5 Tdo 572/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 572/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2009 Spisová značka:5 Tdo 572/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.572.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Dokazování Důkaz Odposlech a záznam telekomunikačního provozu Pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě Kategorie rozhodnutí:B Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2708/09 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 572/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání, které podal obviněný J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 4 To 324/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 65/2008,  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání  o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 T 65/2008, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že společně s obviněnými JUDr. Z. F., Ing. K. Č. a Z. R. od 31. 8. 2001 do 3. 9. 2001 se po předchozí domluvě rozhodli prostřednictvím obchodní společnosti K. R. a. T., s. r. o., kterou na základě plné moci zastupoval JUDr. Z. F., odkoupit movitý a nemovitý majetek úpadce – obchodní společnosti I. – S., s. r. o., na jejíž majetek byl dne 25. 9. 2000 prohlášen konkurs, a poté, co správce konkursní podstaty Mgr. V. R. vyhlásil veřejnou soutěž na odkup majetku tohoto úpadce s termínem uzavírky dne 31. 8. 2001 v 15.00 hodin s podmíněným vkladem zálohy ve výši 5 000 000,- Kč, jejíž složení zajišťovali JUDr. Z. F. a Ing. K. Č., přičemž Z. R. zajišťoval předání uzavřené obálky s finanční nabídkou ve výši 30 100 000,- Kč za koupi majetku úpadce, a poté, co bylo prostřednictvím neustanovené osoby zjištěno, že na koupi tohoto majetku byla u správce konkursní podstaty podána druhá nabídka od obchodní společnosti D. P., s. r. o., s kupní cenou ve výši 31 110 000,- Kč, obviněný J. Š. kontaktoval ostatní obviněné a po vzájemné dohodě za pomoci dosud neustanovené osoby po ukončení veřejné soutěže dne 3. 9. 2001 byla provedena výměna nabídky kupní ceny z částky ve výši 30 100 000,- Kč na částku ve výši 32 000 000,- Kč, čímž se nabídka obchodní společnosti K. R. a. T., s. r. o., stala nejvyšší a tato obchodní společnost tak byla vyhlášena vítězem veřejné soutěže. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému J. Š. podle § 128a odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. peněžitý trest ve výši 60 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. Š. odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 4 To 324/2008, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Toto usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný J. Š. dne 20. 3. 2009 prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle názoru obviněného nemohl porušit zájem společnosti na ochraně rovnosti podmínek veřejné soutěže, neboť v posuzované věci se nejednalo o veřejnou soutěž ve smyslu § 847 a násl. občanského zákoníku ani ve smyslu § 281 a násl. obchodního zákoníku, přičemž s poukazem na komentář k obchodnímu zákoníku obviněný dovozuje, proč nešlo o veřejnou soutěž, ale jen o výběrové řízení, které nevedlo k uzavření kontraktu. Obviněný je tudíž přesvědčen, že označení výzvy správce konkursní podstaty k předložení cenových nabídek pojmem „veřejná soutěž“ porušuje zásadu „nullum crimen sine lege stricta“ a představuje i nepřípustnou analogii v jeho neprospěch. Podle obviněného soudy nižších stupňů porušily i princip „ultima ratio“, přičemž nevzaly v úvahu, že poškozený se ani nepokusil uplatnit svůj nárok prostřednictvím soukromého práva. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, obviněný J. Š. spatřuje jeho naplnění v údajně nezákonném zamítnutí jeho odvolání, neboť Krajský soud v Brně nepřezkoumal na podkladě tohoto řádného opravného prostředku rozsudek soudu prvního stupně v potřebném rozsahu. V této souvislosti obviněný poukazuje na předchozí usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 4 To 180/2007, jímž bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jeho odvolání, aniž se odvolací soud vypořádal s námitkami obviněného ohledně pojmu „veřejná soutěž“. Jak dále obviněný zdůraznil, soudy obou stupňů pečlivě nehodnotily důkazy zejména v podobě provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a zcela pominuly jeho námitky k nim. Podle názoru obviněného soudy náležitě neodůvodnily, proč bylo potřebné provést přehrání těchto odposlechů a záznamů k prokázání, že byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu, pro který byl původně stíhán, zatímco v případě základní skutkové podstaty téhož trestného činu postačilo přečíst jen přepis odposlechů a záznamů. Nad rámec dovolacích důvodů pak obviněný J. Š. upozornil na otázku zásadního právního významu, kterou spatřuje v posouzení zákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu provedených ve věci podle § 88 odst. 4 tr. řádu. Podle obviněného nedostatek náležitostí protokolu o záznamu telekomunikačního provozu spočívající v chybějícím údaji o osobě, která pořídila tento záznam, nelze odstranit ani v řízení před soudem, jestliže byl záznam pořízen automatickým záznamovým zařízením. Jak dále obviněný uvádí, citované ustanovení totiž nepočítá s možností pořídit záznam odposlechu prostřednictvím automatického záznamového zařízení. Dále obviněný zpochybňuje způsob provádění dokazování v této věci, pokud jde o možnost přepisu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Obviněný rovněž namítá, že v posuzované věci nebyl proveden důkaz potvrzující užívání odposlouchávané účastnické telefonní stanice jeho osobou a že zde nelze vyloučit ani neoprávněnou manipulaci s nosiči, na nichž jsou zachyceny předmětné odposlechy. Podle přesvědčení obviněného byl odsouzen jen na základě nepřímých důkazů, aniž by byla vyvrácena jeho verze skutkového stavu. Závěrem svého dovolání obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 4 To 180/2007, a usnesení téhož soudu ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 4 To 324/2008, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 T 65/2008, a aby Nejvyšší soud podle § 265m tr. řádu obviněného zprostil obžaloby, případně aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. Š. do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila. Nejvyšší soud musel nejdříve zkoumat, zda v posuzované věci nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože ho obviněný J. Š. podal i proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 4 To 180/2007, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného a dalších obviněných zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2006, sp. zn. 2 T 14/2005, a jednak podle § 256 tr. řádu bylo zamítnuto odvolání všech obviněných. Nejvyšší soud ovšem uvádí, že zmíněné usnesení odvolacího soudu není možné považovat za pravomocné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, proti kterému lze podat dovolání. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 4 To 180/2007, totiž nenastolilo právní moc rozsudku soudu prvního stupně, který byl tímto usnesením zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) tr. řádu v celém rozsahu, a proto nedošlo v otázce viny a trestu k pravomocnému skončení trestního stíhání, které nemůže skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině a trestu nebo o upuštění od potrestání (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003, publikované pod č. T 654. v sešitě 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného v Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004). Jestliže by tedy dovolání obviněného směřovalo toliko proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. 4 To 180/2007, musel by ho Nejvyšší soud odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné. Vzhledem k tomu, že obviněný zaměřil své dovolání, které opřel o