5 Tdo 637/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 637/2009 citace  Právní věta: I. Ustanovení § 148 tr. zák. o trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby poskytuje ochranu fiskálnímu zájmu státu (nebo jiných příjemců uvedených povinných plateb), který je součástí jeho širších hospodářských zájmů. Proto je vyloučeno, aby za situace, kdy pachatel v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží naplnil všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, jímž porušil zájem státu na správném přiznání, vyměření a zaplacení daně, poplatku nebo podobné povinné platby, a současně jednal jen proti příkazu mimotrestní právní normy daňového charakteru (např. porušil ustanovení o povinném značení tabákových výrobků tabákovou nálepkou podle § 114 odst. 2, 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů), byl jeho čin posouzen též jako trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 tr. zák. Takový souběh by byl možný pouze tehdy, kdyby pachatel zkrátil daň, poplatek nebo podobnou povinnou platbu alespoň ve větším rozsahu, a současně porušil zákaz nebo omezení uvedené v mimotrestní právní normě, jejímž účelem není jen ochrana fiskálních zájmů (viz též rozhodnutí publikované pod č. 26/2001 Sb. rozh. tr.). Tak tomu ovšem není při dovozu tabákových výrobků na území České republiky bez jejich označení tabákovou nálepkou.*) II. Je-li ukládán trest zákazu činnosti za trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním obchodní společnosti a je-li pachatel členem jejího statutárního orgánu, nelze takový trest vymezit jako zákaz výkonu funkce „statutárního zástupce“ obchodní společnosti, ale jen jako zákaz výkonu funkce statutárního orgánu (člena statutárního orgánu) nebo zástupce obchodní společnosti. *) Redakční poznámka: Nyní jde o vztah těchto trestných činů podle § 240 a § 261 trestního zákoníku. Skutková podstata trestného činu porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 261 odst. 1 trestního zákoníku má však širší dosah ve srovnání s dřívější úpravou (§ 124 odst. 1 tr. zák.), neboť se vztahuje též na porušení „jiné důležité povinnosti“stanovené pro dovoz, vývoz nebo průvoz zboží. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2009 Spisová značka:5 Tdo 637/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.637.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou Souběh trestných činů Zákaz činnosti Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 tr. zák. § 124 tr. zák. § 148 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Publikováno ve sbírce pod číslem:4 / 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 637/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovoláních, která podali obvinění D. M. a L. A. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 3/2007, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněných D. M. a L. A. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se p ř i k a z u j e Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obvinění D. M. a L. A. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 43 T 3/2007, uznáni vinnými pod bodem 1. výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se dopustili jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., a pod bodem 2. výroku o vině pomocí k trestným činům zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněným D. M. a L. A. uložen každému podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon je soud prvního stupně zařadil podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně rovněž rozhodl o zproštění obžaloby dalšího obviněného P. K. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadli odvoláními jak obvinění D. M. a L. A., tak v jejich neprospěch státní zástupce. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud rozhodl znovu tak, že oba obviněné při nezměněném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně odsoudil podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. každého k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon je zařadil podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl oběma obviněným uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v „zákazu výkonu funkce statutárních zástupců v obchodních společnostech a v družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a zákazu podnikatelské činnosti v oblasti velkoobchodu a maloobchodu, zprostředkování obchodu a služeb a podnikatelského, finančního, organizačního a ekonomického poradenství“ na dobu 5 let. Podle § 256 tr. řádu pak Vrchní soud v Olomouci týmž rozsudkem zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných D. M. a L. A. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, napadli oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovoláními. Obvinění podali svá dovolání dne 17. 2. 2009 a opřeli je o dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněných jsou skutková zjištění soudů nižších stupňů v extrémním nesouladu s důkazy provedenými ve věci. V souvislosti s touto námitkou obvinění poukazují na způsob hodnocení některých důkazů a zpochybňují správnost závěrů, které soudy obou stupňů vyvodily z opatřených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obvinění zdůraznili, že v podstatě donutili svědka S. L. k tomu, aby zaplatil celní jistotu, a tím zabránili vzniku protiprávního následku. Navíc podle obviněných se v důsledku následného zpětného vývozu zboží, ohledně kterého mělo dojít k celnímu a daňovému úniku, nemohli dopustit trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. V případě skutku uvedeného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jsou obvinění přesvědčeni, že jím nenaplnili subjektivní stránku pomoci k trestným činům zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Jak dále oba obvinění uvedli, k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 124 odst. 1 tr. zák. se vyžaduje, aby pachatel vědomě dovážel zboží, které podléhá zákazu dovozu, přičemž v posuzované věci podle obviněných nebyl takový zákaz porušen a soudy nižších stupňů jim zde ani neprokázaly zavinění. Obvinění zaměřili své výhrady i proti výroku o trestu zákazu činnosti, protože odvolací soud údajně vymezil rozsah tohoto druhu trestu příliš široce a nezohlednil v něm ani souvislost se stíhanou trestnou činností. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obvinění D. M. a L. A. v podstatě namítli jen to, že Vrchní soud v Olomouci v rozporu se zákonem zamítl jejich odvolání, ačkoli zde byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Závěrem svých dovolání obvinění D. M. a L. A. navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 43 T 3/2007, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obvinění podle § 265o odst. 1 tr. řádu navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Obviněný L. A. prostřednictvím obhájce doplnil své dovolání podáním ze dne 25. 2. 2009 a s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř