5 Tdo 898/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 898/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2007 Spisová značka:5 Tdo 898/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.898.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 898/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2007 o dovolání, které podal obviněný T. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2006, sp. zn. 3 To 567/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 129/2000, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. R. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný T. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. 70 T 129/2000, uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 152 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Kromě toho byl obviněnému podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 30 000,- Kč, přičemž pro případ, že tento trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíce. Okresní soud v Ostravě rozhodoval i v adhezním řízení a podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti citovanému rozsudku podal obviněný T. R. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 5 To 564/2005, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci znovu rozhodl. Při stejných skutkových zjištěních, z nichž vycházel i soud prvního stupně, odvolací soud uznal obviněného vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho podle § 152 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíce, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 10 000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody na 14 dnů pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Odvolací soud rozhodoval rovněž o nárocích poškozených a shodně jako soud prvního stupně je podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 5 To 564/2005, napadl obviněný T. R. dovoláním, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 542/2006, podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil tento rozsudek, a to včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak dovolací soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ostravě znovu projednal odvolání obviněného T. R. podané proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. 70 T 129/2000, a rozsudkem ze dne 11. 8. 2006, sp. zn. 3 To 567/2006, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu opětovně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci znovu rozhodl. Odvolací soud uznal obviněného T. R. vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 tr. zák. (podle soudu „ve znění zákona č. 105/2000 Sb.“) a uložil mu podle § 152 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 10 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by obviněný nevykonal peněžitý trest ve stanovené lhůtě, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 14 dnů. Shodně jako soud prvního stupně rozhodl odvolací soud v adhezním řízení, když podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené, kteří uplatnili nárok na náhradu škody, na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný T. R. spáchal trestný čin porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 tr. zák. podle skutkových zjištění popsaných ve výroku naposledy citovaného rozsudku tím, že v blíže neurčeném období měsíců března a května 1998 prostřednictvím inzerátů v inzertních časopisech a bez souhlasu majitelů – autorů díla podle § 14 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a bez uzavření smluv o šíření díla podle § 22 odst. 1 téhož zákona prodal Ing. M. K. a P. J. celkem 6 ks „CD – romů typu CD – R“ obsahujících nelegální kopie počítačových her a aplikačního software, ve výroku rozsudku přesně specifikovaných názvem, označením majitele – autora díla, včetně společností, které tyto majitele – autory díla na území České republiky zastupují, a vyčíslenou finanční hodnotou, čímž způsobil majitelům – autorům díla škodu v celkové výši 1 217 968,40 Kč. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2006, sp. zn. 3 To 567/2006, podal obviněný T. R. dne 27. 10. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu. Dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu jsou podle obviněného T. R. primárně naplněny tím, že ve výrokové části napadeného rozsudku chybí konkrétní odkaz na právní normu, kterou svým jednáním porušil. Pokud jsou v popisu skutku citována ustanovení § 14 a § 22 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž by zákon byl označen i svým názvem a byla uvedena doba jeho platnosti, podle názoru dovolatele se může jednat o jakýkoli zákon, vyhlášku či předpis se stejným číslem, takže rozhodnutí považuje za zmatečné. Obviněný současně vytýká napadenému rozsudku, že v popisu skutku není citováno příslušné ustanovení zákonné normy, podle něhož je počítačový program „autorským dílem“. V údajně neúplné a povrchní citaci příslušné zákonné normy, na kterou odkazuje blanketní skutková podstata trestného činu porušování autorských práv podle § 152 odst. 1 tr. zák., dovolatel spatřuje porušení ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu a § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. řádu a zároveň jde, podle jeho názoru, o vadu zpochybňující správnost právního posouzení skutku. Obviněný T. R. dále shledává naplnění dovolacích důvodů podle § 265i odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu v údajném rozporu mezi výsledky provedeného dokazování a popisem skutku obsaženým ve výroku napadeného rozsudku. Konkrétní rozpory dovolatel spatřuje ve výčtu nelegálně prodaných počítačových programů, z nichž jeden, Autocad 13, byl do prodeje uveden až v roce 1999. Navíc podle dovolatele 6 kusů „CD – romů typu CD – R“ nemohlo pojmout počítačové programy v tak velkém rozsahu, neboť to neumožňovala jejich datová kapacita. Za podstatnou vadu řízení obviněný označuje skutečnost, že u hlavního líčení neměl možnost prohlédnout si předmětné nosiče dat, jelikož nebyly jako věcný důkaz provedeny, a domáhá se toho, aby alespoň Nejvyšší soud trval na jejich předložení. V souvislosti s dokazováním a jeho hodnocením dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že v odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje na důkazy, které sám neprovedl, nýbrž je provedl soud prvního stupně. Další dovolací námitka, kterou obviněný T. R. podřadil pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, směřuje proti zjištění obsaženému ve výroku o vině napadeného rozsudku, podle něhož obviněný způsobil svým jednáním majitelům – autorům děl škodu v celkové výši 1 217 968,40 Kč, ačkoli otázka výše škody nebyla předmětem dokazování a poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Zmíněné skutkové zjištění podle názoru dovolatele činí občanskoprávní řízení zcela zbytečným a je údajně „startem rozsáhlého legálního vymáhání milionových částek bez možnosti jakékoli obrany“. Následnou dovolací výtku směřující proti citaci zákona č. 105/2000 Sb. v tzv. právní větě výroku o vině v napadeném rozsudku obviněný T. R. opět podřadil současně pod dva dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Jednak se domnívá, že takový výrok, v kterém je zákonná norma označena jen číslem a bez názvu, je neúplný, a jednak namítá, že odkaz na právní normu, která nebyla v době spáchání činu účinná, je v rozporu s ustanovením § 16 odst. 1 tr. zák. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu obviněný T. R. spatřuje i v tom, že v napadeném rozsudku není přesně uvedeno, kdy se stal skutek, přičemž doba jeho spáchání je dána rozmezím tří měsíců. Podle obviněného by bylo možné zjistit přesnou dobu sp