5 Tdo 1341/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1341/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1l 265b/1g 265b/1f 265b/1f 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:24. 11. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1341/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1341.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku § 34 odst. 4, 5 tr. zákoníku § 241 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1341/2010-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněné Z. T. , a obviněného J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 188/2010, který rozhodl jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 109/2004, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 188/2010, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 5 T 109/2004. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e , aby věc obviněných Z. T. a J. P. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 5 T 109/2004, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněných Z. T. a J. P. pro skutek, ve kterém je spatřován přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoníku“), spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, spočívající v tom, že obviněná Z. T. po předchozí dohodě s obviněným J. P. v postavení statutárních zástupců (správně „orgánů“), jednatelů firmy Skloreal TPF, s. r. o., se sídlem Trmice, Slepá ulička 72/10. 1) v době od měsíce říjen 2002 do měsíce prosinec 2003 neodvedli za zaměstnance uvedené firmy na účet Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem pojistné na sociální zabezpečení, ačkoliv příslušná část prostředků ve výši 8 % z jejich hrubých mezd jim byla z vyměřovacích základů pravidelně strhávána a tímto jednáním způsobili Českému státu zastoupenému Okresní správou sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, Revoluční č. 3289/15, nedoplatek na neodvedeném pojistném ve výši 377.637,- Kč 2) v době od měsíce ledna 2002 do měsíce prosince 2003 neodvedli za zaměstnance uvedené firmy na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky v Ústí nad Labem pojistné na zdravotní pojištění, ačkoliv příslušná část prostředků ve výši 4,5 % z jejich hrubých mezd jim byla z vyměřovacích základů pravidelně strhávána a tímto jednáním způsobili Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Okresní pojišťovně v Ústí nad Labem, Bratislavská 8, nedoplatek na neodvedeném pojistném ve výši 148.213,67 Kč, ačkoliv firma Skloreal TPF, s. r. o., disponovala patřičnými finančními prostředky, když v důsledku jejich počínání vznikl vůči jmenovaným poškozeným subjektům nedoplatek na povinných platbách v úhrnné výši nejméně 525.850,67 Kč. Toto usnesení napadla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem stížností, o níž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 188/2010, tak, že jí podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Proti uvedenému usnesení stížnostního soudu ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 5 T 109/2004, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obou obviněných dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení. V návaznosti na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že v posuzované trestní věci došlo k nesprávné aplikaci ustanovení § 34 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pokračováním v trestním stíhání obviněných by nedošlo k rozšíření podmínek trestní odpovědnosti v neprospěch obviněných. Soud se správně zabýval otázkou, podle kterého zákona bude posuzovat trestnost činu, tedy zda podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, nebo zda podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, oba ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že otázku právní úpravy promlčení v porovnávaných komplexech trestněprávních norem je nutno rovněž s ohledem na hmotně právní povahu institutu promlčení vzít v úvahu. Je proto třeba vycházet z délky promlčecí doby určené trestní sazbou trestu odnětí svobody toho trestného činu, jehož kvalifikace přichází v úvahu podle zásady, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího zákona, jestliže to je pro pachatele příznivější. Úvahy soudů obou stupňů jsou správné potud, pokud dospěly k závěru, že trestné jednání obviněného je třeba z hlediska příznivosti právně kvalifikovat podle nového trestního zákoníku jako přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, neboť takové posouzení je pro oba obviněné příznivější. Nesprávným však je vyhodnocení soudů, že při aplikaci pozdějšího zákona je trestní odpovědnost promlčena. Podle § 67 odst. 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) se trestní stíhání přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Posledním takovým úkonem provedeným orgánem činným v trestním řízení za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb., bylo konání hlavního líčení Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 27. 11. 2009. Tento úkon směřující k trestnímu stíhání pachatele měl za následek přerušení běhu promlčecí doby a počátek nové promlčecí doby. Provedení tohoto úkonu bylo úkonem provedeným v souladu se zákonem se všemi s tím spojenými důsledky, včetně přerušení promlčení. Podle nejvyšší státní zástupkyně je tedy zřejmé, že obviněnými spáchaný trestný čin nebyl ke dni nabytí účinnosti trestního zákoníku, promlčen, proto je třeba novou promlčecí dobu počítat od posledního úkonu, který měl hmotně právní účinky vzhledem k promlčení. K rozšíření podmínek trestní odpovědnosti tím nedochází, neboť změna právní kvalifikace se nepromítne do kratší promlčecí doby činu (promlčecí doby činu jsou podle obou právních úprav totožné) a nedošlo zpětně ani k situaci, kdy by byla retroaktivně obnovena trestní odpovědnost pachatelů, která v minulosti zanikla promlčením. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že Okresní soud v Ústí nad Labem tedy postupoval nesprávně, pokud trestní stíhání obviněných podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, neboť v posuzované trestní věci nedošlo k zániku trestnosti činu z důvodu promlčení. Nesprávně postupoval a rozhodl i soud stížnostní, pokud se s vadným postupem nalézacího soudu ztotožnil a jeho rozhodnutí potvrdil. Závěrem nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 věty druhé tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 188/2010, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 5 T 109/2004, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je nutno rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Obvinění Z. T. a J. P. , jimž bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřili. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této tres