5 Tdo 1343/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1343/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2009 Spisová značka:5 Tdo 1343/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1343.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1343/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 To 19/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 22/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. J. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 10 T 22/2001, uznán vinným pokračujícími trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil útoky podrobně popsanými pod body 1. až 38., 41. až 76., resp. v případě posledně uvedeného trestného činu s výjimkou bodů 18., 20., 26., 36., 75., 76. a 79., ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem byl obviněný dále uznán vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., přičemž příslušné skutky jsou popsány pod body 39. a 40., resp. 77. a 78. ve výroku o vině v tomto rozsudku. Za uvedené trestné činy byl obviněnému Ing. J. K. uložen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutky podrobně popsané pod body 2., 19., 26., 34., 61. a 75. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, neboť u nich nejde o trestný čin. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2, 3 tr. řádu bylo rozhodnuto též o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. J. K. odvoláním, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 To 19/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, vyjma výroků, kterým byly poškozené A. O. a O. N. podle § 229 odst. 3 tr. řádu odkázány se svými nároky na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že uznal obviněného Ing. J. K. vinným pokračujícími trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil útoky podrobně popsanými pod body 1. až 36., 39. až 73. a 76., resp. pod body 1. až 17., 19. až 24. a 26. až 72. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem odvolacího soudu pak byl obviněný dále uznán vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil skutky popsanými pod body 37. a 38., resp. 74. a 75. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Za tyto trestné činy byl obviněnému Ing. J. K. uložen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto též o nárocích na náhradu škody uplatněných poškozenými uvedenými ve výroku o náhradě škody. Konečně podle § 259 odst. 1 tr. řádu odvolací soud ohledně skutků uvedených pod body 20., 36. a 75. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný Ing. J. K. podal dne 10. 7. 2009 prostřednictvím své obhájkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 To 19/2009, dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného v případě pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., jímž byl uznán vinným, nebyl prokázán jeho úmysl a nebyly ani naplněny zákonné znaky subjektivní stránky tohoto trestného činu. V případě trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. obviněný rovněž zpochybnil důkazy, které mají prokazovat existenci jeho úmyslného zavinění, a namítl, že popsanými skutky nenaplnil subjektivní stránku skutkové podstaty těchto trestných činů a v případě posledně uvedeného trestného činu ani další jeho zákonné znaky. Závěrem podaného dovolání obviněný Ing. J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám podle § 265m odst. 1 tr. řádu ve věci rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. J. K. do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. J. K. je osobou oprávněnou podat dovolání [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], dovolání podal prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. J. K. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci svých dovolacích námitek však obviněný Ing. J. K. především zpochybnil správnost rozhodných skutkových zjištění týkajících se subjektivní stránky jako formálního znaku trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., jejichž spácháním byl uznán vinným. Obviněný dovodil tyto pochybnosti zejména ze skutečnosti, že soudy nižších stupňů neprovedly potřebné důkazy ke zjištění jeho úmyslu. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná apod.) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsah