5 Tdo 421/2017 — Nejvyšší soud

5 Tdo 421/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 5. 2017 Spisová značka:5 Tdo 421/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.421.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 421/2017-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 7 To 451/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 70/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. J. S. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 92 T 70/2016, byl obviněný Ing. J. S. uznán vinným přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu tří roků podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž mu soud uložil podle § 67 odst. 1, 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 400 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný Ing. J. S. dopustil tím, že nejméně od července 2011 do 31. prosince 2014 na různých místech území České republiky jako statutární orgán obchodních společností REALITY INVESTING, a. s., IČ: 44653671, se sídlem Konventná 625/7, Bratislava, Slovenská republika, a REALITY INVESTING Private, a. s., IČ: 01943464, se sídlem Hlinky 46, Brno, na základě nejméně 250 uzavřených „smluv o zhodnocení“ s určeným pevným úrokem přijal postupně od klientů peněžní vklady minimálně ve výši 85 mil. Kč za účelem jejich zhodnocení, ačkoli k tomu neměl speciální oprávnění, tedy licenci udělenou Českou národní bankou, a. s., v souladu s ustanoveními zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. J. S. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 7 To 451/2016, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. J. S. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Pelecha, Ph.D. Tento mimořádný opravný prostředek založil na dovolacím důvodu uvedeném v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Dovolatel se v úvodu svého podání vyjadřoval nejprve k obchodní společnosti REALITY INVESTING, a. s. Uvedl, že tato od okamžiku svého založení až do nynějška působí pouze na území Slovenské republiky, k čemuž má i příslušné oprávnění vydané Národnou bankou Slovenska. Podle názoru obviněného nebylo možné z provedeného dokazování učinit zjištění o tom, že by tato obchodní společnost navázala na činnost REALITY INVESTING, s. r. o., na niž bylo dříve podáno trestní oznámení pro jednání, v němž bylo spatřováno naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Současně z provedeného dokazování není zřejmé ani to, že by obviněný sám nebo prostřednictvím REALITY INVESTING, a. s., činil jakékoli podněty k nabízení finančních produktů mimo území Slovenska. Výkon uvedené činnosti mimo Slovenskou republiku soudy navíc dovozovaly pouze z účelové a samostatně stojící výpovědi svědka F. S., který má eminentní zájem na poškození jeho jména. Obviněný se rovněž domnívá, že bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu podle § 33 tr. řádu tím, že nebyli předvolání svědci, jejichž výslech navrhoval. Poukázal přitom na rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu, podle které lze jím navrhované a soudy neprovedené důkazy považovat za opomenuté důkazy. Rovněž tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces deklarovaného v čl. 36 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, a nebyla dodržena zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 2 odst. 5 tr. řádu. 6. Pokud jde o obchodní společnost založenou podle českého práva, tj. REALITY INVESTING Private, a. s., tak podle domnění obviněného soudy pochybily ve výroku o vině, když paušalizovaly objem finančních prostředků pocházejících z činnosti obou obchodních společností a sečetly je dohromady. Z toho důvodu je nesprávná částka, která měla být od klientů neoprávněným podnikáním přijata. Nebylo přitom rozlišováno, jménem které z obou těchto akciových společností byly jednotlivé smlouvy uzavírány. Navíc za REAL INVESTING Private, a. s., bylo podle názoru obviněného uzavřeno pouze mizivé procento smluv, z nichž byl i finanční zisk minimální. Smlouvy uzavírané jménem obchodní společnosti se sídlem v České republice měly navíc jiný charakter než ty, které byly uzavírány za REALITY INVESTING, a. s., jednalo se totiž o smlouvy o půjčce, které byly nabízeny pouze omezenému množství lidí. Nabízené služby ze strany poskytovatele tak nemohly být považovány za nabídku veřejnosti přístupnou. Pojem „veřejnosti“ navíc není možné ani jasně vymezit. Na podporu svých tvrzení obviněný dále doplnil, že vzhledem ke globálně propojenému světu nebylo možné příjemce informací uveřejněných na internetových stránkách REALITY INVESTING, a. s., omezit pouze na osoby žijící na území Slovenska. Obviněný má za to, že žádný trestný čin nespáchal; činnost REALITY INVESTING Private, a. s., nelze žádným způsobem spojovat s činností dřívější obchodní společnosti REALITY INVESTING, s. r. o. Na rozdíl od podnikání REALITY INVESTING Private, a. s., nikdy neexistovala veřejná nabídka, žádné prezentace, nebo reklama. Nejednalo-li se o trestný čin v případě činnosti REALITY INVESTING, s. r. o., nemůže o něm být uvažováno, ani pokud jde o REALITY INVESTING Private, a. s. Vzhledem k absenci společenské škodlivosti jednání obviněného, když žádný z klientů nepřišel o své finanční prostředky zapůjčené REALITY INVESTING Private, a. s., soudy měly při rozhodování o jeho vině aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný dále zdůraznil, že REALITY INVESTING Private, a. s., je v současné době založena na zcela novém a odlišném principu. Disponuje povolením uděleným Českou národní bankou k vydávání dluhopisů, tudíž by pro futuro neměla být spatřována v její činnosti žádná pochybení. 7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc znovu projednat a rozhodnout; případně aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a sám rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby v celém jejím rozsahu. 8. Dovolání obviněného bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zástupci, který prostřednictvím JUDr. Lumíra Crhy sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat a vyslovil souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání. III. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Poté se zabýval konkrétními námitkami z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr. řádu a § 263 odst. 6