6 Tdo 1133/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1133/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1e 265b/1g 265b/1l 265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:26. 10. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1133/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1133.2010.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zák. § 148 odst. 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 1. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.2.2011III.ÚS 357/11prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto20.9.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1133/2010 - 80 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. října 2010 o dovolání obviněných MUDr. K. G ., a J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2007, č. j. 3 To 44/2007-1022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 28/99, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných MUDr. K. G. a J. M. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2006, č. j. 1 T 28/99-917, byli obvinění MUDr. K. G., J. M. (společně s dalšími obviněnými) uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tento trestný čin byl obviněnému MUDr. K. G. uložen podle § 148 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a podle § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. a podle § 54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 40.000,- Kč a podle § 53 odst. 4 tr. zák. stanoveny měsíční splátky peněžitého trestu ve výši 4.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Obviněný J. M. byl podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a podle § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu byl uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. a podle § 54 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 60.000,- Kč a podle § 53 odst. 4 tr. zák. stanoveny měsíční splátky peněžitého trestu ve výši 3.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2007, č. j. 3 To 44/2007-1022, byl podle § 258 odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. ohledně obviněného J. R. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc ohledně tohoto obviněného vrácena soudu prvního stupně. Podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. u obviněných J. M. a MUDr. K. G. byly zrušeny výroky o peněžitých trestech a výroky s těmito tresty související. V dovolání obviněný MUDr. K. G. uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. popisu skutku vytýká, že v něm není vyjádřena subjektivní stránka trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., když podle § 3 odst. 3 tr. zák. se přitom jedná o trestný čin úmyslný. Je toho názoru, že ze skutkové věty nevyplývá nic, z čeho by bylo možno dovodit, že se měl dopustit jednání s úmyslem zkrátit daň, či případně s vědomím, že daň bude zkrácena. Úmysl pachatel nemůže být jen „mlčky dovozován“, ale musí být ve výrokové části odsuzujícího rozsudku výslovně vyjádřen tak, aby takto zjištěný a popsaný skutek bylo možno podřadit pod konkrétní skutkovou podstatu trestného činu. Dodal, že nelze pominout, že obviněný po celou dobu trestního řízení popíral, že by se na jednání popsaném v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku podílel s úmyslem zkrátit daň nebo že by byl srozuměn s tím, že daň z obratu bude zkrácena. Domnívá se, že ani tehdy, pokud by věděl, že tuzemský rum nebude vyvezen mimo území tehdejší ČSFR, ale vyvezen výlučně na území Slovenska, není toto zjištění podle jeho názoru postačující pro závěr ohledně jeho úmyslu zkrátit daň. Na celé transakci s tuzemským rumem se podílel s přesvědčením, že on ani „jeho“ družstvo U. B. není subjektem, který nesl za neodvedení daně z obratu jakoukoli právní odpovědnost v situaci, kdy toto družstvo U. nebylo po právní stránce oním „posledním článkem“ distribučního či obchodního řetězce. Zdůraznil, že z pohledu příslušné daňové problematiky je tato otázka zcela zásadní, což ostatně vyplývá z písemného vyjádření Ministerstva financí ČR ze dne 4. 6. 1993, č. j. 29 206/1993, podle něhož dodavatel byl povinen dodat zboží bez daně z obratu v případě, že by odběratel, který byl podnikatelem, o dodávku zboží bez daně požádal. Docházelo-li tedy k překupování rumu mezi více subjekty, ležela odpovědnost za případné odvedení daně na posledním z této „řady překupníků“. Daňové předpisy odběrateli neukládaly dodavateli sdělovat, z jakého důvodu dodání zboží bez daně z obratu požaduje a bylo-li v konkrétním případě v daňových dokladech, že se jedná o rum určený na export, šlo v podstatě ze strany odběratele o nadbytečně uváděný údaj. Dodal, že nebylo ani skutkově zjištěno, že by byl srozuměn s tím, že subjekt, jemuž mělo „jeho“ družstvo U.předmětný rum prodat, tj. BONNY s. r. o. N., ve skutečnosti neexistoval. Ohledně existence odběratele B. N. tak byl sám cíleně uveden v omyl. V návaznosti na § 65 tr. zák. má také za to, že pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost, protože byl-li by předmětný rum vyvezen z České republiky na území Slovenské republiky po 1. 1. 1993, z pohledu daňových předpisů České republiky by k jakékoliv škodě na dani vůbec nedošlo. Rozpad federace a zejména důsledky s tím spojené představuje podle obviněného takovou okolnost, která by měla být hodnocena z hlediska zániku trestnosti podle ustanovení § 65 tr. zák. V tomto kontextu by postrádalo jakoukoliv logiku, aby trestněprávní ochranu fiskálním zájmům Slovenské republiky poskytovala Česká republika. Poukazuje také na to, že ze strany příslušných finančních úřadů České republiky není jakýkoliv daňový nedoplatek na dani z obratu vymáhán. I když odvolací soud k tomu uvedl, že „obžalovaní nejsou stíháni zato, že by nezaplatili vyměřenou daň, ale za to, že způsobili její nevyměření“, toto stanovisko podle obviněného nebere v úvahu právní okolnosti daného případu. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítá, že soudy dostatečně nezohlednily délku trestního řízení, která trvala bezmála 15 let. Upozornil, že na průtazích trestního řízení se nijak nepodílel, nejde rozhodně o věc výjimečně složitou, ani náročnou na objasňování a dokazování, stejně tak počet obžalovaných nebyl tak vysoký, aby takovéto extrémní porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě bylo akceptovatelné. Již v řízení před soudem prvního stupně bylo právo na projednání věci v přiměřené lhůtě porušeno natolik, že bylo na místě analogicky aplikovat ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a řízení z tohoto důvodu jako nepřípustné zastavit. V konkrétním případě jen od okamžiku zahájení trestního stíhání do pravomocného skončení věci rozhodnutím odvolacího soudu uplynula promlčecí doba stanovená pro trestný čin podle § 148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ve vztahu k § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. téměř třikrát. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 3 To 44/2007, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2006, č.j. 1 T 28/99-917, a podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a trestní stíhaní obviněného pro skutek popsaný v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 2 Kv 203/92-748, podané u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 6. 4. 1999, z důvodů podle § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. per analogiam, zastavil, eventuelně, aby sám rozhodl a podle § 265m odst. 1 tr. ř. obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil, případně, pokud by neshledal podmínky k tomu, aby ve věci rozhodl v meritu věci sám, aby věc po předchozím zrušení usnesení odvolacího soudu, jakož rozsudku soudu prvního stupně