5 Tdo 290/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 290/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1g Datum rozhodnutí:12. 4. 2006 Spisová značka:5 Tdo 290/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.290.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Zneužívání informací v obchodním styku Dotčené předpisy:§ 128 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 290/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovoláních, která podali obvinění Ing. J. N., a Ing. J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 12 To 68/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 57/2001, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněných Ing. J. N. a Ing. J. V. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 12 To 68/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obvinění Ing. J. N. a Ing. J. V. byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2005, sp. zn. 40 T 57/2001, uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili tím, že oba obvinění jako majoritní akcionáři společnosti L., a. s., se sídlem v P., když každý z nich měl v držení 1 400 ks akcií této společnosti, uzavřeli dne 7. 9. 1995 se společností B., spol. s r. o., se sídlem v P., R., dohodu o zprostředkování prodeje celkem 2 800 ks listinných kmenových akcií společnosti L., a. s., za celkovou cenu 116 320 400,- Kč, ale protože se tento prodej nepodařilo zrealizovat, uzavřeli dne 25. 10. 1995 s úmyslem získat pro sebe výhody jako společníci a jednatelé společnosti P. G., s. r. o., se sídlem v P., s uvedenou společností B., spol. s r. o., smlouvu o úplatném převodu cenných papírů, na základě které společnost P. G., s. r. o., nakoupila 2 800 ks akcií společnosti L., a. s., v nominální hodnotě 5 000,- Kč za akcii za částku 116 320 400,- Kč, což byla hodnota vlastního jmění celé společnosti L., a. s., ke dni 31. 12. 1994, ačkoli v době prodeje měla tato společnost vydáno celkem 4 200 ks akcií v nominální hodnotě 5 000,- Kč, a objem prodaných akcií tedy představoval pouze 2/3 všech akcií společnosti L., a. s., což jim bylo jako členům dozorčí rady a majoritním akcionářům této společnosti známo, a tento nákup dvoutřetinového podílu společnosti L., a. s., za cenu vlastního jmění celé společnosti byl pro P. G., s. r. o., ekonomicky nevýhodný, neboť ve svém důsledku vedl k nutnosti a povinnosti společnosti P. G., s. r. o., vytvářet v souladu se zákonem o účetnictví č. 563/1991 Sb. opravné položky, jež by zohlednily skutečnou hodnotu nakoupených akcií a které měly vliv na snížení vlastního jmění této společnosti o částku 38 773 466,67 Kč, čímž došlo ke snížení vnitřní hodnoty obchodního podílu společníků, jímž byla vedle obou obviněných i společnost P., a. s., která v té době vlastnila 20% obchodní podíl, a následně pak k prohlášení konkurzu na společnost P., a. s., dne 13. 3. 1998, a ve svém důsledku měl za následek snížení hodnoty vypořádacího podílu akcionářů společnosti P., a. s., o částku nejméně 9 635 000,- Kč, z čehož snížení pro společnost P. G., s. r. o., představovalo částku 3 920 481,50 Kč a pro ostatní akcionáře částku 5 714 518,50 Kč, přičemž oba obvinění byli v době podpisu zmíněné smlouvy o prodeji akcií členy orgánů a společníci obchodních společností se stejným předmětem činnosti jako společnost P. G., s. r. o. Za to byl obviněným Ing. J. N. a Ing. J. V. uložen každému podle § 128 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výši 300 000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíce. Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadli obvinění Ing. J. N. a Ing. J. V. a státní zástupce odvoláními, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 12 To 68/2005, podle § 256 tr. řádu zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému Ing. J. N. doručen dne 20. 1. 2006, obviněnému Ing. J. V. dne 31. 10. 2005, jejich společnému obhájci dne 27. 10. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 10. 2005. Obvinění Ing. J. N. a Ing. J. V. napadli dne 21. 12. 