5 Tdo 1123/2019 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1123/2019-423 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný P. K., nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 9 To 444/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 32/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá.Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 1 T 32/2018, byl obviněný P. K. společně s obviněnou obchodní společností N., se sídlem XY, IČ: XY (nyní N. dále též „N.“) uznáni vinnými přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněnému P. K. uložen podle § 270 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Spoluobviněné obchodní společnosti byl uložen podle § 270 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 15 odst. 1 písm. a) a § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“), trest zrušení právnické osoby. Současně okresní soud rozhodl v adhezním řízení tak, že poškozenou obchodní společnost WRANDERS, s. r. o., se sídlem ve Slovenské republice, Bratislava, Romanova 13, IČ: 358 91 211 (dále též „WRANDERS, s. r. o.“), odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění se obviněný P. K. dopustil uvedeného přečinu ve stručnosti tím, že v době nejméně od 28. 1. 2015 do 20. 6. 2016 jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti N., neoprávněně umístil na internetové stránky XY v sekci „projekty“ nepatrně pozměněné vizualizace katalogových projektů rodinných domů ˗ projektové dokumentace rodinných domů, k nimž získal přístup na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 2. 2012, kterou ještě jako podnikající fyzická osoba nezapsaná do obchodního rejstříku uzavřel s poškozenou WRANDERS, s. r. o., tímto způsobem sděloval veřejnosti dílo (v počtu 60 návrhů rodinných domů), ačkoli držitelem autorských práv byla obchodní společnost WRANDERS, s. r. o., která k takovému užití vizualizací neudělila souhlas, čímž neoprávněně zasáhli do práv obchodní společnosti WRANDERS, s. r. o., tím, že porušili § 12 odst. 1, 4 písm. f) a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“). 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním jak obviněný P. K., tak i obviněná obchodní společnost N., a též poškozená obchodní společnost WRANDERS, s. r. o. Krajský soud v Brně o nich rozhodl usnesením ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 9 To 444/2018, tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněných zamítl jako nedůvodná a odvolání poškozené zamítl podle § 253 odst. 1 tr. řádu pro jeho opožděnost. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. K. dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Marty Ptáčkové, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu. 5. Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spatřoval obviněný v tom, že mu ze strany soudů nebylo umožněno spoluobviněné obchodní společnosti N., zvolit obhájce, ani zmocněnce, ačkoli vykonával funkci jejího jediného jednatele a společníka. Obviněné právnické osobě sice byl ustanoven opatrovník, přesto neměla být omezena ve svém právu zvolit si obhájce. Jednalo se tak o zcela zásadní pochybení soudů, v důsledku čehož bylo porušeno právo na obhajobu obviněného P. K. 6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný nejprve namítl, že nespáchal přečin, jímž byl uznán vinným, a skutek, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, byl nesprávně právně posouzen. Obviněný dále popřel, že by na internetových stránkách spoluobviněné byla zveřejňována projektová dokumentace rodinných domů, jednalo se pouze o vizualizace domů, které na žádost obviněného vytvořil svědek R. Ř. Pokud by skutečně došlo k porušení autorských práv, je možné vinit výlučně tohoto svědka, kterému obviněný důvěřoval a který jej uvedl v omyl ohledně vytvoření vizualizací. V další části svého dovolání upozornil na to, že v době podnikání jako fyzické osoby obdržel určité vizualizace od poškozené, s níž měl smluvní vztah za účelem prodeje katalogových projektů domů, do jeho moci se proto návrhy dostaly oprávněně. Na druhé straně uznal, že umístěním sporných vizualizací na internetové stránky spoluobviněné obchodní společnosti mohlo dojít k porušení autorských práv, avšak nemohl tím být spáchán trestný čin, neboť to byl právě svědek R. Ř., který věděl, že „přepracovává“ cizí dílo. 7. Dále obviněný namítl, že ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně není specifikováno množství vizualizací, které měl na internetových stránkách spoluobviněné obchodní společnosti zveřejnit, případně že nebyly nijak blíže konkretizovány. Obviněný tak nepřímo zpochybnil, zda zásah do autorského práva WRANDERS, s. r. o., byl vyšší než nepatrný, jak předpokládá základní skutková podstata přečinu podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku. Výrok o vině proto obviněný považoval za neurčitý, nepřezkoumatelný a v nesouladu s právními názory vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 5 Tdo 196/2014. Obviněný dokonce položil otázku, týkající se motivu spáchání trestné činnosti, jestliže měl z důvodu předešlé spolupráce s poškozenou, tedy legálně, k dispozici vizualizace. Nemohl si tudíž být vědom porušení autorských práv, k selhání došlo na straně svědka R. Ř., proto nemohl být u obviněného shledán úmysl spáchat trestný čin. 8. Obviněný P. K. připustil, že i kdyby se z jeho strany jednalo o zásah do oblasti autorských práv, nejednalo by se o natolik závažný čin, pro který by měla být vyvozována jeho trestní odpovědnost. Nanejvýš by mohlo být uvažováno o občanskoprávní sankci. Přiznal, že bylo jeho vlastní chybou, že práci svědka R. Ř. nezkontroloval, nicméně trestní odpovědnost bylo možné vyvodit jen u tohoto svědka. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 9. Opis dovolání obviněného byl zaslán Nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru prakticky veškeré námitky, které obviněný podřadil dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jimiž se snažil zpochybnit správnost právního posouzení skutku, jsou založeny na odlišném průběhu skutkového děje, než z jakého vycházely soudy nižších stupňů. Obviněný interpretuje skutková zjištění soudů ve svůj vlastní prospěch i tehdy, pokud tvrdí, že vizualizace rodinných domů pro něj poškozená WRANDERS, s. r. o., vytvořila, aby je zveřejnil na internetových stránkách XY. Ve skutečnosti mu však předmětné vizualizace byly ze strany poškozené poskytnuty v době, kdy jako podnikající fyzická osoba, tj. nikoli ještě pod obchodní firmou N., na základě smluvního ujednání měl obviněný zprostředkovávat prodej dřevostaveb pro poškozenou WRANDERS, s. r. o., a nikoli pro sebe. Obviněný však následně umístil tyto vizualizace po jejich nepatrném pozměnění na internetové stránky jiného subjektu, a to spoluobviněné N., čímž užil bez souhlasu poškozené autorské dílo formou jeho sdělování veřejnosti prostřednictvím internetové sítě. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je přitom zřejmé, v čem mělo spočívat neoprávněné jednání obviněného po ukončení smluvního vztahu s poškozenou, tedy v následném využití vizualizací, jež se dostaly do jeho dispozice z předchozí spolupráce s poškozenou, a které další osoby je podle instrukcí a požadavků obviněného jen nepatrně pozměnily. Poté obviněný použil vizualizace k nabídce jménem spoluobviněné obchodní společnosti zájemcům o realizaci stavby určitého typu domu. Napadeným rozhodnutím soudů obou stupňů proto nelze vytýkat nepřezkoumatelnost. 10. Výhrada proti výroku o vině spočívající v tom, že v něm není uveden počet zveřejněných děl poškozené WRANDERS, s. r. o., podle státní zástupkyně neznamená vadu této části rozsudku soudu prvního stupně, neboť z jeho odůvodnění je zcela zřejmé, že se jednalo o celkem 60 vizualizací, po dobu roku a půl umístěných na internetové stránce spoluobviněné za účelem nabídky následného vypracování projektové dokumentace nezbytné pro realizaci staveb rodinných domů, tedy k podnikatelské činnosti obviněných. Ke specifikaci neoprávněně užitých autorských děl ve výroku o vině poukázala s