5 Tdo 248/2020 — Nejvyšší soud

5 Tdo 248/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 3. 2020 Spisová značka:5 Tdo 248/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.248.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry Dotčené předpisy:§ 252 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 248/2020-1470 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 5 To 187/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 8/2017, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2019, sp. zn. 3 T 8/2017, byl obviněný M. B. společně se spoluobviněným M. N. uznán vinným přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“) spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za tentýž dvojnásobný přečin podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku, z nichž jeden rovněž spáchal se spoluobviněným M. N., jimiž byl obviněný M. B. uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 3 T 8/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 7 To 79/2018, byl obviněnému M. B. podle § 252 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Současně obvodní soud rozhodl také o vině a trestu spoluobviněného M. N. 2. Skutek, jímž byl obviněný M. B. (spolu s M. N.) uznán vinným citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2019 přečinem podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku, podle tzv. skutkové věty spočíval stručně uvedeno v tom, že v XY ve S. (dále jen „S.“) v prostorách O., jež měla pronajaty obchodní společnost B., za niž jednal na základě generální plné moci obviněný M. B. a jež se souhlasem majitele prostory dále pronajímala obchodní společnosti M., jejímž odpovědným zástupcem byl rovněž obviněný M. B. provozující ve S. od 10. 3. 2014 hostinskou činnost: obviněný nechal do prostor S. umístit výherní hrací přístroje a následně spolu se spoluobviněným M. N. od 5. 12. 2014 do 29. 7. 2015 na základě nabídky svěřenského fondu E. zajišťovali provoz zejména 24 kusů výherních hracích přístrojů detailně popsaných ve výroku o vině, a poté, co byly tyto přístroje dne 29. 7. 2015 zajištěny a odvezeny policií, obviněný nechal do prostor S. umístit dalších 33 kusů výherních hracích přístrojů, interaktivních videoloterijních terminálů nebo lokálních loterijních systémů konkretizovaných v popisu skutku, jejichž provoz zajišťoval spolu se spoluobviněným M. N. od 30. 7. 2015 do 13. 4. 2016 tím způsobem, že pod záštitou svěřenského fondu E. umožnili hrát na uvedených přístrojích jakékoli osobě, která byla formálně zaregistrována jako člen tzv. Klubu hráčů, přičemž registraci prováděl personál herny pověřený k tomu oběma obviněnými v prostoru baru sousedícího s hernou, na základě registrace získal zájemce čip nebo kartu, jež ho opravňovala ke vstupu do uzavřené části provozovny, kde mohl na výherních hracích přístrojích sázet, případná výhra mu byla vyplacena obsluhou baru na základě pokynů obviněných, kteří personál proškolili ohledně registrace členů do tzv. Klubu hráčů, vybírali tržby z výherních hracích přístrojů a zařizovali jejich servis, tedy zajišťovali sami nebo prostřednictvím personálu obchodní společnosti M., provoz výherních hracích přístrojů přesto, že k takové činnosti neměli obvinění jako fyzické osoby ani obchodní společnost M., ani svěřenský fond E. platné oprávnění podle § 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, účinného do 31. 12. 2016 (dále jen „zákon o loteriích“ nebo „loterijní zákon“), který byl s účinností od 1. 1. 2017 nahrazen zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, vydané příslušným orgánem, ač si byli vědomi, že takové oprávnění k dané činnosti potřebují, neboť v předchozí době byly ve stejných prostorách výherní hrací přístroje provozovány legálně. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. B. odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 5 To 187/2019, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. 4. Nejvyšší soud již na tomto místě usnesení uvede zásadní procesní okolnosti o průběhu trestního řízení, které předcházelo výše citovaným rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně, neboť dovolání obviněného směřuje i proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, který byl vyhlášen dne 2. 10. 2017, sp. zn. 3 T 8/2017. Obviněného M. B. soud odsoudil pro zločin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1. výroku o vině) a pro dva přečiny neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku (skutky pod body 2. a 3. výroku o vině). Skutků popsaných pod body 1. a 2. výroku o vině se tento obviněný dopustil ve spolupachatelství s obviněným M. N., třetí ze skutků spáchal sám. Za to byl obviněnému M. B. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků podle § 252 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku, jehož výkon soud podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku, dále mu soud uložil podle § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 200 000 Kč, a pro případ nevykonání tohoto trestu ve stanovené lhůtě soud stanovil podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 400 dní. Citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo dále rozhodnuto o vině (pod body 1. a 2. výroku o vině) a trestu spoluobviněného M. N. Proti tomuto odsuzujícímu rozsudku podali odvolání oba obvinění a v neprospěch obou obviněných také státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Z podnětu odvolání obviněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 7 To 79/2018, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek obvodního soudu ve výroku o vině pod bodem 1. a ve výrocích o trestech ohledně obou obviněných, přičemž ve zrušeném rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí podle § 259 odst. 1 tr. řádu. Zároveň městský soud podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání státní zástupkyně. V této fázi trestního řízení (bylo pravomocně rozhodnuto o vině pod body 2. a 3. výroku o vině rozsudku obvodního soudu, ale nebyl za ně uložen trest) podal obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze, jež však (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) nepředstavovalo žádné z rozhodnutí vymezených v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, proti nimž je možné podat řádně dovolání, a proto bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1343/2018. Následně Obvodní soud pro Prahu 6 nově rozhodl o vině obviněných skutkem popsaným v předcházejícím rozsudku ze dne 2. 10. 2017 pod bodem 1. výroku o vině a o trestech obviněných za všechny tři přečiny rozsudkem citovaným v bodě 1. tohoto usnesení Nejvyššího soudu. 5. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 3 T 8/2017, se obviněný M. B. označených dvou přečinů dopustil zjednodušeně uvedeno tím, že v XY, ve S. v prostorách O., jež měla pronajaty obchodní společnost B., za niž jednal na základě generální plné moci obviněný M. B. a jež se souhlasem majitele prostory dále pronajímala obchodní společnosti M., jejímž odpovědným zástupcem byl obviněný M. B. provozující ve S. od 10. 3. 2014 hostinskou činnost: jednak pod bodem 2. společně se spoluobviněným M. N. od 13. 4. 2016 do 21. 4. 2016 zajišťovali provoz zejména 33 výherních hracích přístrojů, interaktivních videoloterijních terminálů nebo lokálních loterijních systémů blíže specifikovaných v tzv. skutkové větě tím způsobem, že po záštitou svěřenského fondu E. umožnili hrát na těchto přístrojích jakékoli osobě, jež byla formálně zaregistrována