5 Tdo 637/2009 – Nejvyšší soud

5 Tdo 637/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovoláních, která podali obvinění D. M. a L. A. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 3/2007, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněných D. M. a L. A. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se p ř i k a z u j e Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obvinění D. M. a L. A. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 43 T 3/2007, uznáni vinnými pod bodem 1. výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se dopustili jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., a pod bodem 2. výroku o vině pomocí k trestným činům zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněným D. M. a L. A. uložen každému podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon je soud prvního stupně zařadil podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně rovněž rozhodl o zproštění obžaloby dalšího obviněného P. K. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadli odvoláními jak obvinění D. M. a L. A., tak v jejich neprospěch státní zástupce. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud rozhodl znovu tak, že oba obviněné při nezměněném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně odsoudil podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. každého k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon je zařadil podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl oběma obviněným uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v „zákazu výkonu funkce statutárních zástupců v obchodních společnostech a v družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a zákazu podnikatelské činnosti v oblasti velkoobchodu a maloobchodu, zprostředkování obchodu a služeb a podnikatelského, finančního, organizačního a ekonomického poradenství“ na dobu 5 let. Podle § 256 tr. řádu pak Vrchní soud v Olomouci týmž rozsudkem zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných D. M. a L. A. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, napadli oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovoláními. Obvinění podali svá dovolání dne 17. 2. 2009 a opřeli je o dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněných jsou skutková zjištění soudů nižších stupňů v extrémním nesouladu s důkazy provedenými ve věci. V souvislosti s touto námitkou obvinění poukazují na způsob hodnocení některých důkazů a zpochybňují správnost závěrů, které soudy obou stupňů vyvodily z opatřených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obvinění zdůraznili, že v podstatě donutili svědka S. L. k tomu, aby zaplatil celní jistotu, a tím zabránili vzniku protiprávního následku. Navíc podle obviněných se v důsledku následného zpětného vývozu zboží, ohledně kterého mělo dojít k celnímu a daňovému úniku, nemohli dopustit trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. V případě skutku uvedeného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jsou obvinění přesvědčeni, že jím nenaplnili subjektivní stránku pomoci k trestným činům zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Jak dále oba obvinění uvedli, k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 124 odst. 1 tr. zák. se vyžaduje, aby pachatel vědomě dovážel zboží, které podléhá zákazu dovozu, přičemž v posuzované věci podle obviněných nebyl takový zákaz porušen a soudy nižších stupňů jim zde ani neprokázaly zavinění. Obvinění zaměřili své výhrady i proti výroku o trestu zákazu činnosti, protože odvolací soud údajně vymezil rozsah tohoto druhu trestu příliš široce a nezohlednil v něm ani souvislost se stíhanou trestnou činností. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obvinění D. M. a L. A. v podstatě namítli jen to, že Vrchní soud v Olomouci v rozporu se zákonem zamítl jejich odvolání, ačkoli zde byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Závěrem svých dovolání obvinění D. M. a L. A. navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 43 T 3/2007, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obvinění podle § 265o odst. 1 tr. řádu navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Obviněný L. A. prostřednictvím obhájce doplnil své dovolání podáním ze dne 25. 2. 2009 a s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vytkl soudům nižších stupňů, že se dostatečně nezabývaly existencí společenské nebezpečnosti jím spáchaných činů. Jak dále uvedl tento obviněný, soudy údajně nepřihlédly ke všem okolnostem, které spoluurčují stupeň společenské nebezpečnosti, přičemž v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro použití ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 148 odst. 4 tr. zák. Obviněný je totiž přesvědčen, že zde existují takové okolnosti, které snižují nebezpečnost jeho činů pro společnost. V této souvislosti obviněný výslovně poukázal na skutečnost, že se dopustil skutku uvedeného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně toliko jako pomocník a že jeho podíl na trestné činnosti nebyl výrazný. Podle názoru obviněného měl odvolací soud použít právní kvalifikaci jen podle § 148 odst. 3 tr. zák. a uložit mu trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Dále obviněný namítl nesprávné hodnocení provedených důkazů a vyjádřil nesouhlas zejména s posouzením odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. S ohledem na argumentaci vyjádřenou v doplnění dovolání obviněný L. A. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 To 123/2008, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 43 T 3/2007, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný požádal podle § 265h odst. 3 tr. řádu o povolení odkladu výkonu napadeného rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovoláním obviněných D. M. a L. A. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obvinění naplnili mimo jiné subjektivní stránku trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., přičemž její existence vyplývá i z provedeného dokazování. Ze skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je podle státní zástupkyně patrné, že obvinění nepřihlásili k celnímu řízení alkoholické nápoje přepravované s jiným potravinářským zbožím a že tak jednali se záměrem vyhnout se placení cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty. Státní zástupkyně je rovněž přesvědčena, že mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, k nimž v posuzované věci dospěly soudy obou stupňů, neexistuje tzv. extrémní nesoulad. Státní zástupkyně nemá žádné pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace ani v případě skutku uvedeného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, neboť obvinění zde byli vedeni úmyslem napomoci dovozu tabákových výrobků neoznačených způsobem předepsaným v ustanovení § 114 odst. 2, 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tím vědomě poskytli pomoc ke zkrácení daně a cla. Státní zástupkyně považuje za nedůvodné i námitky obvi