5 Tdo 566/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 566/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 9. 2021 Spisová značka:5 Tdo 566/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.566.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 12. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 13/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 566/2021-2576 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2021 o dovolání, které podala obviněná A. J., nar. XY, na XY, státní příslušnice XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 9 To 546/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 6/2019, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné A. J. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 3 T 6/2019, byla obviněná A. J. uznána vinnou v bodech 1. a 2. pokračujícím přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), poté, co městský soud nejprve podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku částečně zrušil ohledně obviněné rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 14 T 114/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 5 To 53/2018, a to ve výroku o vině pokračujícím přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, ve výroku o trestu, jakož i v navazujících výrocích, které mají ve zrušené části rozsudku podklad. Skutek, který se stal podkladem odsuzujícího výroku, je podrobně konkretizován v citovaném rozsudku a je stranám řízení dobře znám. Soud uložil obviněné společný trest odnětí svobody podle § 251 odst. 1 za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2,5 roku, dále i trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který spočíval v zákazu živnostenského podnikání podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to na dobu 3 let. 2. Tento rozsudek napadla obviněná A. J. odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Brně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a sám podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu uložil obviněné společný trest odnětí svobody podle § 251 odst. 1 za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 18 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 2 let. Dále odvolací soud rovněž obviněné uložil podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, který správně omezil na zákaz poskytování sociálních služeb a úkonů sociálních služeb ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), a zákaz poskytování zdravotních služeb včetně úkonů zdravotní péče ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), a to na dobu 3 let. II. Dovolání obviněné 3. Obviněná A. J. podala prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 4. Obviněná především zdůraznila právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v souladu s nímž by měl Nejvyšší soud vykládat dovolací důvod, který sama uplatnila. Podle jejího názoru jde v posuzované trestní věci o případ tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním soudů a jejich právním posouzením. Soudy obou stupňů podle obviněné nesprávně zjistily a vyhodnotily skutkový stav věci, důsledně a logicky se nevypořádaly se všemi provedenými důkazy, které byly relevantní pro posouzení průběhu skutkového děje a jejich právní posouzení skutku jako pokračujícího přečinu neodpovídá zákonným podmínkám nezbytným pro trestní odpovědnost obviněné. Ve včasném doplnění svého dovolání ještě obviněná poukázala na princip subsidiarity trestní represe, který nebyl soudy správně použit, neboť její jednání by jinak bylo posouzeno pouze jako přestupek podle § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách, z důvodu nízké míry společenské škodlivosti. 5. Obviněná namítla, že si nebyla vědoma trestnosti svého jednání, jejím úmyslem nebylo kohokoli poškodit, domnívala se, že její činnost je v mezích zákonné právní úpravy i nastaveného podnikatelského prostředí. Po subjektivní stránce proto u ní nelze dovodit úmyslné zavinění k naplnění skutkové podstaty stíhaného přečinu, neexistuje důkaz, který by prokázal opak. Rovněž poukázala na zásadu in dubio pro reo a namítla, že soudy nezákonně vyložily provedené důkazy k její tíži. Obě meritorní rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou v tomto směru nepřezkoumatelná, procesně vadná, vykazují prvky libovůle bez respektu procesních pravidel. Obviněná namítla, že poskytovatelem služeb byla obchodní společnost nikoli ona sama, proto by měla být také sankce ukládána obchodní společnosti. Podle obviněné nebylo jejím cílem dosažení zisku, poskytování sociálních služeb nelze posuzovat jako komerční podnikání, což vyplývá přímo ze zákona o sociálních službách. Předmět činnosti i právní úpravu poskytování sociálních služeb i zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách obviněná podrobně rozvedla v doplnění svého dovolání ze dne 24. 11. 2020, které však bylo podáno po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty stanovené v § 265e odst. 1 tr. řádu, proto k němu Nejvyšší soud nepřihlížel. 6. Obviněná rovněž zpochybnila předvídatelnost rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť v jiných případech soudy posoudily obdobná jednání pouze jako přestupek. Obviněná rovněž uplatnila určité výhrady proti výroku o trestu a v souvislosti s nimi poukázala na délku trestního řízení, k níž nebylo přihlédnuto, což je v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, kterou citovala. 7. Závěrem svého dovolání obviněná A. J. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je podáno toto dovolání, pokud předseda senátu soudu prvního stupně nebude postupovat ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu. Obviněná rovněž vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Vyjádření k dovolání 8. K dovolání obviněné A. J. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle jehož názoru nejsou jednotlivé námitky formulované přehledně tak, aby tvořily samostatné a především jasně srozumitelné celky, neboť jsou velmi obecné bez návaznosti na konkrétní zjištění či důkaz. Nicméně většina z nich neodpovídá podle státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu, ty relevantní pak označil za nedůvodné. Obviněná namítala nesprávné skutkové zjištění soudů, aniž by odůvodnila jeho extrémní nesoulad s některým z provedených důkazů. K tomu odkázal státní zástupce na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, z níž vyplývá oprávnění Nejvyššího soudu korigovat v dovolacím řízení pouze extrémní excesy v důkazním řízení, které by výrazně zasáhly do základních práv obviněného. Podle přesvědčení státního zástupce soudy v posuzované věci hodnotily provedené důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, vyvodily z nich správná skutková zjištění, která následně odpovídajícím způsobem právně posoudily jako přečin podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. 9. Ve vztahu k námitce délky trestního řízení státní zástupce poukázal na skutečnost, že trestní stíhání obviněné bylo zahájeno dne 12. 9. 2018, obžaloba byla podána dne 10. 1. 2019, soud prvního stupně rozhodl rozsudkem již dne 20. 11. 2019 a soud odvolací dne 25. 6. 2020. Rozhodně proto nelze uvažovat o nepřiměřené době trvání trestního řízení. Žádné opodstatnění není možné přiznat ani procesní námitce obviněné týkající jednostranného hodnocení důkazů soudy, které tak měly porušit zásadu in dubio pro reo. Obviněná sama neoznačila žádnou úvahu, v níž by se porušení této zásady promítlo. Dále státní zástupce opět připomněl bohatou judikat