5 Tdo 309/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 309/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 3. 2019 Spisová značka:5 Tdo 309/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.309.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 6. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.6.2019I.ÚS 2125/19 I.ÚS 2125/19 JUDr. Vladimír Sládeček-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 309/2019-1007 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. V., narozený XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 9 To 320/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 92/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 3 T 92/2016, byl obviněný J. V. uznán vinným pokusem přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 21 odst. 1, § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl uložen podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč vyměřený ve 200 denních sazbách po 500 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že dne 8. 4. 2014 na blíže neurčeném místě v XY v Ruské federaci z titulu výkonu funkce generálního ředitele ruské pobočky O. T., hlavní státní evidenční číslo XY, identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY (dále jen „O. T.“), jakožto dceřiné společnosti české obchodní korporace T., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „T.“), zneužil k výkonu své pracovní funkce přidělený individuální identifikátor elektronických transakcí – KAS 129353_4, jehož prostřednictvím úmyslně, protiprávně a bez vědomí svého zaměstnavatele, postupně v systému elektronického bankovnictví zadal příkazy k úhradě č. 212, 213, 214 s cílem převést finanční prostředky ve výši 2 800 000 RUB (1 568 336 Kč při kurzu stanoveném Českou národní bankou ke dni 8. 4. 2014) z bankovního účtu svého zaměstnavatele na účet obchodní společnosti O. A., identifikační číslo osoby XY, evidenční číslo FÚ 772901001, se sídlem XY (dále jen O. A.), ač si byl vědom, že k tomuto plnění neměl žádný důvod a jednalo se o plnění bezdůvodné. Tím úmyslně a protiprávně porušil ustanovení bodu 7.1.6 pracovní smlouvy č. 1013 ze dne 27. 8. 2013, které ho zavazovalo chovat se šetrně k majetku zaměstnavatele, přičemž stejná povinnost mu vyplývala také z § 21 písm. d) zákoníku práce Ruské federace č. 197-F3 ze dne 30. 12. 2001. Podle § 44 zákona o společnostech s ručením omezeným Ruské federace č. 14-F3 ze dne 8. 2. 1998 nese ředitel odpovědnost za vzniklé škody, jestliže jsou výsledkem jeho činnosti nebo nečinnosti. K dokonání tohoto skutku nedošlo z důvodu nezávislých na vůli obviněného. V případě příkazu č. 212 a 213 byly platby vyřazeny z platebního systému banky pro neuvedení údajů o DPH, platba č. 214 byla zablokována hlavní účetní obchodní společnosti O. T. Tímto svým jednáním by v případě dokonání poškozené obchodní společnosti T. způsobil škodu ve výši 1 568 336 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 9 To 320/2018, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Obviněný po obsáhlém shrnutí dosavadního průběhu řízení konstatoval, že si je vědom toho, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu slouží k nápravě nesprávného právního posouzení skutku, resp. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Zároveň však poukázal na judikaturu Ústavního soudu, z níž dovodil, že v případě porušení základních práv dovolatele by měl Nejvyšší soud dovolání věcně přezkoumat, byť by taková námitka jinak obsahově nespadala pod žádný z dovolacích důvodů. 6. Dovolatel během celého řízení soudům předkládal důkazy o své nevině, avšak soudy nižších stupňů k nim při svém rozhodování nepřihlédly nebo je označily za nelogické. Znovu zopakoval, že to byl on, kdo zablokoval bankovní účet, ze kterého měly být provedeny finanční transakce, což doložil listinnými důkazy. Upozornil na výpověď svědka M. K., podle nějž bylo v obchodní společnosti O. T. více klíčů (nezjistitelného počtu) potřebných k ovládání bankovního účtu společnosti. Podle názoru obviněného soud prvního stupně sám řádně nezjistil skutkový stav, naopak zjištění obviněného ohledně identifikace místa, odkud byly příkazy provedeny, a dokonce i určení provozovatele internetového připojení, hodnotil jako nevěrohodné. Soudem přibraný znalec doporučil porovnat zjištěné IP adresy počítačového zařízení, z něhož byly platební příkazy zadány, s údaji od ruského poskytovatele internetového připojení. Dovolatel považoval za zásadní vadu řízení, že se soudy spokojily s tímto nedostatkem v dokazování spočívajícím v tom, že nedošlo k jednoznačné identifikaci místa, odkud byly příkazy provedeny. Nadto obviněný upozornil, že byl v době provedení příkazů doma v pracovní neschopnosti a neměl u sebe tzv. klíč k ovládání bankovního účtu a ani počítač s nahraným softwarem pro elektronickou komunikaci s bankou. Tím vším je doložena nevina obviněného. 7. Dále obviněný zaměřil své námitky na chybné určení osoby poškozené. Obchodní společnost O. T. je samostatným právním subjektem řídícím se při své činnosti ruským právem, byť je ze 100 % „vlastněna“ jediným společníkem – obchodní společností T. Poškozenou tak byla pouze obchodní společnost O. T., která jediná byla oprávněna uplatnit nárok na náhradu škody. Obviněný proto byl přesvědčen, že byl v řízení poškozen na svých právech, pokud bylo s obchodní společností T. jednáno jako s poškozenou, ačkoliv ta byla pouhým oznamovatelem. Zmocněnci obchodní společnosti T. bylo nesprávně umožněno nahlížet do spisu, účastnil se výslechu obviněného, hlavních líčení, kladl svědkům otázky, vyjadřoval se k důkazům, podával odvolání. Obviněný tak byl nucen strpět v řízení subjekt, kterému bylo přiznáno nezákonně postavení poškozené a k němu náležející práva, proti nimž se musel obviněný bránit, čímž byl podle svého názoru zkrácen na svých právech. 8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen napadené usnesení odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 9. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se vyjádřilo tak, že svého práva nevyužívá a k podanému dovolání se nebude vyjadřovat, avšak souhlasí s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. řádu. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 12. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací dův