2005 prostřednictvím svého společného obhájce usnesení odvolacího soudu dovoláními, která opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obvinění nejprve rekapitulují průběh řízení a dovozují, že byli uznáni vinnými za spáchání skutku, který není trestným činem, neboť nesouhlasí s právní kvalifikací posuzovaného jednání jako trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. Podle obviněných tedy došlo k porušení ustanovení § 1 a § 3 odst. 1 tr. zák. a čl. 2 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Obvinění mají za to, že soud prvního stupně zjistil správně reálný stav věci s výjimkou skutečnosti, že dne 7. 9. 1995 existovalo 1 400 ks disponibilních akcií společnosti L., a. s., na jméno, které byly jakožto zaměstnanecké v držení této společnosti, tedy byly v podstatě součástí převáděného majetku. Podle obviněných se za takových okolností soudy činné dříve ve věci nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně jednání obviněných a tvrzeného následku, k němuž logicky nemohlo dojít před ukončením konkurzního řízení na společnost P., a. s. Jak dále obvinění tvrdí, soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly hmotné právo, pokud jejich jednání posoudily jako trestný čin, když údajně správně vyhodnotily jeho následek v tom smyslu, že nikomu a nikým nebyla způsobena žádná škoda, neboť hodnota akcií nebyla stanovena v rozporu s tehdy platnými předpisy. Za naprosto zavádějící potom obvinění považují následek v podobě snížení vnitřní hodnoty obchodního podílu společníků společnosti P. G., s. r. o., který je podle obviněných jen subjektivním názorem znalce Ing. I. S., protože tento termín nemá zákonnou definici a ani zákonný podklad. Odvolací soud se podle mínění obviněných nezabýval jejich argumentací popsanou v odvolání a týkající se této problematiky, tudíž byli odsouzení za jednání, které nevyvolalo následek na objektu definovaném zákonem, ale pouze názorem znalce. Obvinění mají za to, že vnitřní hodnota obchodního podílu je abstraktní veličinou odrážející okamžitý hodnotový potenciál kapitálového majetku, přičemž jako o abstraktní hodnotě se o něm ani neúčtuje a nelze ho spojovat s hospodářskou kategorií. Obvinění poukazují na to, že pro ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák. není relevantním znakem škoda, ale pouze úkor, nicméně i úkor by měl být hmatatelnou újmou. Jak dále obvinění uvádí, podle dokazování měl úkor vyplynout z jejich jednání realizovaného dne 7. 9. 1995, ale úkor vznikl až dne 13. 3. 1998, tj. v okamžiku prohlášení konkurzu na společnost P., a. s., když snížením vnitřní hodnoty obchodního podílu společnosti P. G., s. r. o., mělo zároveň dojít ke snížení vypořádacího podílu společnosti P., a. s., na této společnosti, což obvinění shledávají nemožným. Obvinění Ing. J. N. a Ing. J. V. dále poukazují na znalecký posudek znalce Ing. I. S., zejména na jeho závěr, podle kterého jediným možným důvodem výpočtu výše vypořádacího podílu v okamžiku prohlášení konkurzu na společnost P., a. s., je nevýhodně stanovená cena akcií, byť sám připustil, že způsob stanovení této ceny nebyl ke dni 7. 9. 1995 zákonně upraven, když se navíc jednalo o cenu sjednanou dohodou. Obvinění rovněž považují za pochybení, že se soudy dříve činné ve věci nezabývaly tím, zda ve smlouvě o převodu cenných papírů bylo nedostatkem stanovení množství akcií či jejich ceny. Obviněný doplňují, že soudy činné dříve ve věci nepřijaly jimi předložený znalecký posudek, resp. jeho závěry. Podle názoru obviněných Ing. J. N. a Ing. J. V. soudy obou stupňů, pokud je uznaly vinnými, postupovaly v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 tr. zák., neboť jednání spočívající v prodeji a nákupu akcií mezi ovládající a ovládanou osobou je právně dovoleným jednáním, přičemž sice nebylo součástí obchodněprávní úpravy v České republice, avšak již existovala tzv. druhá směrnice a směrnice č. 88/624/EHS, které byly převzaty do obchodního zákoníku novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. s úč