5 Tdo 1194/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1194/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 3. 2006 Spisová značka:5 Tdo 1194/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1194.2005.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 402/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1194/2005-I. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2006 o dovoláních, která podali obvinění Ing. B. S., bytem U C., L., a Mgr. I. S., bytem Č., R. u P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 12 To 87/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 16/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. B. S. a Mgr. I. S. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 4 T 16/2002, byla obviněná Ing. B. S. uznána vinnou trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 tr. zák. Obviněný Mgr. I. S. byl uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a obviněný Ing. S. K. byl uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněné Ing. B. S. podle § 250 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a obviněnému Mgr. I. S. byl podle týchž ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dohledem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl oběma těmto obviněným uložen peněžitý trest ve výměře 1.000.000,- Kč, přičemž pro případ, že by tyto peněžité tresty nebyly ve stanovené lhůtě vykonány, byl oběma obviněným stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výši osmi měsíců. Obviněnému Ing. S. K. byl podle § 256a odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody a podle § 226 písm. b) tr. ř. o zproštění Ing. S. K. části obžaloby. Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 12 To 87/2004, rozhodl k odvolání obviněných Ing. B. S. a Mgr. I. S. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. a ve vztahu k obviněnému Ing. S. K. též podle § 261 tr. ř. o zrušení napadeného rozsudku ve výroku o vině v bodech I., a II., dále v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud ve věci znovu rozhodl tak, že obviněné Ing. B. S. a Mgr. I. S. uznal vinnými trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zák. č. 692/2004 Sb. a zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č. 692/2004 Sb. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a obviněného Ing. S. K. trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č. 692/2004 Sb. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 tr. zák. ve znění účinném ke dni 1. 6. 1998, kterým byla uznána vinnou rozsudkem soudu prvního stupně, byl obviněné Ing. B. S. podle § 250 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a obviněnému Mgr. I. S. byl za tyto trestné činy podle týchž ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dohledem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byly oběma těmto obviněným uloženy peněžité tresty ve výměře 200.000,- Kč, přičemž pro případ, že by tyto peněžité tresty nebyly ve stanovené lhůtě vykonány, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Obviněnému Ing. S. K. byl podle § 256a odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody a podle § 256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání krajského státního zástupce. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadli obvinění Ing. B. S. a Mgr. I. S. dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Obviněná Ing. B. S. podala dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a z důvodu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v napadeném rozsudku chybí výrok. Rozsah dovolání nespecifikovala, avšak podle obsahu námitek směřuje jak proti výroku o vině a trestu rozsudku odvolacího soudu, tak i proti výroku o vině skutkem pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal napadeným rozsudkem nezměněn. Podle vyjádření obviněné se odvolací soud nevypořádal se všemi namítanými skutečnostmi. Právní úprava stanovovala pravomoci likvidátora až ode dne právní moci příslušného usnesení, obviněná se stala likvidátorkou až dne 9. 10. 1998 a správce konkursní podstaty první schůzku stanovil již na 6. 2. 1998. Přitom v průběhu řízení neuvedl, že by ze strany obviněné někdy došlo k maření či hrubému ztěžování výkonu jeho funkce. V rozsudku vrchního soudu podle názoru dovolatelky absentuje rozhodnutí o té části jejího odvolání, která směřovala proti výroku ad III. rozsudku krajského soudu, neboť při odvolání do všech výrokových částí napadeného rozsudku se odvolací soud měl zabývat i odvoláním proti tomuto skutku. Pokud rozsudkem vrchního soudu byla tato část rozhodnutí soudu prvního stupně ponechána beze změny, mělo být v jeho výrokové části uvedeno, že odvolání v této části bylo jako nedůvodné zamítnuto. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná spatřovala v nedostatku rozlišení roviny trestněprávního posouzení skutku v návaznosti na obchodněprávní rovinu, v níž byla jednání realizována. Obchodněprávní soudy neshledaly v podnikatelské činnosti obviněných žádného pochybení a slučování jednotlivých odvětví práva označil za nepřípustné i Ústavní soud. Odvolací soud se v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nezabýval důkazními návrhy obhajoby, které prokazovaly nepřipojení se správce konkursní podstaty k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, jež měla být obviněnými podle obžaloby způsobena, dokládaly jednání věřitelského výboru, který kontroloval a schvaloval postup správce konkursní podstaty, jakož i obchodního soudu schvalujícího rozvrhové usnesení. Přestože v odvolání byla napadána celá řada pasáží z rozsudku krajského soudu, odvolací soud toliko konstatoval, že se jedná o skutečnosti, na které bylo poukazováno v prvoinstančním řízení. Odvolací soud se nevypořádal ani se svědeckými výpověďmi, znaleckými posudky a listinnými důkazy stran podnikatelského záměru obviněných ve S. r., které stály oproti jediné výpovědi svědka P. L. Obdobně nelze pominout další svědecké výpovědi pracovnic banky týkající se dokumentace, jež byla podkladem ke schválení poskytnutých úvěrů. Za nedostatečné ze strany soudů obou stupňů označila dovolatelka i hodnocení jednotlivých důkazů a jejich souhrnu. Dále poukázala na průběh hlavních líčení u soudu prvního stupně, k nimž byla dopravována ve značně zhoršeném zdravotním stavu, neboť v té době byla pro bolestivá zranění upoutána na sanitní lůžko. Je otázkou, zda tento postup soudu nebyl v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Skutkový stav věci nebyl zjištěn tak, aby nevzbuzoval pochybnosti vzhledem k nevypořádání se s námitkami obhajoby a záměny trestního řízení s řízením obchodněprávním. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ve veřejném zasedání napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc byla vrácena k novému projednání, aniž by výslovně specifikovala kterému ze soudů. Rovněž navrhla, aby „nebyl nařizován výkon trestu odnětí svobody“, čímž zřejmě žádala vydání rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., tedy odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. Dovolatel Mgr. I.