5 Tdo 406/2020 — Nejvyšší soud

5 Tdo 406/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 4. 2020 Spisová značka:5 Tdo 406/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.406.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání osoby žijící ve společném obydlí Dotčené předpisy:§ 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 406/2020-677 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný R. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, příslušník Policie České republiky, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 14 To 100/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 149/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. N. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 7 T 149/2017, byl obviněný R. N. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), v souběhu s přečinem urážky mezi vojáky podle § 378 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců. 3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to proti všem jeho výrokům. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 14 To 100/2018, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 4. Toto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 274/2019, tak, že shledal zčásti naplněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, která zrušením pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby odvolací soud v potřebném rozsahu znovu projednal věc obviněného a rozhodl o ní. 5. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích na podkladě citovaného kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu ve veřejném zasedání opětovně projednal odvolání obviněného podané proti shora zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Chrudimi a rozhodl o něm rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 14 To 100/2018, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Chrudimi v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o vině a trestu. Odvolací soud uznal obviněného vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku odvolacího soudu. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. II. Dovolání obviněného 6. Obviněný R. N. podal proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a napadl jím rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. 7. Obviněný předně vyslovil přesvědčení, že skutek, za který byl odsouzen, se nestal, a i kdyby soud dospěl k opačnému závěru, pak takový skutek není trestným činem, neboť u něj nebyly naplněny materiální a formální znaky, přičemž nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi údajně spáchaným skutkem a následným škodlivým následkem. 8. Obviněný ve svém dovolání namítl řadu dalších vad, jichž se podle jeho názoru dopustily soudy nižších stupňů zejména při provádění dokazování a hodnocení jednotlivých důkazů. V této souvislosti obviněný vytkl odvolacímu soudu, že neprovedl opakovaný výslech poškozené ani doplnění znaleckého zkoumání osoby poškozené, popřípadě revizní znalecké zkoumání její osoby. Dále obviněný navrhl i znalecké zkoumání osoby svědka Z. S. nezávislým znalcem z oboru psychologie za účelem vyprofilování osobnostních a charakterových vlastností se zaměřením na míru věrohodnosti a pravdivosti jeho výpovědi, jelikož ta měla podle obviněného zásadní a rozhodující vliv na rozhodování soudů nižších stupňů a na vynesený rozsudek. Neprovedení uvedených důkazů je podle názoru obviněného v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. 9. Obviněný dále ve svém dovolání rozvedl svou výhradu ohledně neprovedení znaleckého zkoumání osoby poškozené, která jej sice nejdříve odmítala, avšak následně se ho rozhodla podstoupit, nicméně soudy to již odmítly. V této souvislosti obviněný poukázal na zásadu oficiality a vyslovil přesvědčení, podle kterého soudy neučinily vše pro splnění účelu trestního řízení, neboť znalecký posudek k osobě poškozené byl v tomto řízení klíčovým důkazem. Podle obviněného odvolací soud pochybil, pokud provedl důkaz pouze zprávou z psychologického vyšetření poškozené, nikoliv výslechem klinického psychologa, u něhož se poškozená podrobila tomuto vyšetření. Pochybení odvolacího soudu spatřuje obviněný i v nesprávném hodnocení znaleckého posudku zpracovaného soudními znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který si obviněný nechal zpracovat. Pokud totiž odvolací soud argumentoval mimo jiné tím, že ke zkoumání poškozené došlo až s odstupem více jak 3 roků od doby, kdy se mělo odehrávat údajné trestněprávní jednání, nelze tuto skutečnost klást k tíži obviněnému, neboť kdyby navrhované znalecké zkoumání poškozené nařídil sám soud, výchozí pozice pro znalce by byla jiná a znalecký posudek mohl nabýt ještě komplexnějších rozměrů ve prospěch obviněného. Jak dále obviněný zdůraznil, odvolací soud měl v případě pochybností o věcné správnosti znaleckého posudku uložit znalcům, aby doplnili posudek nebo jinak odstranili jeho nedostatky, popřípadě aby vypracovali nový znalecký posudek. Současně mohl soud ustanovit nové revizní znalce, aby posoudili věc a případně se vyjádřili i ke správnosti již podaného posudku, to však odvolací soud neučinil. 10. Pokud jde o hodnocení důkazů, podle obviněného soudy zcela svévolně, selektivně a účelově zdůrazňovaly pouze výsledky hodnocení důkazů svědčících v neprospěch obviněného. Argumentace odvolacího soudu, kterou zpochybnil věrohodnost výpovědi poškozené, je podle názoru obviněného zcela nepodložená. Zarážející je podle obviněného také skutečnost, že soud nenahlíží stejnou optikou na výpovědi svědků, kteří vypovídali v neprospěch obviněného a jejichž výpovědi kopírovaly výpověď svědka Z. S. Obviněný vyslovil domněnku, že tento svědek byl frustrován z toho, že poškozená neopětovala jeho city, proto nasměroval své jednání ke snaze rozbít manželství poškozené a obviněného. V této souvislosti obviněný zdůraznil obsah výpovědi svědkyně D. H., podrobně jej rozebral a vyslovil přesvědčení, že její svědectví jasně potvrzuje praktiky svědka Z. S. Co se týče výpovědí svědků F. V. a M. B., tito pracovali s poškozenou od samého začátku nástupu služby na tomtéž oddělení a byli to nejbližší kolegové a přátelé, přičemž popsali poškozenou jako chytrou, dominantní ženu, u které by si nedokázali představit, že by si nechala líbit od manžela nějaké špatné zacházení. Soud nicméně jejich výpovědi pouze lakonicky zhodnotil a bagatelizoval. 11. Obviněný opětovně poukázal na tzv. facebookovou konverzaci mezi svědkem Z. S. a svědkyní O. G. a vytkl odvolacímu soudu, že jí nepřikládal důležitost. Podle obviněného je z této konverzace patrný zájem zinscenovat celou věc bez vědomí poškozené. Obviněný dále ve svém dovolání zpochybnil věrohodnost výpovědí svědků, kteří vypovídali v jeho neprospěch. Tito svědci totiž vypovídali zcela shodně, což podle názoru obviněného jasně svědčí o skutečnosti, že nemohli vnímat určité události vlastními smysly, ale pravděpodobně o nich byli někým poučeni. Navíc svědci O. G., Z. S.