6 Tdo 1320/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1320/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1j Datum rozhodnutí:27. 10. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1320/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1320.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zvlášť nebezpečná recidiva Dotčené předpisy:§ 241 odst. 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1320/2010 - 29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání obviněného J. S . , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2010, č. j. 4 To 22/2010-426, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 5/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2010, č. j. 4 To 22/2010-426, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2010, č. j. 37 T 5/2009-379, kterým byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen za tyto trestné činy a sbíhající se pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 8. 2009, č. j. 8 T 150/2009-89, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2010, podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 42 odst. 1, 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 8. 2009, č. j. 8 T 150/2009-89, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále byla podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložena zabezpečovací detence. Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2010, č. j. 4 To 22/2010-426, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. Naplnění zmíněných dovolacích důvodů je podle mínění obviněného dáno tím, že jeho jednání mělo být posouzeno podle nové právní úpravy, tj. trestního zákoníku. Je přesvědčen, že tím, že krajský soud posoudil jeho jednání ve smyslu trestního zákona jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty, byl mu uložen nepřiměřený trest. Je toho názoru, že pokud by soudy postupovaly podle trestního zákoníku, nebyl by mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let. Prostřednictvím dovolání se „domáhá opětovného přezkoumání právních názoru soudů nižších stupňů ohledně právní kvalifikace jeho jednání“. Navrhuje Nejvyššímu soudu, aby zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a sám obviněného uznal vinným trestným činem sexuálního nátlaku ve smyslu § 186 odst. 5 tr. zákoníku a trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a uložil mu přiměřený trest, neboť trest, který mu byl uložen a výrok o zabezpečovací detenci považuje za nepřiměřeně přísný. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, poukázal ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. na to, že obviněný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze do výroku o vině a trestu, tudíž odvolací soud nepřezkoumával důvody uloženého ochranného opatření – zabezpečovací detence, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně tohoto dovolacího důvodu rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukazuje na to, že Nejvyšší státní zastupitelství nedisponuje všemi potřebnými materiály, proto nelze vyloučit např. ani rozhodnutí podle § 265b odst. 1 písm. b), c), e) či f) tr. ř. Vzhledem k tomu, že se domáhá obviněný v prvé řadě posouzení, zda jeho jednání bylo posouzeno podle správného zákona, je třeba takovou námitku považovat za právně relevantní. Z pohledu státního zástupce je však (oproti závěru soudu prvního a druhého stupně) pro obviněného příznivější použití trestního zákoníku, neboť odkaz soudů na rozhodnutí č. 52/2006 Sb. rozh. tr. nepovažuje za správné. Z tohoto zorného úhlu by pak nepřicházelo v úvahu posoudit jednání obviněného jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty, resp. ve smyslu § 59 odst. 1 tr. zákoníku. I pro případ, že by Nejvyšší soud tento názor státního zástupce neakceptoval, poukázal tento ve svém vyjádření na ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák., § 34 písm. j) tr. zák. či § 88 odst. 1 tr. zák., aby konstatoval, že ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nemůže závěr o zvlášť nebezpečné recidivě obviněného obstát. Z důvodů shora uvedených /ve vztahu k § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a odvolacímu soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je tento dovolací důvod dán v případě, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem, ale i obecně s dovoláním, je nezbytné uvést, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni - § 265a odst. 1 tr. ř. Rozhodnutím ve věci samým ve smyslu § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. se rozumí usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 T 5/2009, vyplývá, že proti rozsudku tohoto soudu ze dne 26. 2. 20010, č. j. 37 T 5/2009-379, podal obviněný odvolání pouze do výroku o vině a trestu, přičemž dalším výrokem byl výrok o zabezpečovací detenci, přičemž zabezpečovací detence od 1. 1. 2009 je druhem ochranného opatření (viz § 71 tr. zák.). Samostatným výrokem ve smyslu § 120 tr. ř., resp. 121 písm. b) tr. ř. je výrok o ochranném opatření. Jestliže tedy obviněný prostřednictvím obhájce nenapadl v odvolání samostatný výrok o ochranném opatření – zabezpečovací detence, nemusel se tímto ani odvolací soud zabývat, tudíž pro Nejvyšší soud z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o uložení zabezpečovací detence je rozhodnutím soudu prvního stupně, tudíž je v tomto konkrétním případě, z důvodů shora uvedených, nelze prostřednictvím dovolacího důvodu napadnout, a pokud se tak stalo, je třeba dovolání obviněného, mj. také s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 20/2004 Sb. rozh. tr. odmítnout, jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. V otázce postupu ohledně zmíněného dovolacího důvodu se Nejvyšší soud ztotožnil s argumentací státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neú