5 Tdo 16/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 16/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2005 Spisová značka:5 Tdo 16/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.16.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 16/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. března 2005 o dovolání obviněné M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 23 To 389/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 T 91/2003, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 23 To 389/2004, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 27 T 91/2003, ohledně obviněné M. Š., a za použití § 261 tr. ř. také ohledně obviněného S. D., a to ve výrocích o vině trestnými činy zpronevěry podle § 9 odst. 2, § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 9 odst. 2, § 125 odst. 1 tr. zák. Dále s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 23 To 389/2004, u obou obviněných ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Českých Budějovicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 27 T 91/2003, byla obviněná M. Š. spolu s obviněným S. D. uznána vinou pod bodem 1) výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. účinného od 1. 1. 2002, spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a pod bodem 2) výroku o vině trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 248 odst. 3 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech v trvání pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost G. D. T. C. s. r. o., se sídlem P., V., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněná M. Š. spáchala trestný čin pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně tím, že společně s obviněným S. D. v době nejméně od 22. 1. 1999 do 14. 7. 2000 v Č. B. jako jednatelé společnosti B.D.B., s. r. o., se sídlem N., Č. B. (dále jen: ,,B.D.B., s. r. o.‘‘), na podkladě smluv postupně odebírali pneumatiky, které následně v rámci své podnikatelské činnosti prodávali, avšak v rozporu se smluvním ujednáním dodavatelům cenu zboží neuhradili, a to přesto, že si byli vědomi, že odebrané zboží až do jeho úplného zaplacení je vlastnictvím dodavatele, a takto v době od 14. 6. 2000 do 14. 7. 2000 odebrali od společnosti P. T. (E) S.A.-C., organizační složka, se sídlem P., N. S., nyní se sídlem P., N. P., zboží v celkové hodnotě 111.950,70 Kč, které ke škodě dodavatele nevrátili ani neuhradili, v době od 16. 3. 2000 do 18. 5. 2000 odebrali od společnosti B. C., spol. s r. o., nyní se sídlem O., O., zboží v celkové hodnotě 1.295.535,83 Kč, které ke škodě dodavatele nevrátili ani neuhradili, a v době od 22. 10. 1999 do 29. 6. 2000 odebrali od společnosti E., s. r. o., se sídlem P., N., nyní G. D. T. C. s. r. o., se sídlem P., V., zboží v celkové hodnotě 1.389.486,40 Kč, které ke škodě dodavatele nevrátili ani neuhradili, když uvedeným jednáním způsobili poškozeným společnostem škodu v celkové výši 2.796.972,93 Kč. Skutek pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spáchala obviněná tím, že společně s obviněným S. D. v době od 24. 2. 1998 do 5. 10. 2000 v Č. B. jako jednatelé společnosti B.D.B., s. r. o., řádně nevedli účetní doklady úplným a průkazným způsobem, když v rozporu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, nevedli skladovou evidenci, inventarizaci závazků, evidenci pohybu zásob a současně do účetních dokladů nezaúčtovali vystavené faktury. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 27 T 91/2003, podali obvinění M. Š. a S. D. odvolání proti všem jeho výrokům a poškozená společnost G. D. T. C. s. r. o., proti výroku o náhradě škody. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 6. 2004, sp. zn. 23 To 389/2004, k odvolání obou obviněných a poškozeného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině uložil obviněné M. Š.podle § 248 odst. 3 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. jí výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let a vyslovil nad obviněnou dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. obviněné uložil, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradila škodu, kterou způsobila trestným činem. Dále podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložil oběma obviněným trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech v trvání pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným povinnost, aby rukou společnou a nerozdílnou zaplatili poškozené společnosti G. D. T. C. s. r. o., částku 1. 349.676 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolací soud dále nařídil podle § 131 odst. 1 tr. ř. opravu právní věty v bodě 1) ve vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně u obviněného S. D. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala obviněná M. Š. prostřednictvím obhájce JUDr. V. P. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněná v něm namítla, že soudy obou stupňů především nesprávně právně posoudily obsah smluv, na základě nichž byly realizovány dodávky pro společnost B.D.B., s. r. o. Přitom správné právní posouzení těchto smluv je otázkou zásadního významu pro trestně právní kvalifikaci stíhaného jednání. Soudy posoudily tyto smlouvy jako smlouvy komisionářské podle § 577 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Podle obviněné však tomuto závěru odporuje nejen samotné označení předmětných smluv, ale i obsah smluvních ujednání, neboť závazek dodavatele spočíval v dodání zboží odběrateli, tj. společnosti B.D.B., s. r. o., a tato společnost se zavázala za to zaplatit dodavateli sjednanou kupní cenu. S poukazem na příslušná ustanovení předmětných smluv obviněná dovodila, že úmyslem smluvních stran bylo uzavřít kupní smlouvu ve smyslu § 409 a násl. obch. zák., a nikoliv smlouvu komisionářskou. Pokud by šlo o smlouvu komisionářskou, nemohla by tato smlouva upravovat přechod vlastnického práva ke zboží na odběratele (§ 583 obch. zák.), protože by to odporovalo smyslu a účelu tohoto smluvního typu. Navíc by smlouvy nemohly obsahovat závazek odběratele hradit dodavatelům kupní cenu (na základě vystavených faktur), ale upravovaly by úplatu pro komisionáře za zařízení obchodní záležitosti pro komitenta podle § 587 obch. zák. Obviněná dále namítla, že již samotná skutečnost, že všechny smlouvy obsahovaly institut výhrady vlastnictví, pojmově vylučuje, že by se jednalo o jiné smlouvy než smlouvy kupní. Poukázala na to, že pouze na základě kupní smlouvy dochází k úplatnému převodu vlastnického práva k věci a že výhrada vlastnického práva je typickým vedlejším ujednáním pro kupní smlouvu podle § 445 obch. zák., ale i podle § 601 občanského zákoníku. Protože šlo o kupní smlouvy, nemohlo podle obviněné dojít ke spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., neboť peníze, které obdržela společnost B.D.B., s. r. o., od svých zákazníků, náležely této společnosti, a nikoliv dodavatelským společnostem. Na tyto pen