5 Tdo 761/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 761/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 7. 2005 Spisová značka:5 Tdo 761/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.761.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 761/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. července 2005 v neveřejném zasedání dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 151/2003, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, v části, v níž zůstal nedotčen výrok o vině pod body II. a III. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn.31 T 151/2003, trestným činem úvěrového podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 31 T 151/2003, ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j e v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, celý výrok o trestu. Zrušuje se také výrok o náhradě škody, kterým byla obviněnému M. H. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti C. F., s. r. o., se sídlem P., Š. na náhradě škody částku 45.821 Kč a poškozené společnosti C. Č. R., a. s., se sídlem P. L., na náhradě škody částku 40.104,- Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly tyto poškozené společnosti odkázány se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Českých Budějovicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, uznán vinným pod bodem I. výroku o vině trestnými činy neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209a odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod body II. a III. výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Dále soud rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, k odvolání obviněného M. H. částečně zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o vině trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle § 209a odst. 1 písm. a) tr. zák., dále zrušil celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. obviněného odsoudil za tento trestný čin a za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek v bodech II. a III. výroku o vině nedotčen, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Současně vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen ve výroku o vině pod body II. a III., a rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. Nejvyšší státní zástupkyně podala proti tomuto rozsudku dovolání ve prospěch obviněného M. H., které se opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání podala do té části rozsudku odvolacího soudu, v níž ponechal beze změny rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Namítla, že nelze souhlasit s rozhodnutími soudů obou stupňů, že jednání obviněného vykazuje znaky tohoto trestného činu. Popis skutku, pokud jde o tento trestný čin, není podle jejího názoru výstižný a přiléhavý, neboť neobsahuje skutkové okolnosti odpovídající zákonnému znaku „způsobil škodu nikoli malou“. Navíc z popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, zda vůbec byly úvěry poskytnuty a zda byly či nebyly spláceny. Uvedené skutkové okolnosti nebyly blíže rozvedeny ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že pouze z odůvodnění výroku o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně lze dovodit, že oba úvěry byly poskytnuty a také byly spláceny. Nesprávnost napadených soudních rozhodnutí nelze podle nejvyšší státní zástupkyně spatřovat jen ve formulačních nedostatcích výroku o vině pod body II. a III., ale především v nesprávném právním posouzení skutků podle kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák., jejichž formálním znakem je způsobení škody a též v nesprávné aplikaci ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. o spolupachatelství u skutku pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o jednání popsané pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nepochybné, že obviněný M. H. při sjednávání vlastní úvěrové smlouvy sdělil nepravdivé údaje o svém zaměstnání a výši svého příjmu a naplnil tak formální znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. Jiná je podle ní situace v případě jednání pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jednání o poskytnutí úvěru vedla sama E. H. a že pouze ona byla účastnicí úvěrové smlouvy. V této souvislosti připomněla, že v předmětné trestní věci byla původně stíhána jako obviněná pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný jednáním popsaným pod bodem III. výroku o vině, avšak trestní stíhání obviněné E. H. bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, pravomocně podmíněně zastaveno podle § 223a odst. 1 tr. ř. a § 307 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že pachatelkou uvedeného trestného činu mohla být jedině obviněná E. H. Jednání obviněného M. H. spočívající v opatření nepravdivého potvrzení o výdělku nebylo možno posoudit jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., ale pouze jako účastenství na trestném činu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. e) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák. (viz č. 27/2001 Sb. rozh. tr.). Za této situace jednání popsané pod body II. – III. výroku o vině mělo být posouzeno jako dva samostatné skutky, a nikoliv jako jeden pokračující trestný čin. Poukázala na to, že pochybení soudu prvního stupně v tomto směru připustil i odvolací soud, avšak považoval za nemožné je napravit vzhledem k zákazu reformace in peius podle § 259 odst. 4 tr. ř. Podle nejvyšší státní zástupkyně by bylo možno tento názor akceptovat v případě, že by byly jinak splněny předpoklady pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 3 tr. zák., avšak takový závěr nelze učinit vzhledem k tomu, co bude uvedeno níže. Nejvyšší státní zástupkyně namítla, že soudy obou stupňů považovaly za škodu celou výši vyplaceného úvěru. Soud prvního stupně přitom svůj názor blíže neodůvodnil. Soud odvolací v reakci na odvolací námitky obviněného uvedl, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 3 tr. zák. je naplněna v okamžiku, kdy na z