5 Tdo 758/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 758/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 8. 2019 Spisová značka:5 Tdo 758/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.758.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku Dotčené předpisy:§ 227 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 758/2019-234 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 40/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 123/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. H. odmítá.Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 3 T 123/2018, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 227 ve spojení s § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. 2. Podle skutkových zjištění obviněný spáchal uvedený přečin tím, že poté, co dne 1. 2. 2017 převzal písemnou výzvu Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územního pracoviště v Prostějově, ze dne 22. 11. 2017, č. j. 2001271/17/3106-00540-701164, kterou ho správce daně podle § 180 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyzval ve věci vymáhání daní, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy podal prohlášení o majetku včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, a to písemně s úředně ověřeným podpisem nebo ústně do protokolu nebo datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, na tuto výzvu záměrně nereagoval a prohlášení o majetku ve stanovené lhůtě nepodal, ačkoli byl ve výzvě poučen o povinnosti této vyhovět i o možných důsledcích pro případ, že tak neučiní, prohlášení o majetku obviněný podal dodatečně až dne 10. 10. 2018. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. H. odvoláním, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 40/2019, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. H. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Viktora Kvíčaly, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. 5. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně jsou podle obviněného zatíženy vadou nesprávného hodnocení důkazů, které je v rozporu se zásadami formální logiky a s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu. Dále obviněný vyslovil přesvědčení, že jeho trestní odpovědnost zanikla v důsledku účinné lítosti podle § 33 tr. zákoníku, ještě před podáním návrhu na potrestání, když prohlášení o majetku u finančního úřadu učinil dobrovolně dne 10. 10. 2018. Obviněný poukázal na svoji výpověď, z níž je zřejmé, že se o nápravu závadného stavu snažil již dříve, opakovaně (vždy bezúspěšně) se snažil kontaktovat zaměstnankyni finančního úřadu, která měla původně věc na starosti, proto až dne 27. 9. 2018 oslovil jinou pracovnici, svědkyni A. V., která mu sdělila, aby prohlášení o majetku podal písemně, nikoli do protokolu přímo na finančním úřadě, jak původně obviněný zamýšlel a k čemuž byl i správcem daně vyzýván. Další výhradou obviněného je porušení zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku v trestním řízení, neboť správce daně měl možnost vymáhat po obviněném splnění povinnosti podle § 180 odst. 1 daňového řádu, a to buď opakovaným zasláním výzvy k podání prohlášení o majetku, případně mu mohl uložit pořádkovou pokutu. Ani jedné z možností však správce daně nevyužil, namísto toho podal trestní oznámení, čímž orgán veřejné moci postupoval v rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod. 6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal mu věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. Požádal současně o odklad výkonu rozhodnutí. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 7. Opis dovolání obviněného byl zaslán Nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru obviněný v podstatě pouze opakuje výhrady známé z předchozích fází trestního řízení, ačkoli se s nimi soudy obou stupňů správným a dostatečným způsobem vypořádaly, což podle judikatury dovolacího soudu vede k odmítnutí dovolání jako zjevně neopodstatněného. Ve vztahu k námitce o účinné lítosti podle § 33 tr. zákoníku státní zástupce odkázal na příslušné části rozhodnutí soudů obou stupňů, v nichž je dostatečně a srozumitelně vysvětleno, z jakého důvodu nebyla u obviněného naplněna podmínka účinné lítosti spočívající v dobrovolnosti. Žádné výjimečné okolnosti běžně se vyskytujících případů tohoto druhu trestné činnosti v posuzované věci nenastaly, proto je uplatnění trestní odpovědnosti obviněného zcela opodstatněné. Namítané porušení § 2 odst. 6 tr. řádu není podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b tr. řádu. 8. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tj. v neveřejném zasedání. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti předložených námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. Pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí vytýkaná vada napadeného rozhodnutí spočívat v nesprávné aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je přezkoumání hmotněprávní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v soudy učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, v nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, § 89 a násl. tr. řádu, § 207 a násl. tr. řádu a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). 11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení předcházejícím dán důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu (alternativa druhá). V první z těchto variant jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. b) K dovolacím námitkám obviněného M. H. 12. Pokud jde o námitky obviněného M. H., je třeba uvést, že z části neodpovídají dovolacím důvodům, jak byly vymezeny shora, a nelze je podřadit ani pod žádný jiný důvod uveden