5 Tdo 1184/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1184/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 12. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1184/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1184.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1338/22 IV.ÚS 1344/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1184/2021-1358 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2021 o dovoláních, která podali obviněný T. H., nar. XY v XY, bytem XY, a obviněná právnická osoba – obchodní společnost V., IČ: XY, se sídlem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 5 To 145/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 188/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 3 T 188/2015, byli obvinění T. H. a právnická osoba – obchodní společnost V., uznáni vinnými přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Za to byl obviněnému T. H. uložen podle § 254 odst. 1 a § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 20 000 Kč. Pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Spoluobviněná právnická osoba byla podle § 254 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „TOPO“), odsouzena rovněž k peněžitému trestu, a to ve výměře 20 denních sazeb po 1 500 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Ostravě z jejich podnětu podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že ohledně obou obviněných korigoval znění tzv. skutkové věty, aby byla v souladu s právní větou. Po úpravě skutkových zjištění, resp. jejich popisu ve výroku o vině krajský soud uznal oba obviněné vinnými zcela shodně, jak to učinil soud prvního stupně a oběma uložil stejné peněžité tresty včetně náhradního trestu obviněnému T. H.. Protože je procesním stranám dostatečně znám způsob, jakým se obvinění dopustili přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, nebude Nejvyšší soud opakovat ani ve stručnosti průběh skutku. II. Dovolání a vyjádření k nim a) Dovolání obviněných 3. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění T. H. a obchodní společnost V., prostřednictvím svých obhájců dovolání, která opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. řádu. Jejich obsahem učinili takřka totožnou dovolací argumentaci, bude proto níže shrnuta společně. 4. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obvinění namítli, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Přitom zejména poukázali na znalecká zkoumání, nejprve na znalecký posudek vypracovaný doc. Ing. Ivetou Vozňákovou, kterým podle jejich přesvědčení nebylo vyvráceno, že by obvinění „nevedli“ účetní knihy, v takových knihách „uváděli nepravdivé údaje nebo takové údaje změnili, poškodili či zničili“. V této souvislosti obvinění doslovně citovali závěry, k nimž znalkyně dospěla, a upozornili na to, že korespondují se znaleckým posudkem, který na žádost obhajoby vypracovala Ing. Markéta Volkmerová. Vzhledem k tomu, že účetnictví obviněné právnické osoby zobrazovalo skutečný stav hospodaření, zjevně nemohlo dojít k ohrožení včasného a řádného vyměření daně. Obvinění dále shledali nesoulad tzv. skutkové věty výroku o vině a právní věty s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu. Ačkoli je jim oběma ve výrokové části rozsudku kladeno za vinu nevedení zápisů nebo jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a k jejich kontrole, z dokazování pouze vyplynulo, že neměli vést doklady, podle kterých by bylo možné tyto záznamy přezkoumat. Stejně se vyjádřil odvolací soud i v odůvodnění napadeného rozsudku. Obvinění jsou přesvědčeni o zmatečnosti skutkové věty, která se zabývá výší majetkových práv, jejichž ohrožení mělo nastat, v tomto ohledu jsou v ní obsaženy většinou jen spekulativní úvahy. Újma, kterou mělo utrpět město XY, je podle obviněných pouhou fikcí, odmítli její výpočet jako pouhou domněnku bez opory v dokazování. Další výhradou obvinění namítali nedodržení totožnosti skutku, neboť obžaloba byla podána pro jednání právně kvalifikované jako přečin § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku, avšak následně byli odsouzeni pro spáchání přečinu podle alinea první téhož ustanovení. V tom rovněž obvinění spatřují porušení svého práva na obhajobu. Obvinění vyjádřili přesvědčení, že ani znak úmyslného zavinění není podpořen důkazy a nevyplývá ani z charakteru a způsobu jejich jednání. Obvinění totiž byli ujišťováni účetním, že příjmové pokladní doklady ke vstupnému nejsou pro plnění zákonných povinností významné, a že systém k evidenci vstupného, jak byl nastaven, je v souladu se zákonem. Z toho plyne, že nemohli znát všechny rozhodné okolnosti, ale ani si nemohli být vědomi možných následků v podobě ohrožení včasného či řádného vyměření daně. Soudy rovněž podle obviněných nesprávně aplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Přestože po dobu takřka pěti let jim nebyla vytýkána chybná účetní evidence a jednání tak mohlo být právně posouzeno jako přestupek podle § 37 zákona o účetnictví, bylo „ihned“ přistoupeno k vyvození jejich odpovědnosti podle norem trestního práva. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je podle obviněných naplněn nesprávným postupem soudu prvního stupně ohledně znaleckého zkoumání účetní evidence. Soud totiž pochybil, pokud považoval za platný posudek vypracovaný znalkyní Ing. Markétou Volkmerovou a přesto následně přibral k vypracování dalšího znaleckého posudku podle § 105 tr. řádu doc. Ing. Ivetu Vozňákovou. Podle obviněných měl soud prvního stupně před jejím přibráním nejprve jasně vyslovit, v čem shledal pochybnosti o správnosti obhajobou předloženého znaleckého posudku a pokusit se případné vady sám odstranit. Až teprve tehdy, pokud by doplňující vysvětlení znalkyně Ing. Markéty Volkmerové nepřispělo k objasnění věci, byly by splněny podmínky pro přibrání jiného znalce ve smyslu § 109 tr. řádu. Došlo tím k porušení práva obviněných na spravedlivý proces. Obviněný T. H. navíc porušení téhož práva spatřoval ve skutečnosti, že v posuzované trestní věci rozhodovaly osoby, které byly v minulosti příslušníky KSČ, případně jiných politických skupin, jimž je v nynější době podle tzv. lustračního zákona zastávání určitých vysoce postavených postů zakázáno. 6. Závěrem svých dovolání oba obvinění učinili totožný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovoláním obviněných 7. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K argumentaci obviněných, kterou podřadili pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedl, že s jistou mírou benevolence lze za odpovídající považovat výhrady proti znaku zavinění, objektivní stránky přečinu a nesprávnému použití zásady subsidiarity trestní represe. Žádná z uplatněných námitek však není podle státního zástupce opodstatněná. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky přečinu státní zástupce odkázal na bod 20. rozsudku soudu druhého stupně a doplnil, že skutková zjištění lze v tomto směru hodnotit jako věcně správná, úplná, logická a přesvědčivá. Totéž platí o naplnění znaku objektivní stránky. Za zcela neopodstatněné státní zástupce označil tvrzení obviněných o nesouladu právní věty v rozsudku odvolacího soudu s tzv. skutkovou větou výroku o vině. Z ní je totiž zjevné, že obvinění nepochybně nevedli nejen účetní zápisy, ale ani účetní doklady, které měly sloužit nejenom k přehledu o stavu hospodaře