6 Tdo 330/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 330/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2009 Spisová značka:6 Tdo 330/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.330.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 330/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2009 o dovoláních, která podaly obviněná R. H. a obviněná D. Š., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 178/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 6/2000, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. H. a D. Š. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 3 T 6/2000, byla obviněná R. H. uznána vinnou trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchala tím, že „v období od 10. 5. 1994 do 4. 3. 1998 na její bankovní účty, popř. na účty, které si za tím účelem zřídila, si nechala převádět finanční částky odesílané z účtu firmy A., E. H., S., na základě neoprávněně vydaných příkazů Ing. J. Š., nyní již zemřelým otcem obžalované, který v uvedené firmě na základě mandátní smlouvy pracoval, a který tyto finanční prostředky převáděl bez vědomí a souhlasu majitelk a k jejíž škodě. Obžalovaná věděla, že firma A., E. H., S., vůči ní nemá žádné závazky, na základě nichž by měla poskytovat na její účty finanční plnění a takto v uvedeném období přijala na účty: - u K. pobočka Ch. částku 983.803,80 Kč a z této vybrala 983.510,90 Kč - u Č. pobočka P. částku 412.960 Kč a z této vybrala 412.960 Kč - u K. b. pobočka P. částku 67.171,90 Kč a z této vybrala 67.171,90 Kč - u I. a p. b. pobočka M. L. částku 22.903 Kč a z této vybrala 22.000 Kč - u K. pobočka Ch., který si nechala zřídit prostřednictvím L. D. a na její jméno částku 76.883 Kč a z této vybrala 76.723 Kč. Celkem takto přijala částku 1.563.671,70 Kč a z ní vybrala a užila pro svoji potřebu 1.562.365,80 Kč“. Za tento trestný čin byla odsouzena podle § 251 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Týmž rozsudkem byla obviněná D. Š. uznána vinnou trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „v období od 29. 12. 1997 do 4. 3. 1998 na její bankovní účet, který si za tímto účelem zřídila u K. b., pobočka P. – s., si nechala převést finanční částky v celkové výši 38.265 Kč odesílané z účtu firmy A., E. H., S., na základě neoprávněně vydaných příkazů Ing. J. Š., nyní již zemřelým otcem obžalované, který v uvedené firmě na základě mandátní smlouvy pracoval a který tyto finanční prostředky převáděl bez vědomí a souhlasu majitelky a k její škodě, když obžalovaná věděla, že firma A., E. H., S. vůči ní nemá žádné závazky, na základě nichž by měla poskytovat na její účet finanční plnění a z převedené částky vybrala a pro svoji potřebu užila částku 25.000 Kč“. Za to byla odsouzena podle § 251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podaly obě obviněné, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 178/2008, jímž podle § 256 tr. ř. tato odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podaly obě obviněné dovolání, přičemž shodně uplatnily dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná R. H. v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že nebylo prokázáno, že by věděla o tom, že se jedná o odcizené finanční prostředky a že by měla vědomost o spáchání trestného činu a jeho okolnostech. Vzhledem k tomu, že podle informace jejího otce šlo o vrácení dluhu svědka H., nebylo nic neobvyklého na tom, že finanční prostředky byly odesílány z účtu firmy, kterou tento svědek řídil. Dále obviněná uvedla, že po celou dobu převodů peněz nebyly zjištěny žádné finanční úniky, navíc většinu příkazů k převodu podepisoval svědek H. Dodala, že o trestním stíhání svého otce nevěděla a že o jeho vině nebylo nikdy rozhodnuto, když věc byla odložena. Obviněná popřela jakoukoli vědomost o údajné trestné činnosti Ing. Š. (o tom, že by se měl dopustit trestného činu, se podle svých slov dozvěděla až v rámci vlastního trestního stíhání). Zdůraznila pak, že pokud zasílané finanční prostředky pocházely z trestné činnosti Ing. Š., muselo by být pro právní kvalifikaci skutku podle § 251 tr. zák. prokázáno, že její úmysl zahrnoval i skutkové okolnosti této trestné činnosti, což prokázáno nebylo. Je proto přesvědčena, že skutek kladený jí za vinu nenaplňuje znaky trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 178/2008, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněná D. Š. uplatnila v zásadě totožnou argumentaci. Také ona zdůraznila, že po celou dobu trestního řízení popírá, že by věděla o jakékoli trestné činnosti svého otce a že by měla důvodné pochybnosti o legálnosti převodů finančních částek. Uvedla, že otec Ing. Š. jí slíbil, že až bude brát odměnu za práci u firmy A., pošle jí nějaké peníze, aby měla po rozvodu na zařízení domácnosti. O skutečnosti, že by peníze měly pocházet z trestné činnosti, se podle svých slov dozvěděla až v rámci vlastního trestního stíhání. Namítla, že soudy obou stupňů, které její zmíněnou obhajobu označily za nevěrohodnou, pominuly, že podílnictví je úmyslným trestným činem, přičemž úmysl musí zahrnovat i základní okolnosti spáchání trestného činu – pachatel trestného činu podílnictví musí vědět, že věc byla získána trestným činem, musí znát skutkové okolnosti, které u jiné osoby zakládají znaky trestného činu. V návaznosti na to zdůraznila, že ve spise není jediný důkaz, který by tuto její vědomost prokazoval. Dovodila proto, že soudy pochybily, když její skutek kvalifikovaly jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. přesto, že po subjektivní stránce nebyla skutková podstata tohoto trestného činu naplněna. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl. K těmto dovoláním se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že z hlediska deklarovaného důvodu dovolání brojí obě obviněné proti subjektivní stránce trestného činu podílnictví a obviněná R. H. rovněž námitkou, že nemohla být uznána vinnou trestným činem podílnictví, pokud pachatel majetkového trestného činu, od jehož spáchání se odvíjí trestnost jejího jednání, nebyl odsouzen a vůbec nedošlo k jeho trestnímu stíhání. V návaznosti na to dovodila, že úmyslné zavinění obou obviněných vyplývá ze samotných skutkových zjištění učiněných v předmětné trestní věci soudy obou stupňů a vyjádřených především ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Chebu a také v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Nepochybně bylo totiž prokázáno, že obviněný Ing. J. Š., otec obou obviněných, jim neoprávněně převedl na konkrétní čísla účtů v rozsudku blíže specifikované částky, které obviněné téměř zcela resp. z podstatné části z těchto účtů vybraly. Není pochyb o tom, že šlo o finanční prostředky z trestné činnosti Ing. J. Š., který pro společnost A. – E. H. pracoval na základě mandátní smlouvy, přičemž neoprávněně prováděl převody peněz z účtu společnosti A. – E. H. Ani jedna z obviněných nemohla předpokládat legálnost takového toku finančních prostředků ze strany jejich otce, pokud peníze, které byly jimi přijímány, nebyly poskytovány přímo otcem, ale společností, v jejíž prospěch pracoval, neboť ony samy k této společnosti neměly žádné vazby a společnost vůči nim neměla vůbec žádné závazky. Samotné konspirativní inkasování uvedených finančních prostředků přes různé účty i prostřednictvím zprostředkovaných osob svědčí o tom, že obě obviněné si musely být nelegálno