních hodinách R. vyzvedla v N. N. H. v Praze 5, R. u MUDr. Čecha, který je vydal bez toho, aniž by K. nemocnici navštívil a byl MUDr. Čechem vyšetřen, přičemž do lékařské zprávy lékař bezdůvodně uvedl, že K. ma od rána 7. 10. 2014 náhlou teplotu, třesavku, zimnici a opakované zvracení, k večeru pak opakovaně průjem s teplotou přes 38 st. C s tím, že je celkově slabý, unavený, a doporučil mimo jiné domácí izolaci, důslednou hygienu, zákaz návštěv kolektivu do odeznění příznaků a konstatoval, že K. je jistě potencionálně infekční pro okolí; vyhotovenou lékařskou zprávu R. téhož večera předala v místě svého bydliště v P., N. T. předala K., který dne 8. 10. 2014 zaslal Ministerstvu spravedlnosti ČR „omluvu neúčasti a žádost o umožnění vykonat část zkoušky insolvenčního správce v jiném termínu“, jejíž přílohou byla předmětná lékařská zprávy ze dne 7. 10. 2014 vystavená MUDr. Milanem Čechem k žádosti R., a uvedeného jednání se dopustil ačkoli věděl, že jde o nepravdivou lékařskou zprávu, kterou obviněný potřeboval pro odůvodnění neúčasti na stanoveném termínu ústní zkoušky insolvenčního správce podle § 24 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a náležitostech zkoušek insolvenčních správců, konané právě dne 8. 10. 2014, neboť taková omluva naplňovala znaky pojmu „vážné důvody“, neboť řádně a včas neomluvená neúčast na zkoušce podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky je hodnocena stupněm „neuspěl“, což by podle § 24 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích znamenalo, že novou žádost o vykonání zkoušky bude moci obviněný K. podat až po uplynutí 3 let ode dne konání zkoušky, při které naposledy neuspěl, čemuž se chtěl uvedeným jednáním vyhnout. Za to mu byl podle § 350 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Stejným rozsudkem byla spoluobviněná N. R. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěna obžaloby pro pomoc k přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 350 odst. 2, alinea druhá tr. zákoníku při shodném znění skutkové věty. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 To 2/2017, obviněným podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Napadenému rozhodnutí vytýká, že podezření o trestné činnosti obviněného pojaly orgány činné v trestním řízení na základě odposlechu jeho telefonní stanice, kdy příkaz k odposlechu byl vydán ve věci šetření pro podezření ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, zločinu poškození věřitele a zločinu pletich v insolvenčním řízení, a to v souvislosti s prověřováním skutečností týkajících se spolupráce obviněného s Mgr. Ing. Ivo Halou, v té době insolvenčním správcem v probíhajících insolvenčních řízeních společnosti JIP-Papírny Větřní, a.s. IČO 450 22 526, se sídlem ve Větřní, a HEAVY MACHINERY SERVICES a.s. IČ 467 11 201, se sídlem v Českých Velenicích. V žádném případě pak nebyl vydán pro přečin podle § 350 odst. 2 tr. zákoníku. Považuje proto za nezákonné, že důkaz pořízený tímto způsobem, byl jako jediný zdroj užit pro zahájení trestního stíhání a současně uvedl, že jeho právní názor plně konvenuje závěrům, které vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 4 Pzo 14/2016. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí výslovně uvedl, že není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Obviněný míní, že v jeho trestní věci byly veškeré informace o trestné činnosti, za níž byl odsouzen, získány pouze z odposlechu jím užívané telefonní stanice na základě příkazu k odposlechu a prodloužení tohoto příkazu, vydaného však pro prověřování skutečností nijak nesouvisející s jednáním, pro které byl posléze uznán vinným a odsouzen. Odvolacímu soudu vytýká, že se sice obhajobou obviněného, jíž prezentoval v odvolání, v tomto směru zabýval, avšak dovolatel je přesvědčen, že Městský soud v Praze nemohl zákonnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu přezkoumat, neboť ve veřejném zasedání, které se konalo dne 15. 2. 2017, k přezkumu zákonnosti odposlechu nedošlo. Řízení předcházející vydání obou ve věci učiněných rozhodnutí, je tak zatíženo podstatnou vadou spočívající v nepoužitelnosti pořízených odposlechů coby důkazu. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že chybně posoudily společenskou škodlivost jeho jednání, neboť i kdyby byla lékařská zpráva nepravdivá, nemůže jeho jednání naplňovat znaky společenské škodlivosti. V daném případě byla trestní jurisdikce přepínána a nebylo ji užito až v případě, kdy je to nutně zapotřebí. V tomto směru citoval rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 722/09, kde je tato myšlenka akcentována. Obviněný je přesvědčen, že jeho trestní věc byla tím případem, jehož úroveň společenské škodlivosti je tak marginální, že nedosahuje na nutnost aplikace trestní represe, jak má na mysli trestní zákoník. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 To 2/2017, stejně jako i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 29 T 105/2016. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. nechť je věc obviněného přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v tomto vyjádření nejprve shrnul průběh trestního řízení, jež bylo proti obviněnému vedeno, a jeho výsledky. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není naplněn, pokud je dovozováno pochybení spatřované v nezákonnosti zahájení trestního stíhání, neboť jde o výlučně výtky procesního charakteru, které podřadit pod uplatněný dovolací důvod ani uplatnit nelze. Státní zástupce poukázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kde tento soud výstižně argumentoval odlišností situace posuzované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Pzo 14/2016, která na nyní posuzovanou trestní věc obviněného nedopadá, neboť odposlechy nebyly užity jako důkaz. Orgány činné v trestním řízení odposlechem získaly pouze operativní poznatek o domluvě obviněného s R., směřující k vystavení a získání nepravdivě vystavené lékařské zprávy, přičemž tento poznatek byl následně ověřován prostřednictvím objektivních důkazů. Policejní orgán před zahájením trestního stíhání proti obviněnému disponoval předmětnou lékařskou zpr