6 Tdo 1484/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1484/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:16. 12. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1484/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1484.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opravné prostředky Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1484/2010 - 42 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2010 o dovoláních, která podali obvinění R. B ., a D. D ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 8 To 233/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 50/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. B. a D. D. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 3 T 50/2009, byli obvinění R. B. a D. D. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchali tím, že „dne 5. 2. 2009 kolem 19.45 hod., v P. – Ž., v ulici K Ch., u vjezdu do garáží domu, společným jednáním s R. B., úmyslně slovně, pod pohrůžkou fyzického násilí a s hrozbou zbraně, vydírali J. B., a P. H. tak, že nejprve si R. B. dne 2. 1. 2009, v přesně nezjištěnou dobu v obci Z. – H., ul. N. sv. P. a P., převzal od P. H. osobní motorové vozidlo zn. Jeep Grand Cherokee kombi, barvy černé metalízy, se souhlasem majitelky vozidla J. B. za účelem opravy vozidla, a toto vozidlo do současné doby neopravil a nevrátil s tvrzením, že vozidlo již není a ani nebude, a poté dne 5. 2. 2009, kolem 19.45 hod. přijeli společně na uvedené místo na ulici K Ch., v P.- Ž., u vjezdu do garáží domu, kde se sešli s J. B. a P. H. a kde se nejprve P. H. razantním způsobem ptal R. B., kde je vozidlo, po čemž k P. H. přistoupil D. D., chytil jej za rameno, aby mu zamezil k přistoupení k R. B. a při tomto mu říkal, že nemá blbnout a ať stáhnou oznámení u policie ve věci odcizení vozidla J. B. a následně poodstoupil společně s P. H. stranou, stoupl si před P. H., vytáhl přesně nezjištěný nůž, kterým mířil ze vzdálenosti asi 1 metr, ostřím proti P.H., přičemž mu slovně vyhrožoval tak, že jej klidně zlikviduje, a při tomto R. B. J. B. slovně vyhrožoval, že pokud tu věc s vozidlem oznámí na policii, tak si najde ji i P. H., že má lidi na to, kteří to za něj budou řešit a oba je nechá klidně zlikvidovat, a poté z místa D. D. i s R. B. odjeli, a tímto svým jednáním způsobili J. B. a P. H. kromě psychické újmy i důvodnou obavu o svůj život a zdraví“. Obviněný R. B. byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 51 T 88/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný D. D. byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 4 T 11/2009 jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění R. B. a D. D., rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 8 To 233/2010, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podali obvinění R.B. a D. D. dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný R. B. namítl, že již při odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 poukazoval na zjevné nesrozumitelnosti v popisu skutku, potažmo na nesprávnou trestněprávní aplikaci, která nemá oporu v dokazování provedeném při hlavních líčeních u Obvodního soudu pro Prahu 3, kdy zmiňoval jednotlivé výpovědi jak obviněných, tak poškozených, zejména P. H., recidivisty odsouzeného i za zvlášť závažnou trestnou činnost, který sám zcela jasně uvedl, že se nijak ohrožen necítil, a výpovědi dalších svědků, kteří dokreslovali vzájemné vztahy obviněných s poškozenými. Podle obviněného R. B. bylo jasně prokázáno a koneckonců to zaznívá i v popisu skutku ve výrokové části rozsudku (soudu prvního stupně), že naopak on byl napaden poškozeným P. H. a vědom si jeho trestní minulosti měl důvodné obavy o svůj život a zdraví. K tomu obviněný R. B. dodal, že pokud D. D. nějakým způsobem zasahoval, tak z důvodu, aby zabránil P. H. ve fyzickém útoku vůči němu. To, zda měl D. D. u sebe nějaký nůž, obviněný R. B. podle svých slov nevěděl a ani nemohl žádným způsobem ovlivnit, pokud by nože nějakým způsobem užil. V rámci odvolacího řízení se Městský soud v Praze prakticky vůbec důvody, které byly v odvolání uváděny, nezabýval s paušálním tvrzením, že se zcela ztotožnil s odůvodněním rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3. Obviněný R. B. pak vyjádřil názor, že výrok o vině, potažmo i o trestu, spočívá v tom, že soud skutek nesprávně posoudil jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., ačkoli jednání vykazovalo maximálně znaky přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), eventuálně přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, a to v případě, že by soud dospěl k závěru, že již z jeho strany byly překročeny meze nutné obrany. Z těchto důvodů obviněný R. B. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný D.D. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že je podstatné, že dokonce z výpovědi samotných poškozených svědků P. H. a J. B. jednoznačně plyne, že se jej neobávali. Poznamenal, že svědek P. H. vypověděl, že měl (obviněný D. D.) v ruce nůž, se kterým však nic nedělal. Dodal, že měří 167 cm, zatímco svědek P.H. měří zhruba 190 cm a je atletické postavy. Vyzdvihl přitom, že poškozený P. H. uvedl, že z něho strach neměl, necítil se ohrožen chováním obviněných, bál se jen o slečnu J.B., jejich jednání mu nepřipadalo jako vydírání, pro něho to začalo ve chvíli, kdy začaly výhrůžky jeho přítelkyni. K tomu obviněný D. D. poznamenal, že s dotyčnou vůbec nepřišel do styku, ani s ní nemluvil. Z výše uvedeného vyvodil, že objekt trestného činu – P. H. - se necítil být jím ohrožen, nebál se jej a kvůli němu se nechoval jinak, než by se zachoval bez jeho přítomnosti. Za této situace vyjádřil názor, že jmenovaný poškozený byl jako objekt trestného činu vydírání nezpůsobilý. Doplnil, že z výpovědi P. H. rovněž vyplývá, že sám (obviněný D. D.) z místa odešel, aniž by se na situaci cokoliv změnilo, a navíc pouze tento svědek a svědkyně J. B. tvrdí, že měl nůž, ostatní na místě přítomní svědci však u něho nůž neviděli. Z těchto důvodů vyslovil přesvědčení, že se nedopustil trestného činu vydírání, když ten, na něhož měl pohrůžkou působit, se jej nebál a nic kvůli němu nedělal a je dána důvodná pochybnost, že měl (obviněný D.D.) zbraň. Podle jeho názoru tak došlo k nesprávnému posouzení skutku, který neměl být kvalifikován jako trestný čin. Obviněný D.D. proto navrhl, aby napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. K těmto dovoláním se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předeslal, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat jednak výlučně vady právní, tedy vady, které se týkají právního posouzení skutku a jednak vady v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu (ani jiného) se nelze domáhat změn či nesprávnosti skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení, stejně tak jako namítat neúplnost provedeného dokazování. Dále uvedl, ž