5 Tdo 1283/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1283/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 11. 2015 Spisová značka:5 Tdo 1283/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1283.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecné ohrožení z nedbalosti Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 bod 1 tr. zákoník § 273 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1283/2015-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 11. 2015 o dovolání, které podal obviněný L. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 3 To 183/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 243/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný L. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 1 T 243/2014, uznán vinným přečiny zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu pak bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. K odvolání obviněného L. Š. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 3 To 183/2015, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 2. a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl při nezměněném výroku o vině pod bodem 1. v rozsudku soudu prvního stupně tak, že uznal obviněného vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento přečin a za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, který zůstal rozsudkem odvolacího soudu nedotčen, byl obviněný odsouzen podle § 157 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Odvolání poškozeného podané proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Obviněný L. Š. podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Za zásadní vadu napadeného rozhodnutí označil nenaplnění subjektivní stránky přečinů, jimiž byl uznán vinným. K přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku pak obviněný konkrétně namítl, že vykonával funkci mysliveckého hospodáře, což je činnost nikoli ekonomická, ale je zaměřena na stav ekosystému honitby. Povinnost vést účetní knihy měl statutární orgán mysliveckého spolku. Ustanovení § 35 odst. 5 písm. d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), o které se opírá rozhodnutí soudu prvního stupně, zakotvuje jen povinnost mysliveckého hospodáře vést evidenci o ulovené zvěři a je nutné ho vykládat v kontextu celého zákona. Podle § 38 zákona o myslivosti vedení údajů o honitbě a zvěři v ní má především statistický účel a podle § 51 odst. 1 nebo § 64 odst. 3 písm. a) a c) zákona o myslivosti lze za porušení povinnosti vést evidenci o prodeji a vlastní spotřebě ulovené zvěře sankcionovat pouze uživatele honitby, a nikoli mysliveckého hospodáře. Jestliže nemůže být myslivecký hospodář postižen ve správním řízení, neměl by nést za totéž jednání ani trestní odpovědnost. Právní kvalifikaci skutku pod bodem 1. výroku o vině obviněný zpochybnil také tím, že nebyl naplněn znak základní skutkové podstaty, a to ohrožení majetkových práv jiného. Podle obviněného ve skutkové větě je jen obecně uvedeno, že k takovému ohrožení mělo dojít, aniž by bylo specifikováno, v čem konkrétně. Jak dále obviněný zdůraznil, mysliveckému spolku byly známy počty ulovené zvěře z měsíčních hlášení, která obviněný řádně zpracovával. Kdyby v nich uváděl nesprávné údaje, nebylo by možné odhalit údajné nesrovnalosti v účetnictví. Pokud jde o přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, námitky obviněného směřují zejména proti tomu, že povinnost provést veterinární vyšetření ulovené zvěře měl podle § 27b odst. 6 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), uživatel honitby, nikoli myslivecký hospodář. Uživatel honitby může být také sankcionován za nesplnění této povinnosti ve správním řízení, takže použití trestní represe vůči obviněnému se jeví jako nepřípadné. Právní úvaha odvolacího soudu, podle níž obviněný měl vyžadovat od lovců doklad o tom, zda nechali ulovenou zvěř veterinárně vyšetřit na přítomnost svalovce, nebo měl sám zajistit takové vyšetření, je podle obviněného nesprávná, protože myslivecký hospodář nemůže mít přehled o všech úlovcích v honitbě a nemůže zakázat třetí osobě prodej zvěře. Kromě toho obviněný namítl i nesoulad skutkové věty s právní větou, protože je mu kladeno za vinu, že opatřoval potraviny nebezpečné lidskému zdraví, ale jeho jednání nespočívalo v prodeji ulovené zvěře, ale v tom, že nevedl záznamy o ulovené zvěři, takže nebylo možné zjistit objem prodeje. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku a aby podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na tato rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Okresnímu soudu v Blansku k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného L. Š. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřil. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný L. Š. opírá své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být úspěšně uplatněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku spočívá i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že dovolací námitky obviněného, jimiž zpochybnil naplnění některých zákonných znaků přečinů zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, zejména pokud obviněný vytkl nesprávné posouzení zavinění a subjektu těchto přečinů, odpovídají uplatněnému důvodu dovolání. Nejvyšší soud je však považuje za neopodstatněné. K pochybnostem o naplnění subjektivní stránky přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud připomíná, že zákon zde vyžaduje úmyslné zavinění pachatele. Závěr o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu v podobě nepřímého úmyslu, ke kterému dospěly soudy nižších stupňů (viz s. 8 napadeného rozsudku odvolacího soudu), pak vyplynul nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, ale i z ostatních rozhodných