5 Tdo 960/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 960/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1f Datum rozhodnutí:19. 10. 2010 Spisová značka:5 Tdo 960/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.960.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 125 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 960/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2010 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Z. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 6 To 5/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 118/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 31 T 118/2006, byl obviněný JUDr. Z. N. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea první zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, (dále jen „tr. zák.“), kterého se ve stručnosti dopustil tím, že v K. v období od 1. 1. 2002 do 31. 3. 2004 jako správce konkursní podstaty úpadce DŘEVOPODNIK – KONER, a. s., se sídlem v Holešově, Palackého 360, znalý povinností správce konkursní podstaty vyplývajících z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, úmyslně nevedl ani nezajistil vedení účetních knih (deníku a hlavní knihy), ačkoli k tomu jako správce konkursní podstaty byl povinen podle ustanovení §§ 1, 2, 8, 9 a 13 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, na výzvu soudu neodůvodnil materiálové náklady uvedené v konečné zprávě a po zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty ke dni 31. 3. 2004 řádně nepředal nové správkyni konkursní podstaty kompletní účetnictví úpadce, což mělo za následek nutnost provedení rekonstrukce účetnictví za dobu od prohlášení konkursu, čímž ohrozil práva 49 přihlášených konkursních věřitelů na poměrné uspokojení jejich přihlášených pohledávek z majetku tvořícího konkursní podstatu a samotného úpadce, který musel vynaložit finanční částku ve výši 199.717,70 Kč na rekonstrukci účetnictví vypracovanou společností IDEAS, s. r. o., se sídlem v Brně. Za to byl obviněný JUDr. Z. N. odsouzen podle § 125 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 200.000,- Kč, přičemž pro případ, že by uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nezaplatil, stanovil soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Dále soud obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkursní podstaty a insolvenčního správce na dobu pěti roků. Současně soud rozhodl o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené JUDr. G. R., advokátce a správkyni konkursní podstaty úpadce společnosti DŘEVOPODNIK – KONER, a. s., se sídlem v Holešově, Palackého 360, advokátní kancelář v B., na náhradě škody částku 199.717,70 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody soud tuto poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného JUDr. Z. N. proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 31 T 118/2006, rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 6 To 5/2010, jímž napadený rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mu podle § 125 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Pokud by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil krajský soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Zároveň byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák., který spočíval v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce na dobu tří roků. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně podal obviněný JUDr. Z. N. prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Papeže ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které opřel o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., tj. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku vyjádřil nejprve k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Za zcela zásadní nedostatek řízení před okresním soudem považoval svou nepřítomnost v hlavním líčení konaném dne 16. 4. 2009. Soud prvního stupně se rozhodl konat hlavní líčení bez účasti obviněného i přesto, že měl k dispozici tzv. neschopenku ze dne 8. 4. 2009. Omluva obviněného nebyla okresním soudem akceptována proto, že se dne 14. 4. 2009 zúčastnil hlavního líčení ve věci sp. zn. 3 Tm 18/2009 jako obhájce mladistvého. K tomuto hlavnímu líčení se však obviněný podle svých slov dostavil proto, aby nezpůsobil komplikace trestního řízení a proto, že soud mu pohrozil stížností u České advokátní komory. Svůj nesouhlas s postupem soudu prvního stupně podpořil poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 99/2010. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný vytkl soudům nižších stupňů nedostatečná zjištění ohledně dalších účetních podkladů kromě deníku a hlavní knihy, z nichž mohly být zjištěny potřebné účetní údaje, jakož i nedostatečný rozsah prokázání veškerých skutečností, na nichž založily svá rozhodnutí. Soudy podle dovolatele nesprávně vyhodnotily předání účetnictví nové správkyni konkursní podstaty, k čemuž byl obviněný podle svého přesvědčení povinen do tří dnů od doručení usnesení krajského soudu ze dne 2. 8. 2004 (obviněný rozhodnutí blíže nespecifikoval) a nikoli do patnácti dnů od doručení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2004. K předmětnému dovolacímu důvodu spočívajícímu v nesprávném právním posouzení obviněný rovněž upozornil na neoprávněný postup nové správkyně konkursní podstaty, která zadala vypracování rekonstrukce účetnictví, byť sám dovolatel tuto okolnost považoval za „stránku skutkovou“. Další námitkou obviněný zpochybnil naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podle § 125 odst. 1 alinea 1. tr. zák. „ač je k tomu podle zákona povinen“. Tvrdil, že citace některých ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, není dostačující, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 894/2009. Ohradil se i proti naplnění znaku „ohrozí tak majetková práva jiného“, neboť neshledal v popisu skutku odsuzujícího rozsudku, jakým způsobem a z jakého důvodu měli být věřitelé ohroženi. Nesouhlas vyjádřil obviněný také s použitím trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Domníval se, že nová právní úprava, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, je pro něj z komplexního pohledu příznivější, neboť by mu mohl být uložen samostatně trest zákazu činnosti. Dovolatel byl také přesvědčen, že v rámci právního hodnocení měly soudy přihlédnout k zásadě ultima ratio a zvážit uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Závěrem ještě obviněný připojil poznámku o porušení jeho práva na spravedlivý proces v důsledku délky řízení, kterou nepovažoval za přiměřenou složitosti dané věci. Podle § 265o tr. ř. pak dovolatel ještě požádal o odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí z důvodu jeho složité finanční situace. Z uvedených důvodů obviněný JUDr. Z. N. navrhl, aby Nejvyšší soud jednak rozhodl o odložení výkonu peněžitého trestu a přerušení výkonu trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce a dále aby zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten neshledal porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a většinu námitek podřazených pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považoval za polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Částečně se ztotožnil pouze s námitkou ohledně výčtu konkrétních ustanovení zákona o účetnictví ve skutkové větě, ale neshledal ji důvodnou, neboť výrok o vině obsahuje rovněž citaci ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání