6 Tdo 491/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 491/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:26. 5. 2010 Spisová značka:6 Tdo 491/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.491.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 tr. zák. § 222 odst. 1 tr. zák. § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 dovolání, která podali obvinění J. H., a R. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 8 To 465/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 78/2007, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. H. a R. G. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 3 T 78/2007, byli obvinění J. H., J.S. a R. G.uznáni vinnými, že I. obvinění J. H. a J.S. dne 10. 12. 2006 v době kolem 1.45 hodin v P., ul. U P., před domem na zastávce MHD M. ve směru do centra zaútočili na skupinu poškozených stojících na zastávce tak, že obžalovaný J. H., napadl poškozenou M. B., tak, že ji opakovaně udeřil pěstí do obličeje do oblasti levého oka až poškozená upadla na zem, dále napadl obžalovaný H. poškozeného M. S., který se poškozené B. zastal, tak, že jej udeřil opakovaně pěstí do obličeje, a když poškozený spadl na zem, opakovaně do něho kopal, obžalovaný J.S., rovněž jednou ranou udeřil poškozeného S., dále strčil do poškozeného J. P., který upadl do kolejiště, kde do něho ležícího obžalovaný kopal, a svým výše uvedeným jednáním tak způsobil obžalovaný H. poškozenému S. pohmoždění měkkých tkání obličeje, a to dvě tržné ranky na levém obočí a kořeni nosu, zlomeninu nosu a pohmoždění levého zápěstí, přičemž tato zranění lze ze soudně lékařského hlediska považovat za ublížení na zdraví s tím, že násilí do obličeje, vedené pěstí, sebou neslo hrozbu poranění mozku – otřes, pohmoždění a rovněž při pádu též vznik krvácení pod tvrdou plenu mozkovou – subdurální hematom, a poškozené B. pohmoždění měkkých tkání obličeje v okolí levého oka s tím, že uvedené poranění, které způsobilo pohmoždění obličeje, mohlo vyvolat úrazové postižení mozku – otřes, pohmoždění, případně též, a to zejména po následném pádu na zem, vznik krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, subdurální hematom, II. obvinění J.H., J. S. a R. G. poté, co nstržm. L. V., služebně zařazený jako inspektor DI OŘ Praha IV, t. č. mimo službu, přítomný na místě skutku popsaného ve výroku č. I, obžalované H. a S. slovy „Policie, nechte toho!“ vyzval, aby zanechali jednání popsaného ve výroku č. I, na nstržm. V. zaútočili tak, že obžalovaný R. G., se k nstržm. V. rozběhl, a když nstržm. V. jeho útok odrazil a srazil jej na zem, rozběhli se k němu obžalovaní H. a S. i zvednuvší se obžalovaný G., když nstržm. V. ustoupil ke dveřím OŘ Policie Praha IV a zazvonil na zvonek, udeřil jej obžalovaný H. baseballovou pálkou do levé ruky pod rameno, následně při pokusu o druhý úder se podařilo nstržm. V. obžalovanému H. pálku vytrhnout a v místě u dveří OŘ Policie Praha IV se šviháním pálky kolem sebe bránil dalším útokům všech třech obžalovaných spočívajících ve snaze obžalovaných nstržm. V. kopnout, udeřit do hlavy, chytit, sebrat mu pálku, a to až do příjezdu PMJ SHMP a DEPA 158A, kdy obžalovaní H. a S. byli policisty za použití donucovacích prostředků zadrženi a obžalovaný G. v útoku pokračoval až do svého zadržení. Takto zjištěnými skutky podle soudu prvního stupně spáchali: obvinění J. H. a J. S. trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (v bodě I. výroku), obviněný J. H. trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (v bodě I. výroku), obvinění J. H., J. S. a R.G. trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (v bodě II. výroku). Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni: obviněný J. H. podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, obviněný J. S.podle § 155 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, obviněný R. G.podle § 155 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Naproti tomu byl obviněný R. G.podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl podanou obžalobou spatřován jednak trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jednak trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. H. a R. G.a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 8 To 465/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadli obvinění J. H. a R. G.prostřednictvím obhájců dovoláními. Obviněný J. H.opřel mimořádný opravný prostředek o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a došlo k zamítnutí jeho opravného prostředku, ačkoliv v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. z důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že skutky pod body I. a II. rozsudku obvodního soudu, jejichž znění zopakoval, byly nesprávně podřazeny pod skutkovou podstatu trestných činů ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněný připomněl, že skutek musí být ve výroku rozsudku vyjádřen tak, aby splňoval náležitosti ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Konstatoval, že v tzv. skutkové větě musí soud uvést všechny zjištěné okolnosti, jež jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, podle které byl čin obviněného právně posouzen. Vyslovil názor, že výroky pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně tyto požadavky nesplňují. Z popisu skutků nelze z jeho strany dovodit naplnění subjektivní stránky. Pokud jde o skutek v bodě I. výroku obvodního soudu, tak obviněný v podrobnostech obecně uvedl, jaké skutečnosti musí být prokázány, aby jednání obviněné osoby mohlo být posouzeno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. Upozornil, že požadavky na konkrétní popis jednání jsou vyšší v případě, kdy následek u poškozené M. B. nedosahoval ani prostého ublížení na zdraví. Proto bylo nutno vymezit, z jakého důvodu byl uznán vinným těžším trestným činem, byť ve stadiu pokusu. Současně by si musel být nejméně vědom toho, že svým jednáním mohl jmenované těžkou újmu na zdraví ve smyslu znění § 89 odst. 7 tr. zák. způsobit a být s tím srozuměn. Obviněný namítl, že tato skutečnost nebyla ve výroku rozsudku vyjádřena a absentuje i v odůvodnění rozhodnutí soudů. Rovněž zpochybnil tvrzení znalce, který by z každého útoku, bez ohledu na jeho průběh a intenzitu, dovozoval možnost vzniku závažnějšího poranění. Dodal, že možnost vzniku těžké újmy na zdraví nelze dovozovat pouze z toho, na kterou část těla bylo útočeno, ale musí být vzaty v úvahu a hodnoceny i další skutečnosti včetně reálnosti a předvídatelnosti vzniku závažnějšího poranění. Z hlediska subjektivní stránky nebylo prokázáno, že by jednal v úmyslu způsobit poškozeným těžkou újmu na zdraví, neboť skutečně vzniklý následek korespondoval s povahou, intenzitou a způsobem provedení útoku. Pro posuzovaný útok je následek ve formě těžké újmy na zdraví spíše netypický, proto je méně reálný a není tedy ani předvídatelný v míře, které by odpovídalo úmyslné zavinění obviněného (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 195/2007). Dále obviněný konstatoval, že v předmětné době byl značně p