5 Tdo 570/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 570/2015 citace  Název judikátu:Rozsah spáchání činu Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 6. 2015 Spisová značka:5 Tdo 570/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.570.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 570/2015-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2015 o dovolání, které podal obviněný J. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 55 To 332/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 226/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 5 T 226/2013, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento zločin a za další sbíhající se trestné činy konkretizované v rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byly zrušeny výroky o trestech v dřívějších rozsudcích, resp. v trestním příkaze, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tyto výroky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Proti shora zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Liberci podali obviněný J. L. a v jeho neprospěch státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 55 To 332/2014. Z podnětu odvolání státní zástupkyně odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl o uložení trestu. Podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Jde o trest uložený i za trestné činy spáchané v souběhu, jak je odvolací soud konkretizoval ve svém rozsudku. Současně odvolací soud zrušil výroky o trestech v dřívějších odsuzujících rozsudcích Okresního soudu v Liberci, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tyto výroky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. řádu pak odvolací soud zamítl odvolání obviněného, neboť ho neshledal důvodným. Obviněný J. L. podal dne 10. 12. 2014 proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 55 To 332/2014, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Podle názoru obviněného orgány činné v přípravném řízení postupovaly nezákonně při provádění neodkladného úkonu spočívajícího ve výslechu svědka podle § 164 odst. 1 tr. řádu. Nezákonnost postupu spatřuje rovněž v tom, že policejní orgán nejdříve podal podnět příslušnému správci daně k provedení daňové kontroly a teprve poté se na podkladě oznámení tohoto správce daně začal věcí zabývat v trestním řízení. Jak dále v této souvislosti obviněný zdůraznil, správce daně z podnětu policejního orgánu porušil povinnost mlčenlivosti. Podle obviněného soudy nižších stupňů nedostatečně zjistily skutkový stav věci, nehodnotily provedené důkazy v souladu se zákonem a v souvislosti s těmito námitkami obviněný zpochybnil i výši způsobené škody. Soudy nižších stupňů podle přesvědčení obviněného nepřihlédly k okolnosti, že musel vynaložit náklady na nákup materiálu a mzdové náklady. Obviněný má rovněž za to, že mu měl být ukládán trest podle zákona účinného v době spáchání posuzovaného činu. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby mu Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. řádu přerušil výkon napadeného rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. L. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného zčásti vůbec neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupce pak nemá v této věci žádné pochybnosti o správném vyřešení otázky časové působnosti trestního zákona, protože ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je pro obviněného příznivější. Pokud jde o námitky obviněného, jimž zpochybnil správnost výroku o trestu, podle státního zástupce neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné, přičemž v posuzované věci nejsou dány důvody ani k postupu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, jak požadoval obviněný ve svém dovolání. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. L. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný J. L. však v převážné části své argumentace obsažené v dovolání nesouhlasí s některými rozhodnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s důkazy, na jejichž podkladě soudy dospěly k těmto skutkovým zjištěním. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů, přičemž shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v námitkách zaměřených proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného skutku tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. Pouze nad rámec uplatněného dovolacího důvodu a k námitkám obviněného, jimiž zpochybnil zákonnost provedení výslechu dvou svědků jako neodkladných nebo neopakovatelných úkonů podle § 164 odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud uvádí následující. Za neodkladný úkon se ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu považuje úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neodkladný úkon se tedy vztahuje k okamžiku zahájení trestního stíhání (viz slovní spojení „… než bude zahájeno trestní stíhání“). To, zda v určité trestní věci jde o neodkladný (nebo i neopakovatelný) úkon, se posoudí vždy podle okolností každého konkrétního případu. O provedení neodkladného či ne