5 Tdo 108/2019 – Nejvyšší soud

5 Tdo 108/2019-28 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2018, sp. zn. 6 To 339/2018, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 67/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 32 T 67/2017, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a 1/2 roku. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 100 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních a dozorčích orgánů v právnických osobách, a to na dobu 5 let. Poškozený Sportovně střelecký klub policie Rapid Plzeň, z. s. (dále též jen „poškozený“), byl podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podal odvolání jak obviněný P. B., tak i poškozený. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 6 To 87/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-město v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. O odvolání poškozeného rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 3. Na podkladě citovaného odvolacího rozhodnutí Krajského soudu v Plzni projednal trestní věc obviněného opětovně Okresní soud Plzeň-město. Usnesením tohoto soudu ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 32 T 67/2017, byla věc obviněného P. B. podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena Finančnímu úřadu pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Plzni, se sídlem náměstí Českých bratří 8, Plzeň, neboť skutek, pro který byl obviněný stíhán, by mohl být posouzen jako přestupek podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně vymezil stíhaný skutek tak, že obviněný v období od 27. 4. 2013 do 23. 3. 2015 jako statutární orgán (předseda) Sportovně střeleckého klubu policie Rapid Plzeň (dále též jen „klub“), se sídlem Lobzy č. 1109, Plzeň, IČ 45335419, který byl podle zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, (do 31. 12. 2013) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (od 1. 1. 2014) ve spojení s čl. XIV bodu 3 stanov Českého střeleckého svazu odpovědný za hospodaření spolku jakožto účetní jednotky ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), nezajistil dostatečný dohled nad již pravomocně odsouzeným hospodářem klubu P. H., nar. XY, kterého pověřil vedením účetnictví, čímž ve výše uvedeném období nebylo vedeno účetnictví klubu v souladu s ustanovením § 7 zákona o účetnictví ve spojení s prováděcí vyhláškou č. 507/2002 Sb. pro účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví (dále jen „vyhláška“), neboť nebyly prováděny roční inventarizace majetku (podle § 29 a § 30 zákona o účetnictví), byly zakládány účetní doklady bez podpisového záznamu osoby odpovědné za účetní případ či osoby odpovědné za jeho zaúčtování [§ 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 33a odst. 4 zákona o účetnictví], v účetním období roku 2013 a 2014 byla vedena nesprávně evidence příjmů souvisejících s účetním obdobím, peněžní deník (podle § 3 vyhlášky) nebyl podepsán odpovědnou osobou, nebyla vedena kniha pohledávek a závazků (podle § 4 vyhlášky), pomocné knihy evidence hmotného majetku a zásob (podle § 5 vyhlášky) a nebyla vedena pokladní kniha a evidence jízd motorového vozidla Kia Sorento. 4. Proti zmíněnému usnesení Okresního soudu Plzeň-město podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 10. 2018, sp. zn. 6 To 339/2018, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 5. Nejvyšší státní zástupce podal proti posledně citovanému usnesení stížnostního soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu. V úvodu svého dovolání nejvyšší státní zástupce nejprve obsáhle shrnul dosavadní průběh řízení a dále vyslovil nesouhlas se zásadním zkrácením období, za něž soud prvního stupně ve svém usnesení dovodil u obviněného jeho odpovědnost za vedení a dohled nad vedením účetnictví, a k tomu uvedl rozsáhlou argumentaci. Nejvyšší státní zástupce upozornil na skutečnost, že odpovědnost za vedení účetnictví v právnických osobách je především na bedrech jejich statutárních orgánů, kterým byl v projednávaném případě obviněný, přičemž k podpoře své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná ve věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 1283/2015, sp. zn. 5 Tdo 1313/2008 a sp. zn. 5 Tdo 417/2018. Současně se vyjádřil k samotnému postavení obviněného v dotčeném klubu. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí ani s tvrzením soudu prvního stupně, podle něhož byla odpovědnost za hospodaření klubu v posuzovaném období svěřena do pravomoci členské schůze. Neztotožnil se též s argumentací, která se vztahuje k ustanovení § 20 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož má rozhodovací působnost statutární orgán. Následně nejvyšší státní zástupce poukázal na skutečnost, že se soudy nijak nevypořádaly s povinností stanovenou v § 35 odst. 2 zákona o účetnictví. Podle tohoto ustanovení měl obviněný provést bez zbytečného odkladu opravu neúplného účetnictví, což však neučinil ani v období, kdy byl podle soudu prvního stupně odpovědný za vedení účetnictví. 6. Pokud jde o subjektivní stránku přečinu, za který byl obviněný stíhán, podle nejvyššího státního zástupce, neobstojí právní závěr soudů nižších stupňů, že nebylo prokázáno úmyslné jednání obviněného, protože u něj lze dovodit přinejmenším nepřímý úmysl, když dokazování podporuje závěr o lhostejnosti obviněného k osudu majetku klubu. Jak dále nejvyšší státní zástupce zdůraznil, obviněný svým nepoctivým jednáním směřoval k tomu, aby nebylo možno zkontrolovat jeho hospodaření v klubu na podkladě patřičné evidence. Přitom nejvyšší státní zástupce zásadně nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž jednáním obviněného nedošlo k ohrožení majetkových práv poškozeného klubu, jelikož ochrany požívají všechny majetkové hodnoty, jimiž klub jako právnická osoba může a má právo disponovat. Vzhledem k tomu, že nebylo možno ověřit použití prostředků klubu ve stotisícových hodnotách, je nutno dospět k závěru, že došlo k ohrožení majetkových práv klubu, zejména práv vlastnických. Stejný závěr je odůvodněn i v důsledku chybějící řádně vedené evidence majetku, s ohledem na niž není možné dohledat umístění, způsob použití a stav majetku, o kterém má být evidence vedena. Nejvyšší státní zástupce zpochybnil rovněž tvrzení soudu prvního stupně, podle něhož doba 23 měsíců je velmi krátká na to, aby obviněný nezajištěním vedení účetnictví mohl ohrozit majetková práva klubu, přičemž podle nejvyššího státního zástupce je tato doba dostačující k naplnění všech znaků posuzovaného přečinu. 7. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení stížnostního soudu, jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jejich zrušením, pozbydou podkladu, a aby přikázal věc Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí. 8. Obviněný P. B. se k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil. III. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 10. Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupce opřel