6 Tdo 1080/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1080/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:29. 9. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1080/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1080.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příprava Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1,4 tr. zák. § 209 odst. 1,5 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1080/2010U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. září 2010 o dovolání obviněného Ing. A. V . , CSc., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2010, č. j. 6 To 72/2009-5665, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 9/2000, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2009, č. j. 50 T 9/2000-5502, byl obviněný Ing. A. V., CSc., uznán vinným přípravou k trestnému činu podvodu podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 50 T 9/2000, pod bodem II. 1) – 3) ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. 6 To 69/2007, mu byl podle § 250 odst. 4 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních společností a družstev na dobu čtyř roků. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 50 T 9/2000, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. 6 To 69/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Naproti tomu obžalovaní Ing. V. P., L. S. a Ing. O. D. byli podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, kterým měli podle obžaloby spáchat přípravu k trestnému činu podvodu podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 4. 2. 2010, č. j. 6 To 72/2009-5665, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ohledně Ing. A. V., CSc., v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přípravou podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku ke zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 50 T 9/2000, pod bodem II. 1) – 3), ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. 6 To 69/2007, mu byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu čtyř roků. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 50 T 9/2000, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. 6 To 69/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, kdy „touto vadou je zatíženo rozhodnutí soudu I. stupně a řádný opravný prostředek byl i přesto zamítnut“. Domnívá se, že jednání popsané ve skutkové větě rozsudku nebylo způsobilé zapříčinit předpokládaný škodlivý následek, čímž z hlediska obecné aplikace ustanovení § 12 tr. zákoníku nebyly znaky skutkové podstaty trestného činu naplněny v požadované intenzitě. Vytkl soudu prvního stupně, že se nijak nezabýval trestní odpovědností obviněného z hlediska zásady „ultima ratio“. V tomto směru dodal, že způsobilost směnečných prohlášení byla téměř nulová. Odvolává se na zák. č. 191/1950, směnečný a šekový, podle něhož nelze vystavit směnku vlastní na doručitele a na podporu tohoto svého názoru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 574/2006. Tvrdí, že za této situace nelze přikládat právní význam přiloženým „bankovním garancím“, neboť tyto bez ohledu na svou formu a obsah ničeho nezajišťují, jsou rovněž stejně jako jimi „zajišťované směnky“, neplatné. Odvolací soud však tuto námitku pro účely trestního řízení odmítl jako nepodstatnou. Podle názoru obviněného však zásada subsidiarity trestního práva nespočívá na vytvoření vztahu odpovědnosti za jednání, které právo civilní postihuje absolutní neplatností. Další námitku obviněný vznáší k právní kvalifikaci skutku jako přípravy trestného činu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, neboť má za to, že skutkové okolnosti jsou definovány v natolik neurčitém stadiu, že je nelze za přípravu hodnotit. Namítá rovněž porušení § 137 tr. zákoníku, podle něhož při stanovení výše škody podle § 137 tr. zákoníku mají soudy vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, a nikoliv výši škody určit na základě toho, co měl obviněný sjednat jako smluvní ujednání v makléřské smlouvě uzavřené mezi společností T. T. T. a ČMK, a. s., dne 19. 12. 1995, tj. 5 % z celkové směnečné sumy ve výši 43.511.000,- Kč v závěru skutkové věty doplněné o výši škody v českých korunách, nýbrž měl uvažovat jen v rozsahu potencionálně hrozící škody. Dále s odkazem na ustanovení § 19 odst. 1 tr. zákoníku o právním omylu poukazuje na absenci subjektivní stránky trestného činu. Podotýká, že je vzdělán v technickém oboru, nikoliv v oboru právním nebo ekonomickém, čímž je přesvědčen o tom, že jej lze obvinit maximálně z neznalosti právních přepisů směnečného práva a práva cenných papírů. Pokud jd o výrok o trestu, podle obviněného soudy porušily § 92 odst. 3 tr. zákoníku, když při ukládání trestu nezohlednily skutečnost, že obviněný byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, za který mu měl být uložen souhrnný trest. Současně obviněný požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř. Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2009, č. j. 50 T 9/2000-5502, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2010, č. j. 6 To 72/2009-5665, a aby krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Uvedl, že námitky dovolatele v podstatě opakují námitky, které uplatnil již v odvolání. Podle jeho názoru je irelevantní, zda obviněným vyhotovené cenné papíry byly platné či nikoliv, neboť dojmem platných působily a byly způsobilé vyvolat u obchodních partnerů obviněného jím očekávané reakce, vedoucí v konečném důsledku k získání úvěru pro firmu ČMK a. s., ačkoliv finanční a kapitálová situace této firmy získání takového úvěru neumožňovala. Státní zástupce je přesvědčen, že jednání obviněného bylo dostatečně konkrétní k tomu, aby bylo možno zjistit cíl jeho jednání (získání úvěru) i jeho přibližnou výši (5% z garancemi krytých částek). Je nepodstatné, že se nepodařilo ustanovit konkrétní zahraniční banku, která měla předmětný úvěr poskytnout. Státní zástupce má za to, že souhrnný trest byl obviněnému uložen v souladu se zákonem. Současně s uložením souhrnného trestu byl zrušen i sbíhající se trest předchozí a všechna další rozhodnutí na to navazující, pokud zrušením pozbyla svůj podklad. Znamená to, že tímto výrokem bylo zrušeno i rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu předchozího trestu odnětí svobody. Dojde-li i nyní k podmíněnému propuštění dovolatele z výkonu trestu odnětí svobody, nic soudu nebrání započíst mu do vykonané zkušební doby i tuto dobu. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vůbec nepřichází v