5 Tdo 115/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 115/2019 citace  Právní věta:Pořádková pokuta podle § 53 odst. 1 o. s. ř. není sankcí trestněprávní povahy a její uložení dlužníkovi (resp. osobě za něj jednající) v insolvenčním řízení z důvodu, že nevyhověl výzvě insolvenčního správce ani insolvenčního soudu a nepředložil požadované dokumenty, nezakládá překážku věci rozhodnuté s účinkem ne bis in idem, která by vylučovala trestní postih dlužníka za přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, spočívající v tomtéž odmítnutí součinnosti s insolvenčním správcem. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 5. 2019 Spisová značka:5 Tdo 115/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.115.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Pořádková pokuta Překážka věci rozhodnuté Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. m) tr. ř. § 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 9. 2019 Publikováno ve sbírce pod číslem:24 / 2020 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byla obviněná uznána vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu I. stupně podala obviněná odvolání, na jehož základě odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se v rozhodnutí zabýval otázkou překážky věci rozhodnuté s účinkem ne bis in idem v případě uložení pořádkové pokuty podle § 53 odst. 1 o. s. ř. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.10.2019III.ÚS 3291/19 JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D. odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepříslušnost27. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 115/2019-64 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2019 o dovolání, které podala obviněná M. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 7 To 286/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 130/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné M. L. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 5 T 130/2016, byla obviněná M. L. uznána vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku a odsouzena podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu soud odkázal poškozeného M. Ch., správce konkursní podstaty úpadce I., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 7 To 286/2018, z podnětu odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil uvedený rozsudek Okresního soudu v Jihlavě v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou M. L. uznal vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, jehož se dopustila (zjednodušeně uvedeno) tím, že ačkoli byla jako statutární ředitelka I., IČ XY, v rámci konkursního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 39 (10) K 18/2002 proti jmenované obchodní společnosti, na jejíž majetek byl usnesením soudu ze dne 4. 9. 2006, č. j. 39 (10) K 18/2002-1522, prohlášen konkurs, opakovaně poučena správcem konkursní podstaty M. Ch., že je povinna mu poskytnout součinnost, konkrétně nejméně dne 9. 4. 2015 byla vyzvána k podání vysvětlení a doložení listinných dokumentů týkajících se akcií I., ve dnech 29. 4. a 3. 11. 2015 byla vyzvána k předložení aktuálního seznamu všech akcionářů I., tyto výzvy prokazatelně převzala, tak v období nejméně od 21. 4. do 14. 7. 2015 v XY nedbala uvedených výzev, nepředložila správci konkursní podstaty požadovaný seznam akcionářů ani přes následné výzvy Krajského soudu v Brně, přičemž tento seznam akcionářů I., obsahuje informace důležité pro další průběh konkursního řízení. Za tuto trestnou činnost byla obviněná podle § 225 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou roků. Stejně jako okresní soud odkázal i krajský soud poškozeného správce konkursní podstaty I., M. Ch. podle § 229 odst. 1 tr. řádu s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání obviněné, vyjádření k němu a replika obviněné 3. Obviněná M. L. podala proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Nekoly z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Považovala jej za naplněný tím, že napadený rozsudek spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a v řízení došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces spočívajícího v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. 4. Vadu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení spatřovala obviněná v tom, zda byla z hlediska právních předpisů upravujících konkursní řízení povinna předložit aktuální seznam všech akcionářů I., resp. zda takový na ni kladený požadavek ze strany správce konkursní podstaty a soudu byl zákonný. V případě, že by měla tuto zákonnou povinnost, zpochybnila, že by nepředložení seznamu akcionářů bylo způsobilé ohrozit účel konkursního řízení, což je jedním z obligatorních znaků skutkové podstaty přečinu podle § 225 tr. zákoníku. Podle názoru obviněné je pro zodpovězení jí uplatněných námitek zásadní ujasnit si, zda akcie obchodní společnosti I., náležely do konkursní podstaty, neboť ve smyslu § 9e a § 9d zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen ve zkratce „ZKV“), byla povinna poskytnout součinnost pouze ve vztahu k majetku, který patřil do konkursní podstaty. Tytéž výhrady uplatnila i před soudy nižších stupňů, jimž vytkla, že se s nimi náležitě nevypořádaly a dotčené otázky zůstaly neobjasněny. Okresní soud se pouze v bodě 12 svého rozsudku ztotožnil s důvody, o něž správce konkursní podstaty opřel svůj požadavek na předložení seznamu všech akcionářů I., a krajský soud argumentoval rozhodnutími konkursních soudů, jimiž byla obviněné pravomocně uložena pořádková pokuta za neuposlechnutí výzev k předložení seznamu akcionářů. Soudy obou stupňů se tedy nezabývaly zákonností požadavku na vydání dotčeného seznamu, ačkoli tak měly učinit v rámci řešení tzv. předběžné otázky ve smyslu § 9 odst. 1 tr. řádu. Ke svému tvrzení obviněná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1183/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1412/2009, uveřejněné pod T 1267 v sešitě 64 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha. 5. Námitku extrémního rozporu obviněná uplatnila ve vztahu ke svědecké výpovědi správce konkursní podstaty M. Ch. (dále též „správce“), již označila za stěžejní, resp. jediný důkaz, na němž soudy založily závěr o její vině přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení. Výpověď tohoto svědka přitom podle ní vykazovala několik rozporů. Jednak správce konkursní podstaty naznačil, že akcie nenáleží do konkursní podstaty I., když uvedl, že v případě jejich vydání je předá správci obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST, s. r. o., který přihlásil do konkursního řízení na majetek I., peněžitou pohledávku na vydání náhrady za akcie I., (pokud by akcie patřily I., museli by z tohoto majetku být poměrně uspokojeni všichni věřitelé úpadce a nikoli pouze jeden z nich). Dále svědek u hlavního líčení tvrdil, že z celkového počtu 120 615 kusů akcií zná označení celkem 30 018 kusů akcií I., s nimiž obviněná hlasovala na valných hromadách v roce 2014 a jež v roce 1998 vyvedli bratři I. a R. L. z majetku I. Přesto však správce konkursní podstaty požadoval seznam všech akcionářů a nikoli pouze seznam akcionářů vlastnících oněch 30 018 kusů akcií, jejichž identifikaci navíc znal, ale ve výzvách je blíže nekonkretizoval. Další rozpor spatřovala obviněná v tom, že ani sám svědek M. Ch. neměl jasno v otázce akcií obchodní společnosti I., neboť jednou tvrdil, že patří do konkursní podstaty úpadce I., a podruhé zase, že jsou předmětem přihlášené pohledávky věřitele INTERNATIONAL INVEST, s. r. o., jemuž je hodlal vydat. 6.