5 Tdo 953/2020 — Nejvyšší soud

5 Tdo 953/2020 citace  Název judikátu:Neoprávněné podnikání ve větším rozsahu Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2020 Spisová značka:5 Tdo 953/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.953.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 953/2020-540 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný S. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 8 To 99/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 24/2018, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 8 To 99/2020, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 1 T 24/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 tr. řádu per analogiam a § 222 odst. 2 tr. řádu per analogiam se trestní věc obviněného S. K., nar. XY v XY, bytem XY, pro skutek, spočívající v tom, že v době od 21. 3. do 31. 7. 2017 v bytové jednotce číslo XY o celkové výměře 121 m2, nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu na adrese XY, provozoval za účelem výdělku ubytovací zařízení H., jehož kapacita byla veřejnosti nabízena prostřednictvím sítě internet na portálu XY, přičemž v této bytové jednotce se ubytovalo v průběhu dubna 2017 na 44 nocí 31 osob, které zaplatily částku 41 972 Kč, v průběhu května 2017 na 71 nocí 31 osob, které zaplatily částku 58 796 Kč, v průběhu června 2017 na 44 nocí 25 osob, které zaplatily částku 44 661 Kč, a v průběhu července 2017 na 82 nocí 38 osob, které zaplatily částku 51 225 Kč, čímž získal celkovou částku ve výši 111 644 Kč, ačkoli k poskytování ubytovacích služeb neměl živnostenské oprávnění ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) a § 25 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, přitom poskytování ubytovacích služeb je oborem činnosti, jenž je uveden pod položkou č. 55 přílohy 4 živnostenského zákona a k jejímu provozování je nutné živnostenské oprávnění, postupuje k projednání Živnostenskému odboru Úřadu Městské části Praha 2, neboť tento skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. V této trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen soud prvního stupně) pod sp. zn. 1 T 24/2018 nejprve rozhodl soud prvního stupně v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2019 o postoupení věci obviněného S. K. (dále jen obviněný) pro shora popsaný skutek Živnostenskému odboru Úřadu Městské části Praha 2, neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek podle § 61 odst. 3 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ŽZ“). Uvedené usnesení soudu prvního stupně však bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, případně i „odvolací soud“) ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 8 To 201/2019, a věc byla vrácena se závazným právním názorem soudu prvního stupně, jemuž bylo uloženo o věci znovu jednat a rozhodnout. 2. Soud prvního stupně poté svým rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 1 T 24/2018, uznal obviněného vinným pro uvedený skutek, v němž spatřoval přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a uložil za něj obviněnému podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 15 měsíců, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč (vyměřený jako 100 denních sazeb po 1 000 Kč), a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i státní zástupce odvolání, která soud druhého stupně svým usnesením ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 8 To 99/2020, podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný podal proti posledně uvedenému usnesení soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Obviněný ve svém dovolání vyslovil přesvědčení, že odvolací soud, jakož i předtím soud prvního stupně, věc nesprávně právně posoudil. Obviněný také zpochybnil skutková zjištění soudů nižších stupňů, že uzavřel s J. H. nájemní smlouvy fiktivně, pro což podle něj neexistuje žádný důkaz. Podle obviněného se jednalo o dlouhodobou nájemní smlouvu uzavřenou v souladu s § 2201 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), jak také v rámci své obhajoby opakovaně uváděl. Při uzavření nájemní smlouvy řešili otázku možného zájmu o dlouhodobý pronájem bytu více osob, s čímž souhlasil. Po uzavření smlouvy s J. H. pak již do nájemního vztahu nijak nezasahoval. 6. Obviněný dále poukázal na to, že skutku, který mu byl kladen za vinu, se měl dopustit v období od 21. 3. do 31. 7. 2017, tedy po dobu 4 měsíců a 10 dnů, po kterou měl (bez živnostenského oprávnění) provozovat ubytovací zařízení s využitím zprostředkovatelské agentury J. H. v bytě o výměře 121 m2 s 8 lůžky ve 3 pokojích, jež byly nabízeny prostřednictvím internetu. Podle obviněného soudy nižších stupňů věc nesprávně právně posoudily, protože chybně zhodnotily jeho postavení v nájemním vztahu s J. H. jako zastírání trestné činnosti, aniž by bylo zkoumáno, proč by takovouto nájemní smlouvu J. H. uzavřel a zda byl tento svědek držitelem živnostenského oprávnění pro ubytovací služby. Obviněný přitom vycházel z článku IV. nájemní smlouvy a domníval se, že J. H. má zájem o dlouhodobý nájem, nikoli o krátkodobé ubytování. Z celkového obsahu této smlouvy podle něj bylo zřejmé, že chtěl byt pronajímat dlouhodobě a nikoli ke krátkodobému užívání. 7. Obviněný nesouhlasil se závěrem soudů nižších stupňů, že podnikal v oblasti ubytovacích služeb. Odkazoval na znění § 420 a § 421 obč. zák., podle nichž je předpokladem podnikání vykonávání soustavné činnosti, což on v oblasti krátkodobého pronájmu bytu nečinil (ve smyslu Přílohy 4 živnostenského zákona, kde jsou v bodě 55. jako volná živnost uvedeny ubytovací služby), ostatně mu v tom bránila i uzavřená nájemní smlouva s J. H., kterému byt přenechal k dočasnému užívání. Nebyl ani zapsán v obchodním rejstříku, aby mohl být za podnikatele považován. Nesouhlasil ani se závěrem soudů nižších stupňů, že podnikal společně s J. H. Podle § 2 odst. 1 obchodního zákoníku by se muselo jednat o soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. 8. Podle obviněného soudy nižších stupňů nesprávně dospěly k závěru, že ubytovací služby provozoval „neoprávněně“. K tomu poukázal na znění § 3 odst. 3 písm. ah) ŽZ, podle něhož živností není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, k této činnosti tedy není potřeba žádné povolení, proto ani pronájmem svého bytu nemohl naplnit skutkovou podstatu přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. 9. Dále obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že nesprávně posoudily znak většího rozsahu, v němž měl neoprávněně provozovat ubytovací služby. Podle rozhodnutí č. 5/1996 Sb. rozh. tr. neoprávněné poskytování služeb nebo provozování výrobního nebo jiného výdělečného podnikání, které má povahu drobného živnostenského podnikání, jímž pachatel dosahuje příjmy srovnatelné s příjmy z pracovního poměru s běžným výdělkem, se děje ve větším rozsahu (ve smyslu nynějšího § 251 odst. 1 tr. zákoníku), jen když je vykonáváno po dobu nejméně 6 měsíců. Přitom i v obžalobě je uvedeno, že se stíhaného jednání měl dopouštět po celkovou dobu 4 měsíců a 10 dnů, a sice od 21. 3. do 31. 7. 2017. Správně proto soud prvního stupně nejprve rozhodl o postoupení věci k posouzení příslušnému správnímu orgánu jako možného přestupku. Soud prvního stupně jej nesprávně uznal vinným teprve po kasačním zásahu soudu druhého stupně. Změnu výsledku řízení nemohla odůvodnit ani argumentace soudu prvního stupně založená na výpovědi svědka J. H., že je