5 Tdo 432/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 432/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:27. 4. 2011 Spisová značka:5 Tdo 432/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.432.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 125 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 8. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.14.2011II.ÚS 3094/11JUDr. Dagmar Lastovecká Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 432/2011-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2011 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. W. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 5 To 98/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 T 221/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. J. W. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 10. 2007, sp. zn. 6 T 221/2003, uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 alinea 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že jako jednatel úpadce – obchodní společnosti ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ, spol. s r. o., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí č. 66, IČ: 47784440, podal dne 23. 2. 2001 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem návrh na zahájení řízení ve věci obchodního rejstříku, kterým se mimo jiné domáhal zápisu skutečnosti, že úpadce – obchodní společnost ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ, spol. s r. o., se zrušuje bez likvidace převodem jmění na jednoho společníka, tj. na obchodní společnost GENERAL PLASTIC, s. r. o., se sídlem Hořín č. 5, okr. Mělník, IČ: 62966391, přičemž vědom si skutečnosti, že s takovým návrhem musí vyjádřit souhlas konkursní věřitelé disponující nadpolovičním objemem přihlášených pohledávek, doložil k tomuto návrhu souhlasná vyjádření jedenácti konkursních věřitelů, o kterých však s ohledem na celkový počet přihlášených věřitelů a celkovou výši pohledávek jimi uplatňovaných v konkursním řízení věděl, že nepředstavují takový nadpoloviční objem přihlášených pohledávek. Za to byl obviněný odsouzen podle § 125 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný Ing. J. W. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 5 To 98/2008, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný Ing. J. W. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněného v usnesení o zahájení trestního stíhání a následně i v podané obžalobě chybí popis subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, pro který byl stíhán a odsouzen. Obviněný zaměřil své dovolací námitky i proti rozsahu dokazování u odvolacího soudu, který ve veřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2009 odmítl provést důkaz listinou prokazující některá tvrzení obviněného. Závěr o trestní odpovědnosti za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák., k němuž v posuzované věci dospěly soudy nižších stupňů, považuje obviněný za nesprávný, neboť za spáchaní tohoto trestného činu by v podstatě odpovídala každá fyzická osoba, která by v postavení podnikatele navrhla zápis určité skutečnosti do obchodního rejstříku a následně by se ukázalo, že taková změna je z různých důvodů neplatná. V této souvislosti obviněný popírá, že by v podání učiněném dne 23. 2. 2001 k rejstříkovému soudu hrubě zkreslil údaje o počtu konkursních věřitelů souhlasících s převodem jmění na jednoho společníka. Jak dále obviněný zdůraznil, o návrhu na zápis zrušení obchodní společnosti bez likvidace převodem jmění na jediného společníka rozhoduje soud v občanskoprávním řízení. S poukazem na dosavadní judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004) ovšem nelze soud rozhodující v občanskoprávním řízení pokládat za subjekt, který by mohl být uveden v omyl ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podvodu. Tento závěr pak lze podle přesvědčení obviněného vztáhnout i na trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění ve smyslu § 125 odst. 2 tr. zák. Navíc obviněný poukázal i na skutečnost, že zrušení konkursu vedeného na majetek obchodní společnosti převodem jmění na jednoho společníka nemůže mít za následek vyvedení majetku úpadce ke škodě konkursních věřitelů. Opačný závěr odvolacího soudu považuje obviněný za nesprávný. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. J. W. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. J. W. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je závěr soudů nižších stupňů o trestnosti jednání obviněného postaven na nesprávném výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění rozhodném do účinnosti zákona č. 120/2001 Sb. (dále též jen „zákon o konkursu a vyrovnání“). Jak v této souvislosti státní zástupkyně zdůraznila, právní účinky převodu jmění obchodní společnosti na jednoho společníka nastávají zápisem tohoto úkonu do obchodního rejstříku. Pokud dochází k převodu jmění na jednoho společníka po prohlášení konkursu, nemůže smlouva o převodu jmění úpadce na jeho jednoho společníka nabýt účinnosti bez souhlasu konkursních věřitelů. Zákon o konkursu a vyrovnání ani obchodní zákoník však nevyžadují souhlas správce konkursní podstaty nebo konkursního soudu s takovým převodem, ale za nezbytný považují jen souhlas věřitelů. Z dikce zákona o konkursu a vyrovnání přitom podle státní zástupkyně nelze jednoznačně určit, zda má jít o souhlas každého z konkursních věřitelů nebo zda postačí souhlas určité většiny konkursních věřitelů. Navíc zákon o konkursu a vyrovnání ani obchodní zákoník nestanoví postup, jak lze zjistit takový souhlas. Státní zástupkyně je přesvědčena, že zde nelze požadovat souhlas každého z konkursních věřitelů, neboť případný nesouhlas byť jen jediného konkursního věřitele s bagatelní pohledávkou by mohl z nejrůznějších subjektivních důvodů znemožnit realizaci převodu jmění vůbec, třebaže by to bylo i pro ostatní konkursní věřitele výhodné a pro úpadce šetrnější. Podle názoru státní zástupkyně tedy postačí souhlas jen určité většiny konkursních věřitelů na jejich svolané schůzi, na které je třeba hlasovat o smlouvě o převodu jmění na společníka způsobem stanoveným v § 10 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, tj. většinou hlasů počítanou podle výše pohledávek konkursních věřitelů přítomných na schůzi nebo řádně zde zastoupených. Jestliže žádná zákonná norma nepředepisuje způsob zjištění souhlasu konkursních věřitelů s převodem jmění úpadce na jednoho společníka a nestanoví ani žádný kvalifikovaný souhlas, s ohledem na tyto argumenty podle státní zástupkyně není možné dospět k závěru, že obviněný Ing. J. W. úmyslně uvedl hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 5 To 98/2008, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 10. 2007, sp. zn. 6 T 221/2003, a aby Okresnímu soudu v Děčíně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. J. W. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. J. W. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a)