5 Tdo 1060/2002 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1060/2002 citace  Právní věta: Finanční prostředky poskytnuté podnikateli ze státního rozpočtu na stanovený účel nelze považovat za cizí svěřenou věc, proto ani úmyslné svévolné použití těchto prostředků k jinému než k určenému účelu nemůže být trestným činem zpronevěry podle § 248 tr. zák. Za splnění dalších podmínek však do 31. 12. 1997 přicházelo v úvahu posouzení takového skutku jako trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 tr. zák. (srov. rozhodnutí pod č. 46/1995 Sb. rozh. tr.), a byl-li skutek spáchán od 1. 1. 1998, může jít o trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2 tr. zák. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2003 Spisová značka:5 Tdo 1060/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1060.2002.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úvěrový podvod Zpronevěra Porušování závazných pravidel hospodářského styku Dotčené předpisy:§ 127 tr. zák. § 248 tr. zák. § 250b tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:55 / 2003 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1060/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2003 o dovolání, které podal obviněný J. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 517/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 220/99, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněného J. N. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 517/2001. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu  s e  současně z r u š u j í  také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu  s e  p ř i k a z u j e  Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. N. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 6 T 220/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 8 To 517/2001, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jednatel společnosti O., s. r. o., se sídlem v B., D. 14, uzavřel dne 20. 7. 1995 s Okresním úřadem v T. dohodu o financování protiradonových opatření z rozpočtu Okresního úřadu v T. na víceúčelový objekt zařízení pro děti a mládež H. v T., který měla společnost v pronájmu, přičemž finanční příspěvek ve výši 543 300,- Kč bylo možno čerpat pouze na protiradonová opatření v souladu se směrnicí Ministerstva financí České republiky č. j. 122/67321/1993 a vyhláškou č. 76/1991 Sb., přičemž obviněný s touto skutečností byl seznámen a peněžní částka byla dne 14. 10. 1995 převedena na bankovní účet společnosti O., zřízený u COOP B., pobočka B., pod č. 041101-05204990001/3700, avšak na uvedeném objektu protiradonová opatření provedena nebyla, byla pouze provedena radonová diagnostika společností G., s. r. o., B. v hodnotě 11 550,- Kč, přičemž obviněný zbylou částku použil pro své jiné podnikatelské záměry, čímž svým jednáním způsobil České republice, resp. Okresnímu úřadu v T., škodu ve výši 531 750,- Kč. Za to byl obviněný J. N. podle § 248 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu a podle § 229 odst. 2 tr. řádu bylo současně rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozeného Okresního úřadu v T. Podle § 226 písm. b) tr. řádu byl obviněný J. N. dále zproštěn obžaloby stran dalších dvou skutků, v nichž byly obžalobou spatřovány trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a které měl spáchat jednáním popsaným ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 6 T 220/99. Shora zmíněný rozsudek Krajského soudu v Brně byl vydán z podnětu odvolání obviněného J. N. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 27. 3. 2002, jeho obhájci dne 18. 3. 2002 a příslušnému státnímu zástupci dne 14. 3. 2002. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně napadl obviněný J. N. dne 16. 5. 2002 dovoláním. Podaný mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože se domnívá, že ve věci dříve činné soudy mylně aplikovaly některé normy trestního zákona. Obviněný je především toho názoru, že částka 543 300,- Kč, která byla převedena na účet společnosti O., s. r. o., nebyla této společnosti svěřena, ale byla jí poskytnuta, čímž tento finanční příspěvek ztratil povahu cizí věci. V této souvislosti pak obviněný podrobně poukazuje na obsah směrnice Ministerstva financí České republiky citované v odsuzujícím výroku o vině a rozebírá, komu a jaké povinnosti z ní vyplývaly. Současně má obviněný za to, že z učiněných skutkových zjištění nelze dovodit závěr o jeho srozumění s porušením zájmu společnosti, chráněného ustanovením § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ale naopak okolnosti svědčí o tom, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení či ohrožení nezpůsobí. Podle obviněného se tak jednalo o zavinění pouze ve formě vědomé nedbalosti podle § 5 písm. a) tr. zák. Obviněný se dále domnívá, že nejednal v rozporu se směrnicí a vyhláškou, které jsou zmíněny ve výroku o vině. Závěrem dovolání tak obviněný J. N. dovozuje, že jeho jednání popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně není trestným činem z nedostatku jak objektivní, tak i subjektivní stránky, a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. N. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům: Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného J. N. proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest, přičemž odvolací soud z podnětu tohoto odvolání zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze stran výroku o trestu a sám v tomto rozsahu rozhodl [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. J., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Městského soudu v Brně dne 16. 5. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu. V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný J. N. uvedl, že jeho existenci spatřuje v tom, že jeho jednání nenaplnilo všechny znaky objektivní ani subjektivní stránky trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. Nejvyšší soud se dále zaměřil na posouzení oprávněnosti uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pochybení při právním posouzení skutku nebo při použití hmotně právních norem, které vzniklo zejména při vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, může být úspěšně namítáno prostřednictvím dovolacího důvodu podle citovaného zákonného ustanovení, a protože v této části dovolání obviněného J. N. neshledal Nejvyšší soud žádný z důvodů k odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Brně i správnost řízení mu předcházejícího, a to v rozsahu a ze zmíněných důvodů uvedených v dovolání. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je důvodné. K