5 Tdo 131/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 131/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2007 Spisová značka:5 Tdo 131/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.131.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 131/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 o dovolání obviněného pplk. Ing. M. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 219/2005, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přikazuje, aby věc obviněného pplk. Ing. M. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 6. 2006, č. j. 1 T 219/2005-209, byl obviněný pplk. Ing. M. M. uznán vinným trestným činem porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák (pod body 1, 2, 3) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (pod bodem 2). Trestného jednání se měl dopustit tím, že 1. dne 1. 4. 2004 jako voják, ve funkci velitele V. P. – S., neoprávněně nařídil svým podřízeným rtn. I. M. a rtn. P. R., vykonat jízdu s vojenským vozidlem, v hodnotě 1.421.800,- Kč, za účelem přepravy soukromé polní kuchyně z Ch. do obce V., okr. Ch. přičemž podřízení vojáci jízdu a přepravu provedli, 2. dne 6. 4. 2004 jako voják, ve funkci velitele V. P. – S., si přisvojil 1 ks stanu o rozměrech 6x8x4 m v ceně 79.176,- Kč, 4 ks přepravních beden obsahujících 4 soupravy dílenských stanů bez ocelové konstrukce v ceně 218.008,- Kč, 3 ks přepravních beden obsahujících ocelové konstrukce v ceně 65.058,- Kč, 1 ks přepravní bedny v ceně 1.280,- Kč, 6 ks vaků obsahujících 35 patek pro maskovací sítě v ceně 2.460,- Kč, kabel na dřevěné cívce v ceně 135,- Kč a 3 ks maskovacích sítí včetně přepravních vaků v ceně 3.378,- Kč, které byly uloženy v přepravním kontejneru u V. P. – S., a to tak, že neoprávněně nařídil svým podřízeným rtm. D. Š. a rtn. P. R., aby obsah uvedeného přepravního kontejneru přepravili vojenským vozidlem, v hodnotě 3.469.429,- Kč do místa jeho trvalého bydliště v obci V., okr. Ch., čímž způsobil škodu v celkové výši 369.495,- Kč, 3. v přesně nezjištěný den v období od dubna 2004 do května 2004 jako voják, ve funkci velitele V. P. – S., nařídil svému podřízenému rtn. P. R. a dalšímu dosud neustanovenému podřízenému, vykonat jízdu s vojenským vozidlem zn. Landrover, nezjištěné vpz., v hodnotě nejméně 696.806,- Kč, za účelem přepravy přesně nezjištěných věcí z areálu V. P. – S. do místa svého trvalého bydliště V., okr. Ch., přičemž podřízení vojáci jízdu a přepravu provedli. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Armáda České republiky, V. ve S. B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 13 To 359/2006, podle § 256 tr. řádu tak, že jej jako nedůvodné zamítl. Proti oběma citovaným rozhodnutím podal obviněný pplk. Ing. M. M. prostřednictvím obhájce JUDr. F. V. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž tímto dovoláním napadl výhradně právní závěr obou rozhodnutí, jež posoudila žalovaný skutek (bod 2) jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Vyjádřil přesvědčení, že nezbytnou podmínkou pro naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže je nepochybné zjištění vlastnictví k dotčené věci, resp. prokázání, že se skutečně jedná o cizí věc. V daném případě oba soudy dospěly k závěru, že se jednalo o majetek Armády ČR, aniž by ovšem existoval jediný nepochybný důkaz o tom, jakým způsobem věc do majetku armády přešla. Vyslovil pochybnost o tom, že Armáda ČR běžně získávala darem od cizích subjektů věci nezanedbatelné hodnoty, toliko na základě verbální dohody, zejména když o takové ústní dohodě neexistuje jediný doklad. Z tohoto není možno dospět k závěru, zda za Armádu ČR jednala oprávněná osoba a zda takovýto úkon byl platný. Podle zjištění orgánů činných v trestním řízení měl takovou osobou být svědek J. Š., který měl být současně odpovědný i za řádnou evidenci těchto věcí, ovšem nikdy nebyla uspokojivě zodpovězena otázka, proč nebylo s věcmi naloženo po jejich přepravě způsobem předpokládaným vojenskými předpisy. Nelze respektovat tvrzení tohoto svědka, že nemohl vzít věci do stavu, neboť byly odcizeny, když od jejich dopravy do P. do odvozu do bydliště dovolatele uplynula delší doba. Neudržitelné je jeho tvrzení, že nebylo rozlišováno mezi původním vybavením armády a věcmi, které byly získány během mise darem. Jeho postup vyvolává značné pochybnosti, protože neexistuje ani darovací smlouva ani jakýkoliv pozdější záznam o darování, ani celní nebo nákladové listy, které by dopravu darovaných předmětů potvrzovaly. Je tedy otázkou na základě čeho by mohla být inventarizace údajně darovaných předmětů do stavu majetku armády zahrnuta. Z obsahu dokladu, který si obviněný vyžádal a přiložil k dovolání vyplývá, že věci, které jsou předmětem trestního jednání pod bodem 2, nebyly vzaty vůbec do evidence. Shledává rozporný názor soudu prvního stupně, že obviněný nikoho neinformoval o svém obdarování, oproti výpovědi svědka P. R. Zdá se logické, že s dotčenými věcmi mohl nakládat pouze člověk, který je považoval za vlastní. Namítl, že z hlediska zásad trestního řízení bylo rozhodně na orgánech činných v trestním řízení, aby prokázaly vlastnictví věcí Armády ČR a nikoliv na dovolateli, aby svoje vlastnictví dokladoval. Protože podle dovolatele nebyla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže, požádal v závěru dovolání, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby podle § 265m tr. řádu rozhodl sám, a obviněného zprostil obžaloby ohledně uvedeného trestného činu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného pplk. Ing. M. M. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu se k němu podrobně vyjádřil. Především shledal, že námitky obviněného lze pod jím uplatněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, neboť obviněný zpochybnil naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. Podrobně rozebral jednotlivé znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., zejména s poukazem na otázku, zda věci, které jsou předmětem posouzení, je možno považovat za věci cizí. Vyslovil názor, že za takovou je možno považovat movitou věc, jež nenáleží pachateli buď vůbec, nebo nenáleží jen jemu, a kterou pachatel nemá ve své dispozici. Tento znak skutkové podstaty musí být pokryt zaviněním, které však obviněný rovněž zpochybňuje. Především je třeba pochybovat o tom, že věci, které byly předmětem trestné činnosti obviněného, přešly do majetku České republiky. Poukázal na ustanovení § 12 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, podle nějž platí zásada, je-li majetek nabýván smlouvou, musí být smlouva písemná a s podpisy na jedné listině i v případě, že to právní předpisy nevyžadují, pokud použití písemné formy nevylučuje zákon nebo povaha právního úkonu, popřípadě okolnosti, za kterých k němu dochází. Je tedy zřejmé, že pokud by mělo dojít k uzavření darovací smlouvy mezi americkou stranou a českou stranou ohledně předmětného vojenského materiálu, pak by právní úkony musely být činěny k tomu oprávněnými a zmocněnými osobami na obou stranách, přičemž by muselo být doloženo i oprávnění jednat v takové věci za organizační složku státu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není blíže rozvedeno,