4 Tz 19/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 19/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2006 Spisová značka:4 Tz 19/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.19.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 19/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. března 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch zemřelého obviněného V. (V.) H., proti rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1955 sp. zn. 5 To 7/1955, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným rozsudkem bývalého Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1955 sp. zn. 5 To 7/1955, v části, jíž zůstal nedotčen výrok z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 1955 sp. zn. 2 T 41/1954, o vině obviněného V. H. pomocí k trestnému činu rozkrádání národního majetku podle § 7 odst. 2 a § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm b) tr. zák., ve znění zákona č. 86/1950 Sb., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 194 a 197 odst. b) tr. ř. ve znění zákona č. 87/1950 Sb. a vyhlášky ministra spravedlnosti č. 1/1953 Sb., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 1 odst. 1, § 2 odst. 3 a § 160 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 97/1950 Sb. a vyhlášky ministra spravedlnosti č. 1/1953 Sb. v neprospěch obviněného V. H. Citovaný rozsudek s e v napadené části z r u š u j e . Zrušuje se také rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 1955 sp. zn. 2 T 41/1954, ve výroku o vině pro pomoc k trestnému činu rozkrádání národního majetku podle § 7 odst. 2 a § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb., jakož i všechna další rozhodnutí, na oba rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak výrok usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 1991 sp. zn. Rt 142/1991, jímž byl obviněnému za pomoc k trestnému činu rozkrádání národního majetku podle § 7 odst. 2 a § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb., na který se rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nevztahovala, stanoven podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jako přiměřený trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Ministr spravedlnosti podal ve prospěch zemřelého obviněného V. H. stížnost pro porušení zákona, v níž napadá rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1955 sp. zn. 5 To 7/1955, a to ve výroku o vině pomoci k trestnému činu rozkrádání národního majetku podle § 7 odst. 2 a § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 86/1950 Sb. (dále jen tr. zák.). Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit tím, že dne 16. 3. 1951 v P. po předchozí dohodě s E. K. vyzdvihl ze S. a z. v P. z vkladní knížky obnos ve výši 1.684.363,- Kčs tehdejší měny, patřící ČOS, tuto částku předal E. K., který spolu s K. N. s touto částkou nakládal jako s vlastní. Stěžovatel napadenému rozsudku vytýká, že v době rozhodování o vině obviněného pomocí k tomuto trestnému činu bylo nutné prokázat vědomost o tom, že jiná osoba hodlá spáchat úmyslný trestný čin a současně i jeho vlastní úmysl ke spáchání tohoto trestného činu svou pomocí přispět. Obviněný v přípravném řízení připustil, že byl o vybrání peněz požádán E. K., jehož dlouhá léta znal jako vedoucího činovníka sokolské obce. O tuto službu měl požádat vedoucí ČOS K. N., který prováděl konečné vyúčtování majetku ČOS po sjednocení tělovýchovy, a sám na to neměl čas. Obviněný požadovanou částku vyzvedl a ještě týž den předal E. K. O tomto muži věděl, že sice již není funkcionářem ČOS, ale současně věděl, že jak K. tak N. mají platnou plnou moc na likvidaci finančních záležitostí XI. Všesokolského sletu. Až později se obviněný od E. K. dověděl, že vybrané peníze použije N. na zaplacení pohledávek firmy, která je před znárodněním. Podle názoru ministra spravedlnosti nebyl obviněný V. H. řádně vyslechnut v hlavním líčení, kde se pouze odvolal na svou výpověď z přípravného řízení, mimo prokurátorem předložené předmětné vkladní knížky nebyl proveden žádný jiný důkaz, byť měl přinejmenším být vyslechnut K. N., případně pokladník banky, kde byla částka vyzvednuta k okolnostem výběru vkladu. Nedostatečná skutková zjištění našla svůj odraz i v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde subjektivní stránka trestného činu vůbec zmiňována není. Byť podstatou odvolacích námitek obviněného bylo právě tvrzení o nedostatku zavinění, odvolací soud se s jeho obhajobou nevypořádal zákonným způsobem a označil ji za účelovou. V neposlední řadě nelze přehlédnout, že pochybná je i výše škody, jež měla být trestným činem způsobena, neboť ke spáchání skutku došlo v roce 1951, a k odsouzení došlo v roce 1955, tedy po měnové reformě z roku 1953, aniž se tato okolnost jakkoli projevila ve výroku o vině. Ministr spravedlnosti vytkl tehdejšímu Nejvyššímu soudu coby soudu odvolacímu, že nedostál svým zákonným povinnostem, které mu vyplývaly z ustanovení § 160 odst. 2, § 194 a § 197 odst. 2 tr. ř. z roku 1950, nezjistil namítaná pochybení soudu prvního stupně, a pokud odvolaní obviněného V. H. zamítl jako nedůvodné, porušil zákon. Závěrem mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v napadené části rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1955 sp. zn. 5 To 7/1955, byl porušen v neprospěch obviněného zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v napadené části zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj.aby přikázal orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Především považuje Nejvyšší soud za žádoucí provést rekapitulaci trestního řízení, jež se v trestní věci obviněného V. H. konalo. V této souvislosti je třeba upřesnit i okolnost, že ve výše uvedeném výroku rozsudku jsou uvedena dvě křestní jména obviněného. Nejvyšší soud z obsahu všech přiložených trestních spisů zjistil, že obviněný byl označován střídavě oběma křestními jmény, tedy V. i V., sám své žádosti a přípisy podepisoval jako V. H. Vzhledem k tomu, že se již nepodařilo zjistit přesné znění křestního jména obviněného, byl označen oběma způsoby proto, aby nevznikla pochybnost, že se jedná o touž osobu. Obviněný V. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 1955 sp. zn. 2 T 41/1954 uznán vinným trestným činem sdružování proti republice podle § 80 odst. 1 tr. zák. a pomocí k trestnému činu rozkrádání národního majetku podle § 7 odst. 2 a § 245 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle rozsudku se uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: 1. v době od roku 1945, případně od léta 1950 v P. a na jiných místech republiky ve smyslu směrnic, které s E. K. a případně dalšími osobami vypracoval, obviněný postupně vytvořil rozsáhlou a centrálně řízenou síť důvěrníků reakčně zaměřených bývalých funkcionářů S., příp. k této organizaci přistoupili a vytvářeli organizační předpoklady k obnově Československé obce sokolské ve formě jakou měla před únorem 1948; soustavně tím vyvolával i nedůvěru v pevnost našeho státního zřízení, příp. utvrzoval kolísavé živly, že naše státní zřízení bude v dohledné době zásahem zvenčí odstraněno, zúčastňovali se tajných schůzek, používali krycích jmen a krycích adres a do této protistátní akce zapojili celou řadu osob v různých krajích; tedy založili organizaci v úmyslu podvracet samostatnost republiky nebo její lidově demokratické zřízení nebo společenský řád, kterou jsou zaručeny Ústavou, příp. k takové organizaci přistoupili, 2. dne 16. března 1951 v P. po předchozí dohodě s E. K. vyzdvihl ze S. a z. v P. z vkladní knížky obnos ve výši 1.684.363,- Kčs tehdejší měny, patřící Československé obci sokolské, tuto částku předal E. K., který s touto částkou spolu s jistým K.